Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Jak se měří udržitelný rozvoj

Komise pro životní prostředí AV ČR uspořádala 30. března t. r. další ze série odborných pracovních seminářů, tentokrát na téma Jak měřit udržitelný rozvoj. Cílem setkání bylo seznámit odbornou veřejnost s různorodými přístupy k hodnocení udržitelnosti v sociální, ekonomické a environmentální oblasti.

V úvodním slově prof. Bedřich Moldan, který seminář moderoval, připoměl neopadávající zájem a poptávku po spolehlivých měřítcích pokroku či rozvoje společnosti. Na konci r. 2007 uspořádala Rada Evropy, Evropský parlament, OECD, WWF a Římský klub konferenci s názvem Beyond GDP, jíž se zúčastnilo více než 650 politiků, expertů a dalších zástupců z řad veřejnosti. Na konferenci se hovořilo o různých přístupech k měření rozvoje společnosti daleko přesahující koncept hrubého domácího produktu a o možnostech jejich implementace na národní, resp. mezinárodní úrovni. Potřeba jiného přístupu k měření rozvoje společnosti vychází zejména z faktu, že kvalita života se neodvíjí výhradně od ekonomické úrovně společnosti. Zahrnuje řadu dalších parametrů, které koncept hrubého domácího produktu není schopen sám vyjádřit (více na http://www.beyond-gdp.eu/). Ve stejném duchu založil v minulém roce francouzský prezident Nicolas Sarkozy tzv. Stiglitz-Senovu komisi, jejímž cílem je prozkoumat adekvátnost používání ekonomických indikátorů (zejména HDP a podobných) pro hodnocení blahobytu a kvality života (http://www.stiglitz-sen-fitoussi.fr/en/index.htm). Tato prestižní komise (kromě předsedy J. E. Stiglitze z Kolumbijské univerzity jsou dalšími členy např. A. Sen z Harvardu či prof. J. P. Fitoussi z pařížského polytechnického institutu ve zprávě Progress what progress? naznačila možné přístupy k hodnocení kvality života (agregace objektivních indikátorů, hedonické kvalitativní metody či kontingentní oceňování), které dále rozpracovává několik pracovních skupin.

Dr. Tomáš Hák z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v přehledové prezentaci nastínil současné trendy ve vývoji a využívání indikátorů kvality života. Při velmi hrubém rozlišení lze v rámci konceptu udržitelného rozvoje uvést tři zásadní přístupy k měření rozvoje společnosti. První upravuje pojetí hrubého domácího produktu (Adjusted GDP). Tento upravený koncept zahrnuje kromě ekonomických také environmentální, resp. sociální aspekty (např. netržní aktivity, jako je dobrovolnická práce). Druhý přístup představuje environmentální účetnictví (Environmental Accounting), kdy integrované účetnictví sleduje propojení mezi životním prostředím a ekonomikou na různých úrovních. Třetí se již pokouší „měřit“ kvalitu života (Quality of Life Measures); jde nad rámec ekonomických i environmentálních statistik a zahrnuje také data z průzkumů zjišťujících stav a vývoj kvality života v různých zemích a různých sociálních skupinách. Kromě komunikačních účelů jsou tyto ukazatele i dobrými analytickými nástroji.

Dr. Ivan Gabal (Ivan Gabal Analysis & Consulting) prezentoval své úvahy o možném směřování sociálních indikátorů. Za klíčovou považuje otázku, zdali nesporná potřeba rozšířit indikaci udržitelnosti má zlepšit nebo změnit dosavadní měření (dokázaly by stávající nebo jen vylepšené ukazatele indikovat blížící se krizi?). Překročení limitů ekonomie musí mířit směrem k sociální a behaviorální dynamice společnosti – modernizaci spotřeby a ekonomického jednání namísto konzervování současného modelu. Pokud k tomu má dojít, je třeba identifikovat oblasti potenciální změny a poté hledat adekvátní koncept kombinující analytický a empirický (výzkumný, kupř. sociologický) přístup. Možností je mnoho a je třeba je zkoumat, například v poloze reakce společností na hospodářskou krizi a potenciální krizi důvěry vůči stávajícímu hospodářskému modelu rozvoje. Lze identifikovat několik základních oblastí:
  • změny ve vzorcích spotřeby a fungování domácností (omezení spotřeby, prodlužování životnosti, zesilování vlastního určování spotřební dynamiky);
  • činnosti spjaté s reakcí na klimatické a další problémy (neudržitelného) rozvoje (spotřeba energií, recyklace, poznání v dané oblasti, výchova dětí);
  • ovlivňování dynamiky společnosti směrem k udržitelnosti (komunitní, spolkové, politické participace);
  • reforma politiky a tlak na reformu politických institucí ke zvýšení jejich flexibility vůči otázkám udržitelnosti;
  • tlak na ekonomickou diverzifikaci v regionech a obcích (odklon od monokulturní ekonomiky) a tlak na inovace, výzkum a aplikace.

