English
Letos v dubnu uplyne 90 let od narození Josefa Rudingera, který proslul jako zakladatel školy výzkumu peptidů v Československu. Jeho relativně krátký život vyplnila především věda, značně jej ale ovlivnily i politické zvraty v průběhu 20. století, kvůli nimž dvakrát emigroval z Československa.
Josef Rudinger se narodil 20. dubna 1924 v Jeruzalémě do rodiny Zdeňka a Lisy Rudingerových. V roce 1927 se rodina vrátila do Československa, kde mladý Rudinger začal studovat na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze. Před začátkem 2. světové války však emigroval do Velké Británie, kde dokončil své středoškolské vzdělání. Již tehdy projevoval talent pro přírodní vědy, vysokoškolské studium však v roce 1942 přerušil a vstoupil do československé zahraniční armády. Sloužil jako letec-telegrafista, demobilizoval v srpnu 1945 jako radiotelegrafista a kulometník 311. československé bombardovací perutě RAF v hodnosti podporučíka. Po skončení války zůstal ve Velké Británii, kde nejprve v roce 1947 dokončil bakalářské studium na King’s College v Newcastle upon Tyne, pobočce univerzity v Durhamu, a posléze pracoval jako postgraduální student v oboru kyslíkatých a dusíkatých heterocyklů pod vedením prof. Georga Rogera Clemy. Studium však nedokončil. V roce 1949 se vrátil do Československa a ihned se stal klíčovou osobností tvořícího se vědeckého týmu kolem prof. Františka Šorma. Nejprve pod jeho vedením krátce působil v Ústavu technologie látek organických Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství ČVUT, posléze jej následoval do nově vzniklého Ústředního ústavu chemického při Ústředí vědeckého výzkumu. Zde charizmatický Josef Rudinger zaujal pozici vedoucího skupiny peptidů a v následujících letech se spolupodílel na budování tohoto významného chemického pracoviště, které se v roce 1952 stalo pod názvem Ústav organické chemie (v současnosti Ústav organické chemie a biochemie AV ČR – ÚOCHB) jedním ze základních kamenů vznikající Československé akademie věd. Přes nízký věk dosahoval od počátku vynikajících výsledků. Například již v roce 1951 se mu podařilo syntetizovat tripeptid glutathion. Udržoval kontakty i se špičkovými vědci – například si již od roku 1953 dopisoval s americkým biochemikem Vincentem du Vigneaudem (1901–1978), který v roce 1955 obdržel Nobelovu cenu za úspěšnou syntézu oxytocinu. J. Rudinger se svým týmem posléze vypracoval jako první u nás realizovatelnou syntézu peptidického hormonu oxytocinu, který se používal jako významné léčivo, za což obdržel v roce 1956 Státní cenu Klementa Gottwalda. Jeho kariéra se nezabrzdila ani poté, co se jeho otec, komunistický národohospodář, stal jednou z obětí vykonstruovaných procesů počátku padesátých let. Mimořádně jazykově nadaný J. Rudinger se řadil mezi největší vědecké hvězdy ÚOCHB; poněkud paradoxně patřil i nadále mezi přesvědčené členy KSČ. Mezinárodní věhlas si získal zejména organizací 1. sympozia o syntéze peptidů v Praze (1958), které položilo základ každoročním setkáváním chemiků aminokyselin a peptidů z celé Evropy (European Peptide Symposium). V roce 1984 byla na jeho počest vytvořena prestižní mezinárodní The Josef Rudinger Memorial Lecture spojená s udělováním pamětní medaile. V 60. letech pokračoval v úspěšné kariéře, v roce 1964 byl jmenován profesorem na VŠCHT pro obor organická biochemie a v roce 1965 působil jako hostující profesor na Yaleově univerzitě v USA, kde se těšil značné popularitě mezi kolegy i studenty. Téhož roku se stal i členem korespondentem ČSAV. Srpnová okupace Československa však vedla vynikajícího vědce publikujícího i ve významných mezinárodních periodikách a osobního přítele F. Šorma, k další emigraci. Zpočátku pobýval v cizině legálně, působil jako hostující profesor v Eidgenössische Technische Hochschule v Curychu (ETH), po zprávách o normalizaci v Československu se však rozhodl zůstat definitivně ve Švýcarsku a vybudovat si zde další kariéru. V roce 1970 byl jmenován řádným profesorem molekulární biologie v Ústavu molekulární biologie a biofyziky na ETH v Curychu a v roce 1973 se stal i jeho ředitelem. Slibně rozjetou kariéru talentovaného a charizmatického vědce, o němž bylo známo, že sice nevynikal manuální zručností, ale proslul originálním myšlením, však záhy zastavila smrtelná choroba. Josef Rudinger zemřel 30. dubna 1975.
JIŘÍ ŠOUKAL,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.