English
Ústav makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i., se nachází v lokalitě pražského Břevnova a Petřin, nedaleko obory a letohrádku Hvězda. Ten se řadí mezi významné „filosofické“ stavby 16. století, které byly prostoupeny řádem, vyjadřovaly vzájemnou souvislost věcí a ztělesňovaly matematické vztahy, názory na stavbu vesmíru a chod přírody vůbec. Je to vhodné sousedství pro ústav Akademie věd, zkoumající tvorbu, strukturní řád a vzájemné interakce velkých molekul – makromolekul, které jsou základem všeho živého v přírodě.
Ústav makromolekulární chemie AV ČR – „Makro“ – jak jej nazývají nejen starousedlíci, ale i zaměstnanci a jejich kolegové z branže, oslaví letos 50 let od svého založení. Zakladatel ústavu profesor Otto Wichterle, světově proslulý český chemik a vynálezce měkkých kontaktních čoček, mu vtiskl nejen jeho moderní vědecké zaměření, ale spoluprací s architektem Karlem Pragerem významně ovlivnil samotný architektonický návrh jeho budovy, která stále zůstává dominantou pražských Petřin.
Hlavní snahou prof. Wichterleho a jeho spolupracovníků bylo vytvořit ústav, který by byl dominantou v tehdy bouřlivě se rozvíjející vědě o makromolekulách, polymerní chemii a fyzice. Badatelské úsilí ústavu se během uplynulého půlstoletí zaměřovalo na naplnění tohoto cíle. Zdejší vědci zkoumají především umělé – syntetické – makromolekuly, jejich vznik, vlastnosti a přeměny. Jak se rozšiřovalo jejich poznání, výzkum se rozvíjel od jednoduchých polymerů k polymerům „na míru šitým“, systémům s unikátními vlastnostmi a funkcemi.
Ústav makromolekulární chemie AV ČR pořádá každoroční kolokvia, která jsou určena k prezentaci nejvýznamnějších výsledků výzkumných programů. Součástí letošního 18. kolokvia byla panelová diskuze na téma Popularizace vědy u široké veřejnosti: Ztráta času nebo prospěšná činnost? V nově zrekonstruované a špičkovými technologiemi vybavené posluchárně uvedla diskuzi svou přednáškou Helena Illnerová.
© Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Mezi první z „vlajkových lodí“ ve výzkumných programech ústavu můžeme řadit polymerní hydrogely, které byly základem měkkých kontaktních čoček prof. Wichterleho a které stále nacházejí nové aplikace například v nitroočních čočkách, urologických implantátech nebo v chemicky modifikovaných formách jako materiály pro snadnější hojení ran. V současnosti představují specificky navržené syntetické makromolekuly jako polymerní nosiče léčiv, schopné cíleně dopravit aktivní látku do postiženého místa, nejen nový způsob léčby nádorových onemocnění, ale i progresivní systémy pro vnesení genové informace do vybraných typů buněk. Vyšší úroveň těchto systémů pak tvoří „inteligentní polymerní soustavy“, jež dokáží rychle a citlivě reagovat na změnu vnějších podmínek. Výzkum bioanalogických polymerů, tedy syntetických polymerů vybavených některými charakteristickými vlastnostmi makromolekul přírodních, je motivován například snahou vyvinout optimální podpůrné struktury pro růst buněk a regeneraci tkání, zejména kostí, chrupavek, cévních náhrad apod.
Vedle polymerů biolékařských se ústav intenzivně věnuje zkoumání polymerů pro pokročilé technologie. Příkladem jsou hybridní systémy pro separaci látek či katalýzu, v nichž se kombinují polymery s mikročásticemi či nanočásticemi, nebo polymerní membrány pro palivové články a separaci vodíku. Několik skupin v ústavu se zabývá mimořádně perspektivním výzkumem zaměřeným na přípravu a studium možností využití elektronových a optických vlastností konjugovaných polymerů, v jejichž struktuře se střídají dvojné a jednoduché chemické vazby, či elektronově a opticky aktivní skupiny. Tyto materiály nabízejí výhodné vlastnosti při využití ve fotovoltaice jako ohebné fotovodiče, displeje, elektroluminiscenční materiály nebo při konstrukci organických transistorů.
Výzkum polymerů a makromolekulárních systémů cíleně navržených pro určité funkce se opírá o systematické studium vztahů mezi strukturou molekul a jejich vlastnostmi a vzájemných interakcí makromolekul. Základní poznání jevů, které jsou podmíněny makromolekulární povahou zkoumaných látek a materiálů, je jedním z hlavních cílů vědecké činnosti ústavu.
I po padesáti letech je Ústav makromolekulární chemie AV ČR dominantní a ve světě respektovanou vědeckou institucí, která soustřeďuje významné badatele z oblasti makromolekulární vědy s cílem připravovat nové polymerní materiály a objevovat vztahy a zákonitosti mezi jejich molekulární strukturou a výslednými vlastnostmi. Polymerní materiály se již staly nedílnou součástí moderní lidské civilizace, jsou všude kolem nás, a proto budou vyžadovat soustředěnou pozornost i v budoucnosti. Ta jistě přinese i díky celé řadě našich studentů a mladých kolegů nové a překvapivé objevy.