Ing. Marek Rojíček z Českého statistického úřadu ukázal, o čem (ne)vypovídá ukazatel hrubý domácí produkt (HDP). HDP je pouze jedním z ukazatelů, i když nejčastěji používaným, který vypovídá o produkci finálních výrobků na ekonomickém území daného státu. K měření ekonomického blahobytu má blíže ukazatel národního důchodu (HND), který se vztahuje k hodnotě důchodu, jenž získají rezidenti daného státu. HDP neměří blahobyt, ale příspěvek k produktivní lidské činnosti k blahobytu. Např. přírodní katastrofy nesníží HDP, ale projeví se v národních účtech jako pokles jmění. Vliv na HDP může být dokonce pozitivní, pokud převáží nové investice nad ztrátou produkce ze zničených výrobních zařízení. Hrubý domácí produkt v absolutním vyjádření nemá příliš velkou vypovídací schopnost, slouží hlavně jako srovnávací základna pro různé poměrové ukazatele (zadlužení, energetická náročnost, otevřenost ekonomiky, daňové zatížení, intenzita výzkumu a vývoje atd.). Měření HDP má několik slabin: úplnost zachycení (šedá ekonomika, modelování, odlišnost podnikového a národního účetnictví); oceňování (zejména u netržních transakcí); přepočet do stálých cen (kvalitativní očišťování, aplikace správných cenových indexů) a mezinárodní srovnatelnost (srovnatelnost metodiky, měření PKS).
Statistikové jsou si dobře vědomi omezené vypovídací schopnosti HDP a spíše než k vytváření „super HDP“ se přiklánějí k využívání širší škály ukazatelů.

V poslední prezentaci se Mgr. David Vačkář z Centra pro otázky životního prostředí UK zaměřil na indikátory přírodního kapitálu. Přírodní kapitál kromě základních složek životního prostředí (nerostné suroviny, voda, ozonová vrstva) bývá ztotožňován s tzv. ekosystémovými službami. Ekosystémové služby je možné vnímat jako přínosy fungování ekosystémů lidské společnosti, tedy přírodní procesy zhodnocené společností. Jsou mnohovrstevnatým konceptem, který lze postihnout mnoha přístupy. Na semináři byly představeny zejména v kontextu měnících se preferencí lidské společnosti vůči ekosystémům, kdy jsou v poslední době upřednostňovány služby typické spíše pro přírodní ekosystémy, např. ukládání uhlíku.

Špičku ledovce současných makroindikátorů environmentální udržitelnosti představuje indikátor ekologické stopy, který se často využívá pro ilustraci nepříznivých trendů vývoje kapitálu. Ačkoli existuje mnoho sofistikovanějších přístupů k hodnocení změn přírodního prostředí, žádný zatím nedosáhl popularity ekologické stopy. Indikátor ekologické stopy vyjadřuje, kolik si z celkové dostupné biokapacity společnost přivlastňuje pro svoje potřeby. Nesporná výhoda tohoto indikátoru je v tom, že převádí biologickou produkci a lapání odpadního CO2 jako produktu průmyslového metabolismu na společné plošné jednotky – globální hektary. Podobně jako GDP však ekologická stopa zdaleka neměří všechny aspekty environmentální udržitelnosti. V rámci celosvětové platformy Global Footprint Network, jejímž partnerem je i Centrum pro otázky životního prostředí UK, se ekologická stopa postupně zlepšuje a dále rozvíjí.

Zobrazení závislosti lidského rozvoje (HDI) a ekologické stopy (EF).
Zobrazení závislosti lidského rozvoje (HDI) a ekologické stopy (EF).Jednoduchá analýza ke zjištění, které země dosahují vysokého lidského rozvoje a zároveň málo zatěžují služby přírody. Ty by se měly zobrazit v pravém horním kvadrantu vymezeném červenými hranicemi. Ukazuje se však – pravý horní kvadrant je podle dostupných dat zcela prázdný –, že státy jsou buďto lidsky rozvinuté (zdraví, vzdělanost, prosperita), ale příliš zatěžují přírodní služby (nadměrná spotřeba zdrojů a zátěž klimatického systému), nebo fungují v únosných environmentálních limitech a pak postrádají některý aspekt kvality života.
Zdroj: A. Boutaud

Ekologická stopa nicméně příliš nevypovídá o kvalitě přírodního prostředí. Z tohoto hlediska je nutné dále rozvinout výstižné indikátory biodiverzity a ekosystémů, které by podchytily vývoj součástí tzv. kritického přírodního kapitálu. Jedním ze zásadních trendů v Evropě i ČR v posledních letech je nárůst zastavěných ploch. Tento trend úbytku přírodního kapitálu v podobě produkční základny ekosystémů lze zachytit například množstvím primární produkce, ztracené v důsledku urbanizace. Tento jev na sebe váže i znehodnocení dalších ekologických procesů včetně ztráty biodiverzity.

V bohaté diskusi zazněla řada podnětných připomínek i povzdech nad nepříliš rozvinutým výzkumem v této oblasti v ČR. Prof. Moldan v závěrečném shrnutí vyjádřil naději, že přístupy k monitorování a hodnocení udržitelného rozvoje, které byly představeny na konferenci Beyond GDP i následnou iniciativou, výsledky práce Stiglitz-Senovy komise, jež byla očekávána již v dubnu t. r., a další podněty budou mít ve vědecké komunitě i v decizní sféře příslušnou odezvu. Řada poznatků je již prezentována nejen v odborných publikacích, ale i v běžném tisku a dalších médiích.

Tomáš Hák, David Vačkář,
Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy