Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2009  > únor  > Věda a výzkum

Mobilita českých vědců

Mobilita českých vědců je jednou z často diskutovaných otázek. Před několika lety se stala dokonce námětem k satirické reklamní kampani o odlivu českého vědeckého potenciálu do zahraničí, zobrazující mladou vědkyni z oblasti přírodních věd s dodatkem Poslední místo výskytu: Rozvadov. Přinášíme tři příklady mladých vědeckých pracovníků Vysoké školy chemicko-technologické v Praze vypovídající o způsobu a možnostech uplatnění ve světě. Mohou se lišit místem a druhem působení, spojuje je však jeden podstatný prvek – vrátili se.

dr. Michal Fulem
Případ první: dr. Michal Fulem
(Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, University of Alberta, Edmonton, Kanada)
Michal Fulem pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu fyzikální chemie VŠCHT Praha a posléze rok na Univerzitě v portugalském Portu. Působení na University of Alberta si předem domluvil s budoucím nadřízeným. Na základě ústního příslibu postdoc pozice následně od sekretariátu svého budoucího pracoviště obdržel zvací dopis s návrhem délky pracovního kontraktu, pracovní náplně i platu. S tímto zvacím dopisem navštívil kanadskou ambasádu a během pouhého jednoho dne získal pracovní povolení.
Po příjezdu do Kanady dostal od sekretářky svého nadřízeného k vyplnění všechny potřebné dokumenty (placení zdravotního a sociálního pojištění). Příslušný úřad sociálního zabezpečení poté vydal Social Insurance Number (SIN).
Když vyřídil všechny uvedené procedury, zaslal SIN a kopii pracovního povolení na postdoc kancelář University of Alberta (http://www.postdoc.ualberta.ca/), která Michala Fulema zaregistrovala jako univerzitního postdoc odborného asistenta, obdržel osobní číslo, e-mail a přístup na intranet, do knihovny i do sportovního areálu. Následně začal dostávat pravidelný plat, z něhož mu bylo strháváno automaticky zdravotní pojištění. Říká, že „prostě začal fungovat“. Michal s odstupem času hodnotí celou proceduru jako poměrně jednoduchou a rychlou.

