Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Přední český jazykovědec Bohumil Trnka

(3. červen 1895 Kletečná u Humpolce – 14. únor 1984 Praha)

„… prof. Bohumil Trnka svými jazykozpytnými pracemi platně přispěl k vybudování české vědecké tradice anglistické a šířil spolu s prof. V. Mathesiem její dobré jméno v cizině. Protože jimi také cenně přispívá k prohlubování českého myšlení lingvistického, zaslouží si plně, aby byl za své zásluhy vědecké zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk,“ uvedli jeho kolegové J. Kopal, B. Ryba a B. Havránek v návrhu z r. 1947.


Bohumil Trnka
Bohumil Trnka na fotografii z oslavy předání čestné plakety
FOTO: Archiv MÚA AV ČR

Bohumil Trnka pocházel ze starého evangelického soukenického rodu. Narodil se jako syn kletečského nájemce dvora. Záhy ztratil otce, přestěhoval se s matkou do Humpolce a posléze do Prahy. R. 1913 absolvoval žižkovské klasické gymnázium. Poté studoval v letech 1913–1918 germanistiku, anglistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Z vysokoškolských pedagogů jej nejvíce ovlivnili Vilém Mathesius a Josef Zubatý.
V roce 1920 získal B. Trnka doktorát z anglické a germánské filologie. Po krátkém působení na pražských středních školách a v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského se stal r. 1923 vědeckým pomocníkem a nejbližším spolupracovníkem prof. V. Mathesia, kterého postihla oční choroba. R. 1925 se na FF UK habilitoval spisem Syntaktická charakteristika řeči anglosaských památek básnických pro obor anglické filologie (r. 1930 byl jmenován mimořádným a r. 1938 řádným profesorem).
Trnkovo jméno je spojeno nejen s univerzitním prostředím, kde působil i řadu let po svém penzionování r. 1970, ale také s vědeckými společnostmi a spolky. R. 1926 spolu s Bohuslavem Havránkem, Romanem Jakobsonem, Vilémem Mathesiem a Janem Rypkou zakládal Pražský lingvistický kroužek (PLK). B. Trnka vynikl jako pilný jednatel spolku a přednašeč. Po druhé světové válce za změněných politických poměrů inicioval vznik skromného nástupce PLK – Skupiny pro funkční jazykozpyt v rámci Kruhu moderních filologů při ČSAV. Přínosné byly jeho aktivity v Britské společnosti, Unii anglo-amerických spolků v Republice československé, Komitétu pro školské a kulturní styky se Spojenými státy aj. Trnkovy odborné kvality ocenila Královská česká společnost nauk, která ho zvolila již r. 1929 členem mimořádným a posléze řádným (1947). R. 1940 se stal mimořádným členem České akademie věd a umění, do jejíž činnosti se záhy zapojil v několika komisích.
Velký význam pro B. Trnku měla účast na I. mezinárodním kongresu lingvistů v Haagu, sjezdu německých filologů a pedagogů v Göttingenu, I. sjezdu československých profesorů filozofie, filologie a historie (všechny 1928) a na mezinárodní Pražské fonologické konferenci (1930). R. 1948 byl B. Trnka jako uznávaný jazykovědec jmenován na VI. mezinárodním lingvistickém sjezdu v Paříži sekretářem komise pro kvantitativní lingvistiku při Stálém mezinárodním lingvistickém výboru pořádajícím jazykovědné sjezdy.
Zásadní studie uveřejňoval v Časopisu pro moderní filologii, Travaux du Cercle Linguistique de Prague, ve Slovu a slovesnosti aj. Spojoval je především zájem o moderní jazyk v duchu funkční lingvistiky. Mezi Trnkova přední díla patří systematická fonologie moderní spisovné angličtiny z r. 1935 (vydána též v r. 1966 v Japonsku). Mnohé jeho vědecké práce vyšly v zahraničí, kde spatřil světlo světa r. 1982 (Berlín – New York – Amsterodam) také výbor z díla, redigovaný Vilémem Friedem. Posmrtně vydal Jiří Nosek Trnkovy Kapitoly z funkční jazykovědy (1990), do nichž zahrnul některé dosud nepublikované statě. Trnkovo celkové pojetí anglické gramatiky nalezneme v jeho vysokoškolských skriptech.
Teoretik B. Trnka věnoval soustavnou pozornost také jazykové praxi. Podílel se na sestavování osnov angličtiny pro střední školy a napsal učebnice angličtiny, dánštiny, holandštiny, norštiny a švédštiny. Měl zájem o těsnopis a budoval vlastní těsnopisnou soustavu.
Nenápadný člověk, hluboce oddaný vědecké práci, svým blízkým i přátelům, projevil osobní statečnost, když v dubnu 1939 pomohl ruskému jazykovědci židovského původu R. Jakobsonovi odjet z Prahy do Kodaně. Ocenění si rovněž zaslouží kontinuita Trnkovy odborné činnosti.

Hana Kábová,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.