English
Centrum globálních studií, společné pracoviště Filosofického ústavu AV ČR a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, uspořádalo již 20. ročník pražské konference Philosophy and Social Science (Filosofie a sociální vědy), která se každoročně interdisciplinárně zaměřuje na významná témata společenských proměn v globálních interakcích. Do Prahy se ve dnech 9. až 13. května 2012 sjelo více než 100 zahraničních přednášejících především ze západní Evropy a Severní Ameriky, ale také z Brazílie, Číny, Jihoafrické republiky a dalších zemí.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Ředitel Centra globálních studií Marek Hrubec se v Akademii věd ČR zaměřuje na téma demokracie a spravedlnosti v globálních interakcích. Na Filozofické fakultě UK přednáší filozofii společnosti a globální studia.
K zajištění zahraničního rozměru konference přispívají rovněž spoluorganizátoři – především z Itálie, Německa, Irska, USA a Mexika. Přednášky pronesli významní filozofové, sociologové, politologové a další sociální vědci, mezi jinými např. prof. Charles Taylor, prof. Alessandro Ferrara, prof. Johann P. Arnason, prof. Nancy Fraser či prof. Gerard Delanty. Přednášky a semináře se konaly ve vile Lanna a v dalších pražských prostorách Akademie věd; Centrum současného umění DOX patřilo příspěvkům na téma vztahu mezi kulturami a civilizacemi.
Jubilejní ročník význačného sympozia se zaměřil zejména na výzvy, jež se v posledním období orientují na společenské a politické uspořádání. Konferenční téma Challenges of Post-Democracy poukazuje na možné hrozby, které se již nyní v dílčích aspektech v některých zemích vyskytují a jež by mohly při nezvládnutých důsledcích krize ohrozit demokratické uspořádání. Aktéři konference zdůrazňovali skutečnost, že je zapotřebí nejprve analyzovat a pochopit nejen samotnou krizi, ale především události, které jí předcházely a způsobily. Zatímco v posledních letech se humanitní a sociální vědci ve svém výzkumu i na konferenci zaměřovali na zdroje stávajících problémů a krize, od příštího roku se zacílí na jejich důsledky a další vývojové trajektorie. Jde přitom o filozofické a sociálněvědní porozumění reality v komplexnějším a transdisciplinárním smyslu, jež zahrnuje mnohé aspekty společnosti, např. pochopení nových významů pojmů růstu, práce, participace i dalších konceptů. Nastolené otázky, přestože s sebou mnohdy přinášejí ambivalentní skutečnosti, však nelze vnímat jen jako obtěžující negativa, nýbrž také jako pozitivní globální výzvy současnosti – to však vyžaduje nové způsoby uchopení témat, nové přístupy v kritickém myšlení.
Organizátor akce dr. Marek Hrubec, ředitel Centra globálních studií, při té příležitosti odpověděl na otázky, jež se těmito tématy zabývají.
Jaké jsou podle vás nejpalčivější globální výzvy? V médiích se v současnosti za hlavní problém často považuje globální ekonomická krize. Lze s tím souhlasit?
Souhlasit by znamenalo podcenit příčiny krize. Je pravda, že média význam krize zdůrazňují; takový přístup je ale většinou příznakem povrchnějšího chápání problému. Musíme si uvědomit, že krize je pouze špičkou ledovce dlouhodobějších ekonomických a dalších tendencí, jež s sebou nesou určité problémy. Seriózní analýza ukazuje nejen současné krizové důsledky, ale především příčiny, které mají hlubší historické zakotvení. Nemám na mysli pouze strukturální ekonomické změny v západních zemích v 70. a 80. letech, ale také obecnější civilizační problémy, jež obvykle v obdobích krizí eskalují. Pokud připustíme, že se pohybujeme v rámci uspořádání, které občas prochází krizí, pochopíme, že krize znamená pouze vyvrcholení dlouhodobějších trendů a nebudeme muset být překvapeni, až nastane. Na krizová období se můžeme připravit a na základě znalostí z předchozích krizí vyvodit alespoň základní trajektorie. Panika z krize nebo naopak její naprosté popírání je příznakem absence střízlivých analýz historických tendencí vývoje nejen ekonomiky, ale i celé západní kultury.
Jde o globální příčiny nebo globální dopady krize?
