Vědecká spolupráce s USA a Kanadou

Nebývalý rozmach spolupráce v oblasti vědy a výzkumu se Spojenými státy americkými nastal po roce 1989, kdy americká administrativa zrušila embargo na strategické technologie a jejich výzkum a vývoj pro země bývalého východního bloku. Na vládní úrovni byla tehdy uzavřena dohoda o vědecko-technické spolupráci mezi ČSFR (respektive ČR) a USA. Vědecká spolupráce s Kanadou měla a má poněkud odlišný charakter vzhledem k širší autonomii vlád v jednotlivých kanadských provinciích v oblasti školství, výzkumu a vývoje i ke skutečnosti, že Akademie věd ČR nemá v současné době s partnerskou organizací v Kanadě uzavřenou žádnou dohodu.

Foto: Ethan Dicks, National Science Foundation
Polární stanice Amundsen-Scott (Amundsen-Scott South Pole Station), kterou provozuje National Science Foundation.

Spojené státy americké
Pro rozvoj spolupráce v oblasti vědy a výzkumu sehrála důležitou roli mezivládní dohoda o vědecko-technické spolupráci, kterou ČR a USA podepsaly počátkem 90. let 20. století. V jejím rámci byl zřízen společný fond, do něhož každoročně americká strana přispívala částkou jeden milion dolarů a česká strana ekvivalentem v korunách. Z prostředků fondu byly financovány společné česko-americké výzkumné projekty českých vědeckých pracovišť. S odkazem na pokrok ČR v oblasti vědy a výzkumu za uplynulé období a na uzavření Ujednání mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a National Science Foundation (NSF) v roce 1994 přestala americká strana do fondu od roku 1996 přispívat. Společné česko-americké projekty nadále financovaly MŠMT a NSF na bázi reciprocity v oblasti mobility; ostatní náklady si hradila každá strana sama.
Klíčového partnera AV ČR i vysokých škol pro spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje představovala National Science Foundation, která v roce 1994 uzavřela s MŠMT Protokol o ujednání o vědecké a technické spolupráci mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Národní vědeckou nadací Spojených států amerických.
NSF je jednou z vládních agentur USA, které fungují – podle české terminologie – jako „grantové agentury“, a to pro nevládní vědecké instituce i jednotlivce. Finanční prostředky získává z federálního rozpočtu na výzkum a vývoj. Na fiskální rok 2012, který začíná 1. listopadu 2012, schválil Kongres částku 7,033 miliardy dolarů, což představuje nárůst o 2,5 % oproti předešlému fiskálnímu roku. Rozpočet NSF činí okolo 4 % z celkového objemu finančních prostředků na výzkum a vývoj poskytovaných z federálního rozpočtu.
Příjemci NSF grantů jsou ve většině případů americké univerzity, které v převážné míře realizují základní výzkum. Vládní agentury jako National Aeronautics and Space Administration (NASA), National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA), National Institute of Standards and Technology (NIST), Department of Defense (DOD) a další disponují vlastními výzkumnými pracovišti a finance získávají z federálního rozpočtu; nemohou tak přijímat granty NSF. Zvláštní kapitolu tvoří výzkum v oblasti lékařství a klinické medicíny, který zastřešuje vládní agentura National Institute of Health (NIH), jejíž rozpočet na fiskální rok 2012 činí téměř 32 miliard dolarů.
NSF funguje na principu „bottom up“; sleduje nejnovější trendy základního výzkumu v USA i na celém světě a monitoruje, v jakých oblastech vědy by mohlo být dosaženo vynikajících výsledků; za tímto účelem vybírá nejperspektivnější vědce k realizaci výzkumu ve vytipovaných oblastech.
NSF podporuje výzkum a vzdělávání ve všech vědních oblastech s výjimkou lékařských věd a klinické medicíny (v kompetenci NIH) formou grantů a dohod o spolupráci s téměř 2000 univerzitními pracovišti, firmami i neformálními vědeckými organizacemi a dalšími výzkumnými institucemi v USA; posuzuje návrhy projektů předložené jak vědeckými týmy, tak i jednotlivci – podporu mohou získat i interdisciplinární projekty. Maximální objektivitu při posuzování předložených projektů zaručuje proces peer review. Každý projekt posuzují minimálně tři hodnotitelé, kteří nesmějí být zaměstnanci NSF nebo instituce, jejíž vědecký pracovník projekt předkládá. Hodnotitelé pocházejí z vnitrostátních expertů v dané oblasti a jejich hodnocení je striktně důvěrné.
Vědecká spolupráce českých vědeckých pracovišť s partnerskými pracovišti v USA se uskutečňovala formou společných projektů. Podklad pro spolupráci tvořil již zmíněný Protokol, jehož administrací byla pověřena Akademie věd ČR. Finance na spolupráci poskytl program MŠMT KONTAKT, hodnocení projektů a jejich finální výběr zajišťovala Komise pro spolupráci ČR s NSF jmenovaná Akademickou radou AV ČR; členy byli zástupci AV ČR, univerzit a dalších neuniverzitních rezortních výzkumných pracovišť. Komise každoročně schválila pět až deset projektů v trvání od dvou do čtyř let. Roční rozpočet na projekt činil na české straně kolem 500 tisíc korun s ohledem na jeho charakter. Protokol určoval také finanční náležitosti společných projektů a zakotvoval princip mobilitní reciprocity (přijímající strana hradila náklady pobytu pracovníka druhé strany). Oboustranně výhodnou spolupráci NSF ukončila v roce 2009 s odkazem na sjednocení forem mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji, které dávaly přednost principu „každý za své“, tj. opustily princip reciprocity. Platnost Protokolu tak skončila, ačkoli jej NSF formálně nevypověděla. Po dobu jeho existence badatelé realizovali na 80 společných projektů. Žádat o finanční podporu na spolupráci s americkými vědeckými pracovišti lze v současnosti prostřednictvím Amerického vědeckého informačního střediska (AMVIS – www.amvis.cz); z americké strany není podmínkou podání žádosti na NSF.
Další formy bilaterální vědecké spolupráce v oblasti vojenství a obrany, které obě země podepsaly v uplynulých letech, jsou již nad rámec tohoto článku.