FRANTIŠEK RYPÁČEK,
ředitel Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i.
Ústav makromolekulární chemie AV ČR – „Makro“ – jak jej nazývají nejen starousedlíci, ale i zaměstnanci a jejich kolegové z branže, oslaví letos 50 let od svého založení. Zakladatel ústavu profesor Otto Wichterle, světově proslulý český chemik a vynálezce měkkých kontaktních čoček, mu vtiskl nejen jeho moderní vědecké zaměření, ale spoluprací s architektem Karlem Pragerem významně ovlivnil samotný architektonický návrh jeho budovy, která stále zůstává dominantou pražských Petřin.
Hlavní snahou prof. Wichterleho a jeho spolupracovníků bylo vytvořit ústav, který by byl dominantou v tehdy bouřlivě se rozvíjející vědě o makromolekulách, polymerní chemii a fyzice. Badatelské úsilí ústavu se během uplynulého půlstoletí zaměřovalo na naplnění tohoto cíle. Zdejší vědci zkoumají především umělé – syntetické – makromolekuly, jejich vznik, vlastnosti a přeměny. Jak se rozšiřovalo jejich poznání, výzkum se rozvíjel od jednoduchých polymerů k polymerům „na míru šitým“, systémům s unikátními vlastnostmi a funkcemi.
Ústav makromolekulární chemie AV ČR pořádá každoroční kolokvia, která jsou určena k prezentaci nejvýznamnějších výsledků výzkumných programů. Součástí letošního 18. kolokvia byla panelová diskuze na téma Popularizace vědy u široké veřejnosti: Ztráta času nebo prospěšná činnost? V nově zrekonstruované a špičkovými technologiemi vybavené posluchárně uvedla diskuzi svou přednáškou Helena Illnerová.
© Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Mezi první z „vlajkových lodí“ ve výzkumných programech ústavu můžeme řadit polymerní hydrogely, které byly základem měkkých kontaktních čoček prof. Wichterleho a které stále nacházejí nové aplikace například v nitroočních čočkách, urologických implantátech nebo v chemicky modifikovaných formách jako materiály pro snadnější hojení ran. V současnosti představují specificky navržené syntetické makromolekuly jako polymerní nosiče léčiv, schopné cíleně dopravit aktivní látku do postiženého místa, nejen nový způsob léčby nádorových onemocnění, ale i progresivní systémy pro vnesení genové informace do vybraných typů buněk. Vyšší úroveň těchto systémů pak tvoří „inteligentní polymerní soustavy“, jež dokáží rychle a citlivě reagovat na změnu vnějších podmínek. Výzkum bioanalogických polymerů, tedy syntetických polymerů vybavených některými charakteristickými vlastnostmi makromolekul přírodních, je motivován například snahou vyvinout optimální podpůrné struktury pro růst buněk a regeneraci tkání, zejména kostí, chrupavek, cévních náhrad apod.
Vedle polymerů biolékařských se ústav intenzivně věnuje zkoumání polymerů pro pokročilé technologie. Příkladem jsou hybridní systémy pro separaci látek či katalýzu, v nichž se kombinují polymery s mikročásticemi či nanočásticemi, nebo polymerní membrány pro palivové články a separaci vodíku. Několik skupin v ústavu se zabývá mimořádně perspektivním výzkumem zaměřeným na přípravu a studium možností využití elektronových a optických vlastností konjugovaných polymerů, v jejichž struktuře se střídají dvojné a jednoduché chemické vazby, či elektronově a opticky aktivní skupiny. Tyto materiály nabízejí výhodné vlastnosti při využití ve fotovoltaice jako ohebné fotovodiče, displeje, elektroluminiscenční materiály nebo při konstrukci organických transistorů.
Výzkum polymerů a makromolekulárních systémů cíleně navržených pro určité funkce se opírá o systematické studium vztahů mezi strukturou molekul a jejich vlastnostmi a vzájemných interakcí makromolekul. Základní poznání jevů, které jsou podmíněny makromolekulární povahou zkoumaných látek a materiálů, je jedním z hlavních cílů vědecké činnosti ústavu.
I po padesáti letech je Ústav makromolekulární chemie AV ČR dominantní a ve světě respektovanou vědeckou institucí, která soustřeďuje významné badatele z oblasti makromolekulární vědy s cílem připravovat nové polymerní materiály a objevovat vztahy a zákonitosti mezi jejich molekulární strukturou a výslednými vlastnostmi. Polymerní materiály se již staly nedílnou součástí moderní lidské civilizace, jsou všude kolem nás, a proto budou vyžadovat soustředěnou pozornost i v budoucnosti. Ta jistě přinese i díky celé řadě našich studentů a mladých kolegů nové a překvapivé objevy.
FRANTIŠEK RYPÁČEK,
ředitel Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i.