Současná globální krize je světovou především proto, že má globální důsledky. Svými příčinami to však globální krize není; jde o krizi především v USA a dalších západních zemích. Mnoho dalších států světa je v jiné fázi ekonomického cyklu, a proto se s důvody nějaké vlastní krize budou vyrovnávat později. V současnosti, kdy jsou výroba, obchod a finan-ční transakce transnacionální a globální, se však tyto státy nemohou vyhnout dopadům krize v západních zemích, tudíž i nejedna relativně zdravá ekonomika čelí mnoha problémům. Význam začínají získávat tzv. „glokální“ analýzy, jež detailně vysvětlují vztahy mezi globálními a lokálními (z našeho hlediska českými) vývojovými tendencemi. V minulosti tyto rozbory neměly potřebnou váhu, neboť jednotlivé ekonomiky a celé společnosti nebyly tak silně provázány vývojovými trendy globálního charakteru. Samozřejmě přitom nejde jen o ekonomické otázky, neboť politická rozhodnutí mohou mít silný vliv na dopady krize a různé kulturní vzorce jednání v různých kulturách a zemích mají také značnou působnost.
Uvedl byste příklady transnacionálních změn?
Podíváte-li se například na „arabské jaro“, je zřejmé, že revoluční změny měly ve svém makroregionu transnacionální charakter a odehrávaly se v určitém globálním geopolitickém poli. V případě těchto zemí byly spojujícími prvky podobné politické a ekonomické problémy, provázanost a přenositelnost těchto změn však do značné míry podmínily společný arabský jazyk a islámské náboženství a s ním související kultura. Není to ale až tak nový fenomén. Revoluční změny roku 1989 ve střední a východní Evropě byly rovněž provázány určitými transnacionálními společnými prvky; v daném případě zejména politicko-ekonomickým systémem. V současné době však komunikační, dopravní a další technologie umožňují větší spojení a snazší přenos společenských změn. Obvykle se tyto otázky rozebírají pouze jako nahodilé mezinárodní události; absentují analýzy transnacionálních souvislostí, jež jsou mnohdy pro tyto události rozhodující.
Na jaké aspekty těchto společenských změn se soustřeďují globální studia?
Globální studia se zaměřují na globální proměny společnosti, politiky či kultury, přičemž důležitým směrem zkoumání je ovšem i hledání a popisování souvislostí mezi zkoumanými problémy. Žijeme v novém kontextu velmi komplexních globálních interakcí v oblasti ekonomiky, kultury, politiky, životního prostředí a dalších sfér života. Tyto globální interakce přitom zatím vzhledem k relativně krátké době jejich existence nejsou důkladně analyzovány, ani se nestaly součástí běžného povědomí lidí. Charakteristickým rysem soudobé společnosti je, že lidé včetně politiků a dalších významných představitelů veřejného života vnímají v každodenním životě jednotlivé globální události dosti izolovaně, aniž by si dostatečně uvědomovali vzájemné souvislosti, o jemném předivu komplexních příčin, důsledků a významů nemluvě. Podle toho také jednají bez dostatečné reflexe, což má často zásadní negativní dopady na životy nás všech.
Víme tedy, že žijeme v globální době, byť si uvědomujeme jen zlomky globálních interakcí. Jak se projevují negativní dopady naší nezakotvenosti v nové éře, nové etapě lidských dějin?
V některých oblastech, zejména ve sféře informačních, komunikačních, finančních, dopravních, výrobních a obchodních interakcí, jsme dosáhli určitého stupně transnacionální a globální integrace. Prozatím jsme ale nedozráli k dostatečnému uvědomění si jejich společenské provázanosti. Separované vnímání událostí, informací a znalostí vede k fragmentovanému vědomí jednotlivců i k utváření fragmentované společnosti. Nevyhnutelným důsledkem jsou následně různé formy kulturní, sociální, politické, genderové a další rozpory a konflikty, jež nejsou zmírňovány, kultivovány nebo přímo odstraněny. To vytváří nejen nespokojenost, ale často také paralyzuje jednání lidí. Vnímají problémy, kritizují je, ale nevědí, co by mohli v komplexním globálním světě dělat. Taková situace generuje frustraci a podmínky pro četné boje proti kulturnímu, sociálnímu nebo politickému zneuznání různých skupin osob, jak na to upozorňují například filozofové Charles Taylor nebo Axel Honneth. Globální studia stojí před úkolem popisovat dlouhodobé cesty a možnosti společenského uspořádání vzhledem k bouřlivě se rozvíjejícím technologiím v globálním měřítku, studovat rozvoj člověka a jeho seberealizaci v různých nových formách globálně se měnící společnosti. V našem Centru se s kolegy zaměřujeme zejména na analýzy kulturních, sociálních a politických aspektů z hlediska filozofie a sociálních věd, částečně také z perspektivy filozofie životního prostředí.
V rozvojovém světě silně narůstá populace, s čímž souvisí problém tzv. globálních chudých. Jakým způsobem lze řešit tuto situaci?