Kanada
Akademie věd nemá v současnosti uzavřenou dohodu o spolupráci s kanadskou vědeckou organizací, protože Kanada nepřistoupila na obnovu vědeckých styků na základě meziakademické dohody, která existovala do roku 1990. Od té doby se styky omezovaly na osobní pozvání a účasti na mezinárodních konferencích konaných v obou zemích. O obnovení přerušené spolupráce jednal v roce 1999 předseda AV ČR Rudolf Zahradník s prezidentem National Research Council of Canada (NRC) dr. Arthurem J. Cartym. Výsledkem jednání byl společný workshop o navržených tématech spolupráce: Plasma Physics on nano and amorphous materials (Ústav fyziky plazmatu AV ČR – NRC ­Industrial Materials Institute); An Investigation of Selected Aspect of Lyme Disease Glycobiology (Parazitologický ústav BC AV ČR – NRC Institute of Biological Sciences). Záměrem bylo též uspořádat paralelní workshop Czech-Canadian Technology & Business Forum v Technologickém centru AV ČR v Suchdole, kde se měly prezentovat české a kanadské firmy; TC AV ČR oslovilo přes 50 českých firem, avšak týden před konáním muselo setkání zrušit, neboť kanadské firmy svou účast odřekly – údajně s ohledem na ekonomickou recesi a nejistou situaci.

Implementace obou společných projektů začala k 1. dubnu 2003. Každá strana financovala projekt v trvání tří let každoročně částkou až 75 000 kanadských dolarů (cca 1,5 milionu korun); AV ČR projekty každoročně financovala částkou 500 000 korun z prostředků „zelených“ grantů, zbytek tvořily finance z ústavů. Projekty skončily k 1. dubnu 2006 závěrečnou hodnotící zprávou. Od té doby žádný posun v oblasti vědeckých styků mezi AV ČR a Kanadou nenastal, i když zástupci velvyslanectví Kanady v Praze v roce 2011 slíbili znovu projednat možnost obnovení spolupráce.

DAN DVOŘÁK,
Zahraničně správní odbor SSČ AV ČR, v. v. i.