English
K povědomí veřejnosti o principech fungování naší planety přispívá stále více i cíleně zaměřená „geoturistika“ (Bryce Canyon National Park, USA).
VŠECHNA FOTA: Radek Mikuláš, Archiv autora
Vědy o Zemi se dostaly na konci 20. a počátku 21. století do delikátní situace. Viděny z pozice veřejnosti a médií jsou často osočovány – i když vesměs nepřímo – z podílu na drancování přírodního bohatství Země a z toho vyplývajících hrozbách globálních klimatických, ekonomických a sociálních změn. Viděny z jiných pozic představují sice nepříliš nákladnou, ale v dnešní době dobře postradatelnou položku ve veřejných výdajích – komerční průzkum neživých přírodních zdrojů ve srovnání řekněme se 70. léty 20. století stagnuje, proč tedy podporovat relevantní univerzitní výuku a výzkum?
Viděno zevnitř oboru je všechno úplně jinak. Praktické výstupy věd o Zemi se během posledních desetiletí změnily, ale jejich objem se nesnížil; základní výzkum v oboru otevřel řadu otázek, které čekají na to, až budou společností vnímány jako natolik závažné, aby se staly výzkumnými prioritami. V této situaci je kampaň mezinárodního roku planety Země (2007–2008–2009) velkou šancí pro geology, geofyziky, oceánology, paleoklimatology a další specialisty ukázat – či navrhnout – společnosti, co by měla vlastně od věd o Zemi na počátku 21. století chtít a požadovat.
Za zánikem nejslavnější éry starověkého Egypta stály pravděpodobně také klimatické změny.
FOTO: Václav Cílek, Archiv autora
Stručně řečeno – a jinak než stručně to zde shrnout nelze – měly by: navrhovat, jak omezit přírodní i lidmi vyvolaná rizika, jako je sopečná činnost a zemětřesení, sesuvy či kumulace geochemicky problematických (zdraví škodlivých) látek; nabízet aplikovanému výzkumu a průmyslu nové, netradiční přírodní zdroje; studovat přirozené příčiny klimatických změn, aby bylo na jejich pozadí možno rozhodnout, zdali a jaké změny jsou výsledkem lidské činnosti; vyhledávat a zpřístupňovat nové zdroje podzemních vod; úzce spolupracovat s urbanisty při plánování rozvoje velkoměst a podílet se na návrzích, jak bezpečně a účelně využívat podzemní prostředí velkoměst; přesněji a důmyslněji studovat vývoj života v geologické minulosti a dešifrovat v geologickém záznamu, jaké byly příčiny a následky krizí bioty. Není toho málo.
Páskované rudy, které vznikaly ve starohorách, jsou záznamem jedné z nejdramatičtějších změn přírodního prostředí v historii Země.
Zalednění severní polokoule je na rychlém ústupu. Změní se během několika desítek let i letecký pohled na kanadský Baffinův ostrov?
Labský dub; výtečným záznamem klimatu v nedávné historii Země jsou i částečně zuhelnatělé kmeny nacházené v náplavech Labe.
FOTO: Josef Brožek, Archiv autora
Český národní geologický komitét ustanovil na počátku roku 2007 přípravnou a koordinační skupinu pro aktivity Roku Země v České republice. Její výkonnou předsedkyní je dr. Veronika Štědrá (Česká geologická služba Praha). Skupina má 12 členů, mezi nimi i zástupce AV ČR – dr. Jana Zedníka (Geofyzikální ústav AV ČR) a dr. Radka Mikuláše (Geologický ústav AV ČR). Podíl Akademie věd ČR na akcích Roku Země v České republice je – jistě nejen z důvodu personálního zastoupení v koordinační skupině – nemalý. Celkový počet akcí, které vznikly na popud koordinační skupiny nebo se k Roku Země přihlásily, dosáhl už nyní několika desítek. K nejviditelnějším, nejzdařilejším – a doufáme také, že nejtrvanlivějším – patří putovní výstava Planeta Země mocná a zranitelná, která by se po roce 2009 měla stát základem stálého výstavního a výukového Centra věd o Zemi. První instalace jádra výstavy (pro členy koordinační skupiny instalace „nultá“, poměrně skromná, omezená nevelkým prostorem) měla vernisáž 11. února 2008 ve vestibulu Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze (viz AB 3/2008). Následovaly další, postupně doplňované instalace, například v Ústí nad Labem a v Mariánských Lázních; na přelomu let 2008 a 2009 byla část výstavy umístěna v Parlamentu ČR v Praze (více zde).
Stepní a polopouštní oblasti v Albertě jsou místem šetrné těžby ropy. Stanou se v budoucnu „měsíční krajinou“, z níž budou obrovskými velkolomy získávány ropné písky?
Získávání surovin bylo a je zpravidla spojeno s obrovským znečišťováním přírodního prostředí. Jeden z desítek hutních provozů u Norilska (střední Sibiř, Rusko).
Dalším počinem koordinační skupiny byla série mediálních vystoupení badatelů v oboru. Za spoustu místa k vysvětlování současných možností a úkolů věd o Zemi děkujeme zejména ČT 24, Českému rozhlasu Leonardo a Českému rozhlasu 2 – pořadu Meteor.
Na regionální a lokální úrovni se uskutečnila řada geologických exkurzí, otevřely se nové geologické expozice pod širým nebem, vyhlášeny byly fotografické a ilustrátorské soutěže.
Co zbývá z původních plánů koordinační skupiny ještě uskutečnit? Završením putování výstavy Planeta Země mocná a zranitelná bude její implementace do výstavy Příběh planety Země, kterou připravuje v koordinaci s výborem Roku Země Národní muzeum v Praze. A stále zbývá jeden velký dluh, vlastně sen již druhé generace českých geologů – vybudovat v zoologické a botanické zahradě v Praze-Troji také adekvátní geologické expozice. Přírodní podmínky jsou k tomu ideální, ve velké většině stačí popsat to, co už v obou zahradách je. Bohužel projekt se znovu opožďuje vinou personálních změn, nových priorit zúčastněných institucí i měnící se ekonomické situace. Snad vznikne alespoň základ, který bude možné dále rozvíjet!
Veškeré akce pořádané k Mezinárodnímu roku planety Země se avizují a monitorují na webu http://www.geology.cz/mrpz.
Radek Mikuláš,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.