Stanislav Bechyně

(1887–1973)

V letošním roce uplyne 125 let od narození českého technika a jednoho z průkopníků betonového stavebnictví v Československu Stanislava Bechyně.

Narodil se 20. července 1887 v Přibyslavi, kde absolvoval obecnou a měšťanskou školu; a v roce 1905 odmaturoval na Zemské vyšší reálce v Novém Městě na Moravě. Ve studiu pokračoval na Vysoké škole technické v Praze a v roce 1910 získal titul stavebního inženýra. Poté nastoupil u právě založené železobetonářské firmy stavebního podnikatele Karla Skorkovského, kde záhy dosáhl postavení vedoucího inženýra. Během působení ve firmě a později jako její poradce prověřoval S. Bechyně přímo na stavbách některé důležité technologické otázky. Zároveň pokračoval v dalším studiu a roku 1915 získal titul doktora technických věd. V roce 1919 zahájil Bechyně kariéru vysokoškolského pedagoga, když působil jako suplent paralelních přednášek o stavbách ze železového betonu v ústavu prof. Františka Kloknera na ČVUT v Praze. Již o rok později zde byl jmenován profesorem statiky a dynamiky a staveb ze železobetonu. Od roku 1926 byl S. Bechyně pověřen přednášením o mostech kamenných a betonových jako nové disciplíny, při níž setrval až do odchodu do důchodu v roce 1957. V období mezi první a druhou světovou válkou zastával dvakrát post děkana Vysoké školy inženýrského stavitelství.
Stanislav Bechyně je autorem mnoha významných staveb. Na prvním místě je třeba zmínit jeho podíl na stavbě paláce Lucerna – první železobetonové budovy se zastřešenou a prosklenou pasáží v Praze. V době první československé republiky například navrhl budovy v Karlových Varech, podzemní vojenské hangáry v Kbelích, cementárnu v Králově Dvoře, ocelárnu na Kladně, obloukové mosty v Pardubicích, Hořepníku a Křinicích či dálniční most u Senohrab. Stanislav Bechyně se rovněž zúčastnil všech soutěží na stavbu mostu přes Nuselské údolí v Praze a v roce 1937 zpracoval vítězný návrh dutého trámového mostu s vyztužujícím žlábkem. Při realizaci jeho staveb byly v Československu poprvé použity sloupy z ovinuté litiny, hřibové stropy, složité patrové rámy se zavěšenými stropy či vodotěsné podzemní obaly u budov zapuštěných do spodní vody. Ze staveb navrhovaných po druhé světové válce můžeme zmínit skořepinové konstrukce ČSAD v Bratislavě, Banské Bystrici a Žilině nebo most přes řeku Váh u Komárna. Bechyně se rovněž podílel na přesunech některých stavebních památek jako rotundy sv. Máří Magdalény u Čechova mostu v Praze či kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě a na podchycení budovy Zemědělského muzea nad Letenským tunelem.
Z Bechyněho četných vědeckých studií z oblasti betonového stavitelství zde můžeme uvést alespoň několik nejvýznamnějších prací: Výpočty rámových konstrukcí (1926), Stavitelství betonové I–III (1934, 1938, 1956), Mosty trámové a rámové (1954), Technologie betonu (1954–1959) a Betonové mosty obloukové (1962).
Opomenout nesmíme ani působení Stanislava Bechyně v odborných komisích a vědeckých společnostech doma i v zahraničí. Byl činný mimo jiné ve Státní komisi pro koordinaci dopravy silniční a železniční. Po druhé světové válce působil rovněž jako stálý expert ministerstva stavebního průmyslu. Z českých vědeckých společností jmenujme Českou akademii věd a umění, Ústředí vědeckých pracovníků při Československé národní radě badatelské a Masarykovu akademii práce. Ze zahraničních institucí se jednalo o American Concrete Institut v Detroitu, Association Internationale des Ponts et Charpentes v Curychu a mezinárodní sdružení výzkumných ústavů RILEM v Paříži. Účastnil se také řady studijních cest do zahraničí (Francie, Itálie, Německo).
Po druhé světové válce se Bechyněho vědecká práce dočkala řady ocenění. V roce 1953 se stal členem Československé akademie věd. O dva roky později obdržel státní cenu Klementa Gottwalda I. stupně. V roce 1957 následovalo udělení Řádu práce, 1962 čestné plakety ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo, 1968 Řádu republiky. České vysoké učení technické v Praze jej vyznamenalo zlatou Felberovou medailí a v roce 1972 mu udělilo titul doktor honoris causa. V rámci svého členství v ČSAV pracoval mnoho let jako člen vědeckého kolegia mechaniky a energetiky ČSAV a jako čestný člen Vědecké společnosti pro mechaniku při ČSAV. Stanislav Bechyně zemřel 15. října 1973.

JAN HÁLEK,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.