dr. Martin Drobek
Případ druhý: dr. Martin Drobek (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Institut Européen des Membranes, Monpellier, Francie)
Martin Drobek pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu organické technologie VŠCHT Praha. Díky dlouholetým přátelským vztahům jeho přímého nadřízeného se mu dostalo možnosti pracovat na projektu na Membránovém institutu ve Francii. Martin popisuje své začátky, rady a vůbec první kontakt s Francií v následujících řádcích.
Před vycestováním za prací do Francie je nezbytné si z několika nezávislých zdrojů zjistit, jaké dokumenty bude zaměstnavatel od uchazeče vyžadovat, a nespoléhat jen na to, co člověk dostane v propozicích. Pokud někdo tuto zdánlivou maličkost podcení, může teprve na místě zjistit nepříjemnou skutečnost, že „něco“ chybí. Ani sami Francouzi se často ve všem úplně neorientují a na mnoho maličkostí přicházejí teprve zpětně. Francouzský administrativní systém je totiž neobyčejně přebujelý a často vyžaduje formality, které mnohdy hraničí až s absurditou. Od 1. července 2008 mají nově příchozí žadatelé naštěstí situaci o poznání jednodušší, protože již není nutné žádat o pracovní povolení, což byl běh na delší trať. Avšak i nadále zůstávají k vyřízení záležitosti, jež jsou pro legální pracovní pobyt ve Francii nezbytné. Mnoho věcí naštěstí zařídí zaměstnavatel, který příslušné úřady obešle sám. Mezi důležité dokumenty patří cestovní doklad (nejlépe platný cestovní pas se strojově čitelnými údaji; na občanský průkaz je často nahlíženo s nedůvěrou), kartička zdravotní pojišťovny, eventuálně řidičský průkaz. Dále je vhodné s sebou přinést očkovací průkaz a notářsky ověřenou kopii rodného listu přeloženou do fran­couzštiny. Bez ní se totiž problematicky sjednává zdravotní pojištění, jež je podobně jako v ČR strháváno přímo z platu a je povinné. Mějme na paměti, že zdravotní péče je z tohoto pojištění hrazena jen z části, a proto je vhodné připlácet si další připojištění, z něhož je v případě zdravotních problémů hrazena celá částka za lékařskou péči danou pojišťovací institucí. Další nezbytností je vyřízení přechodného pobytu, který je nutné si obstarat osobně na místní prefektuře. Žádost je na příslušný úřad zaslána zaměstnavatelem se všemi údaji nezbytnými k vyplnění. Osobní návštěva je nutná kvůli podpisu a ověření údajů přímo před úředníkem. Při vyřizování jakékoli záležitosti, v níž je zainteresován stát a jsou vyžadovány fotografie, je třeba s sebou přinést současnou podobenku žadatele ze specializované provozovny. Na její podobu se vztahuje celá řada restriktivních opatření (definovaná velikost a pozice hlavy, bez úsměvu, brýlí atd.). Nemá smysl přivážet fotografie z ČR, protože je úředník nebude akceptovat. Lépe je pořídit fotografie přímo ve Francii a nechat si obálku s nimi opatřit příslušným razítkem. Při jakékoli komunikaci s úřady je třeba se obrnit značnou trpělivostí, protože na rozdíl od ČR ve Francii vše trvá o poznání déle. Členství ČR v Evropské unii s sebou naštěstí přináší určité výhody v podobě vstřícnějšího přístupu k obyvatelům EU ve srovnání s rezidenty ze zemí „třetího“ světa, a čekání ve frontách je tudíž kratší. Základním určujícím krokem všeho je, zda člověk hovoří francouzsky nebo ne. Počítejte s tím, že všechny potřebné formuláře jsou pouze ve francouzštině a jejich cizojazyčné mutace neexistují. Stejně tak se na úřadech člověk nedomluví jiným jazykem než francouzsky, a to ani na přepážkách určených cizincům. Mnoho Francouzů sice anglicky alespoň trochu rozumí, ale většinou předstírají opak a v angličtině nikdy neodpoví. Pokud francouzštinu dobře neovládáte, raději požádejte známého o tlumočnickou službu – přítel na telefonu připravený překládat úředníkovy dotazy může pomoci projít úskalím administrativního procesu. I formální snahu o komunikaci ve francouzštině většina lidí kvituje s neobyčejným povděkem. Naučit se pár francouzských výrazů a frází proto udělá často divy. Kromě místní prefektury se na začátku pobytu rovněž musí navštívit lékařské zařízení v rámci vstupní zdravotní prohlídky před nástupem do zaměstnání. Prohlídka je jen zběžná, ale často je vyžadován rentgen plic kvůli TBC. Striktně se také vyžaduje očkovací průkaz. Bez něj je nutné podstoupit přeočkování. Co se jazyka týká, situace se zlepšuje; mladí lékaři hovoří anglicky obstojně, ale u starší generace člověk často narazí na neochotu danou ani ne tak neznalostí jako spíše nechutí hovořit jinak než francouzsky. Podobná situace nastává v případě zřizování účtu ve francouzské bance. Pokud nemáte opravdu veliké štěstí, jinak než francouzsky se nedomluvíte. Účet vám neotevřou mimo obvyk­lých dokumentů ani bez potvrzení o pobytu v místě přechodného bydliště ve Francii – bez něj nelze účet zřídit. Jinam než na účet ve francouzské bance nechtějí zaměstnavatelé peníze posílat. Kromě klasických kreditních a debetních karet mají šeky, které člověk obdrží k účtu, ve Francii své stálé místo na slunci a některé instituce akceptují výhradně jen je. V rámci účtu je vhodné se připojistit na zodpovědnost vůči třetím osobám a též si pojistit byt. Existuje celá řada balíčků, které obsahují pojištění na vše možné včetně ztráty šekové knížky nebo platební karty. Závěrem bych shrnul, že byť se zpočátku mohou zdát některé záležitosti těžko proveditelné, nakonec jimi lze s trochou trpělivosti i přes některá popisovaná úskalí projít bez větších problémů. Snahou všech je totiž vyjít dotyčnému vždy maximálně vstříc – administrativní mašinérie je jen nutným zlem, kterému se nikdo ze zainteresovaných nemůže vyhnout. Podobná situace je i v mnoha jiných zemích a určitě by se neměla stát strašákem, jenž by odrazoval od myšlenky vycestovat do Francie i za jiným účelem, než je turismus.