Jedním z tradičních přístupů jsou humanitární a rozvojová pomoc a spolupráce. Podrobnější rozbory ukazují i nové tendence, jak se s těmito otázkami vypořádat. Zatímco v minulosti převažovala snaha prosazovat nové mezinárodní pakty, které by byly schopny ustavit pro jednání právní pravidla, v poslední době, zejména v krizi, převažují – přinejmenším u občanů – tendence využívat prvky stávajícího mezinárodního práva a nově je interpretovat a prosazovat v globálním prostředí; například extrateritoriální (exteritoriální) uznání různých práv občanů. Uvedené tendence se považují za pozitivní snahu řešit situaci současnými prostředky, avšak zároveň slouží jako test, co vše je stávající mezinárodní právo schopno řešit a kde leží hranice, za níž už bude nutné rozvíjet nadnárodní a kosmopolitní právní řád, jak ukazuje například německý profesor Ulrich Beck.
Jak se může česká věda podílet na řešení globálních otázek?
Na český podíl lze pohlížet ze dvou stran; jednak z hlediska českých globálních studií a jednak z hlediska českého obsahu zkoumání globálních studií. Z první perspektivy lze říci, že české zkoumání je integrální součástí globálních studií rozvíjených v zahraničí – zejména v USA. Stejně významné je však druhé hledisko, jež zkoumá, jaký je český příspěvek ke globálním studiím, jež popisují nejen zahraniční otázky, ale rovněž český kontext v globálním prostředí. V tomto smyslu jsou česká globální studia nezbytnou součástí západní a obecněji světové vědy, která by bez analýzy dílčích, českých souvislostí nemohla reflektovat celek globálních interakcí. Zásadní význam druhého hlediska však je, že českým vědcům a občanům umožňuje porozumět globálním otázkám vzhledem k lokální, české dynamice vývoje v rámci globálních interakcí. Již jsem zmínil důležitost „glokálních“ analýz, jež umožňují pochopit spojitosti mezi lokálními společenskými, kulturními, ekonomickými a dalšími procesy, na něž významným způsobem působí různé globální procesy. Žádná země, jež nechce v globální době zaostávat, se neobejde bez rozborů lokálního vývoje ve vztahu k turbulentním transnacionálním a globálním interakcím, ať už jde o krizový nebo stabilizovaný vývoj, o konfliktní či konsensuální vztahy. Nejen západní země a další globální mocnosti, jakými je například Čína, ale také menší země, třeba Slovensko, rozvíjejí globální studia jako prostředek pro pochopení těchto „glokálních“ vztahů.
Foto: Marek Hurubec, archiv autora
Glokální vztahy doprovázejí různorodé hybridizace.
V čem je nebezpečí xenofobie, která posiluje především v dobách krizí – jako například ve 30. letech 20. století? Setkáváme se s ní nejen v České republice, ale čelíme celoevropskému fenoménu…
Ekonomické krize mohou samozřejmě produkovat, a mnohdy také produkují, další druhy krizí. Finanční kolapsy, nárůst nezaměstnanosti, omezení koupěschopnosti obyvatel a další problémy mohou vést ke krizi legitimity politického systému a následným pokusům o změnu situace způsoby, jež neznamenají nalezení skutečných východisek z krize, ale pochybná řešení. Xenofobie je jedním z takových mylných pokusů. Uvádíte-li analogii s 30. léty 20. století, svalování problémů na židovskou populaci a „konečné řešení židovské otázky“ nelze bezpochyby považovat za adekvátní oživování ekonomiky v krizi; revitalizovat hospodářství pobídkami vázanými na genocidu a válku je samozřejmě slepou uličkou. Také v době současné krize dopřávají lidé v České republice i v dalších zemích zasažených krizí více sluchu těm, kteří nabízejí rychlá řešení, obvykle založená na myšlenkových zkratech. Namísto snahy pochopit hlubší historické příčiny krizí je pro mnoho lidí snazší naslouchat novým populistům, ať už xenofobním či jiným.
Považujete tedy uvedená nebezpečí za reálná?
Lze se snad domnívat, že se v lidských dějinách už nikdy nesetkáme s regionálními válkami nebo že se už nikdy nebude schylovat ke světovému konfliktu? Takovou perspektivu bych uvítal, ale lze snad po 12 000 letech lidské civilizace plné válek očekávat klid zbraní? Odpovědný přístup vyžaduje analýzu transnacionálních a globálních problémů a také potenciálních negativních scénářů vývoje. Jen tak se jim budeme moci vyhnout nebo je alespoň omezit. Zde je právě výzva pro humanitní a sociální vědce a vědkyně, kteří mohou a mají tyto problémy zkoumat. Zde má Akademie věd své nezastupitelné místo a odpovědnost v základním výzkumu vůči občanům, zejména vůči občanům České republiky. Zvláště ti, kteří se v globálních studiích společnosti, ekonomiky, kultury či politiky zabývají dlouhodobými trendy, jež souvisejí se současnou krizí, nemohou svou odpovědnost popřít.
MARTIN BRABEC,
Centrum globálních studií,
společné pracoviště FLÚ AV ČR a UK