dr. Lukáš Bartek
Případ třetí: dr. Lukáš Bartek (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, University of St. Andrews – Queen’s University Belfast, Velká Británie)
Lukáš Bartek vycestoval za účelem získání profesních zkušeností v oboru. Finanční ohodnocení bylo u všech tří vědců v pořadí až druhou, ne však nepodstatnou veličinou.
Klíčovým faktorem při hledání práce ve Velké Británii je forma žádosti, většinou o otevřenou (tzv. „vypsanou“) pozici. Nahodilé rozesílání CV se v Británii velmi často hodnotí jako praktika uchazečů z „rozvojových“ států. Důležitým parametrem úspěchu je i forma oslovovacího dopisu a samého životopisu. Britský zaměstnavatel – tím spíše na tradiční a konzervativní univerzitní půdě – se nebude prohrabávat v hromadách dopisů plných hrubek s anonymním oslovením „Dear Sir/Madam“. Většina z nich proto končí v koši. V případě, že je CV i průvodní dopis po formální stránce v pořádku, je dobré na nabídku práce odpovědět předepsanou formou.
Průvodní dopis na ručním hlavičkovém papíru spolu s CV zaslaný jmenovitě příslušné kontaktní osobě znamená první krůček v soukolí přijímacího mechanismu. Při výběru pozice je dobré volit obor či specializaci co nejbližší té vaší, protože na postdoc pozice hledají zaměstnavatelé hotové pracovníky, kteří mohou prvním dnem začít pracovat a nepotřebují náročnou rekvalifikaci. Pozvánka na telefonní interview mnohdy znamená pouze dílčí úspěch, často se ovšem chápe jako předem prohraná bitva určená pro tzv. „zbylé“ uchazeče. Na ­interview v místě pracoviště s hrazením cestovních a ubytovacích nákladů (což je ve Velké Británii ­samozřejmost) se většinou zvou tři, maximálně pět uchazečů z celkového počtu žadatelů. Většina britských univerzit inzeruje otevřené pozice kromě svých vlastních webových stránek rovněž na veřejných internetových serverech, jako jsou např. www.newscientistjobs.com, www.sciencejob.co.uk, www.nature.com/naturejobs, http://www.rsc.org/chemistryworld/careers/index.asp. Uchazečů o každou pozici je proto celá řada, a to především z asijských států, jako jsou Indie či Čína. Našince zřejmě překvapí, že například indičtí vědečtí pracovníci jsou v Británii často vyhledáváni díky kvalitnímu indickému vysokému školství a historickým vazbám mezi oběma státy. O úspěšném absolvování pohovoru se většinou uchazeči dozvědí během dvou tří dnů. Prodleva je poměrně spolehlivým indikátorem případného neúspěchu. Britská administrativa je logická a přehledná a z velké většiny založená na dohodě a tradici. Oproti našim podmínkám se tolik nepodepisuje, ale na druhou stranu potřebujete v Británii prakticky ke všemu reference, tj. doporučení, například zaměstnavatele, nadřízeného, ale v praxi často pomůže i kratičký dopis kolegy z kanceláře či kamaráda, který má bankovní účet a adresu, na niž mu chodí pošta. Univerzita v St. Andrews ve Skotsku je jednou z nejstarších univerzit ve Spojeném království a úrovní péče o zaměstnance patří mezi nejlepší. Vzhledem ke členství České republiky v Evropské unii je paradoxně život a práce v Británii pro Čecha výrazně jednodušší než např. pro občana USA. V případě, že máte založený účet v bance, což je s univerzitní referencí na hlavičkovém papíře otázka půl hodiny, lze vše ostatní kromě tzv. Council tax (daně městskému úřadu) vyřídit s pomocí personálního oddělení (HR). HR oddělení University of St. Andrews za nově přijatého platí administrativní poplatky úřadům pro registraci zahraničních pracovníků. Důležitou součástí činnosti oddělení je i vzdělávání zaměstnanců a péče o jejich spokojenost.
Pozice v oblasti chemie jsou v univerzitním prostředí Velké Británie rozděleny do několika kategorií. Jednak se jedná o tzv. akademické pozice – tj. odborných asistentů, docentů a profesorů, které jsou ovšem v britském prostředí poznamenány historickou tradicí jednotlivých univerzit, tudíž se nazývají různě a mají řadu odlišných úrovní (Assistant, Fellow, Lecturer, Senior Lecturer, Reader, ­Associate Professor, Full Professor a jejich další těžko uvěřitelné kombinace a obměny). Poměrně častým jevem jsou čestné tituly či nadační pozice, např. Ramsay Fellow, Irvine Professor of Chemistry, které do celé situace vnášejí ještě větší zmatek. Kromě výše uvedených akademických pozic, na něž jsou výběrová řízení podstatně náročnější a úvazek se předpokládá s prodloužením na neurčito, existují klasické postdoc pozice, které jsou vázané na projekt či nadaci. Kromě Královské společnosti (Royal Society) a EPSRC (Engineering and Physical ­Sciences Research Council), což jsou hlavní poskytovatelé podpory výzkumu v oblasti chemie, existuje několik velkých nadací (např. The Leverhulme Trust), jež mohou sponzorovat výzkumné projekty. Jakákoli jiná podpora výzkumu je ryze průmyslová. V praxi to znamená, že člověk, který se chce zabývat výzkumem, na něj musí získat prostředky. Analogie s vžitou praxí přežívání na výzkumných záměrech v našich podmínkách neexistuje. Hlavní zdroj příjmů řady univerzit činí průmys­lové projekty – především v oblasti chemie.

HANA BARTKOVÁ,
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze


Pozn. red.
Vážení kolegové, pracovníci našich akademických ústavů, budeme rádi, když se i vy podělíte se čtenáři Akademického bulletinu o své zkušenosti z dlouhodobých zahraničních stáží.