English
Poslední dvě století byla svědkem netušeného rozmachu vědy ve všech odvětvích a disciplínách, což má za následek, že se badatelé nutně soustředí především na svá konkrétní výzkumná témata, projekty a problémy. Na jedné straně to bezpochyby vědě prospívá, na druhé straně však odvádí takto soustředěné a vytížené vědce od zájmu o širší společenské souvislosti jejich práce a vůbec od úvah o dnešní úloze vědy ve světě člověka.
Již po desáté se letos, jako vždy uprostřed ledna, sešla skupina badatelů různých oborů a několika evropských zemí, aby v příjemném prostředí Lannovy vily debatovali právě o oněch dílem opomíjených, dílem nevyjasněných, ba i kontroverzních otázkách vědy, jejích přesahů a širších souvislostí, včetně její pozice v očích veřejnosti a jejího přímého vlivu na věci veřejné. Ve spolupráci se Zahraničním odborem Akademie věd ČR první setkání v lednu 1999 inicioval z české strany prof. Rudolf Zahradník (za hostitelskou AV ČR) a za švýcarskou stranu prof. Gert Folkers a prof. Vladimír Pliška (Collegium Helveticum při ETH Zürich a University of Zürich). Na ně pak navázala série dalších setkání. Ukázalo se, že je prospěšné umožnit, aby se ti, kdo se podílejí na vědní politice ve svých zemích – nejen jako tvůrčí badatelé, ale také jako členové vládních i nevládních institucí – setkávali nad vybranými tématy, zaměřenými vždy na nějaký aktuální okruh problémů současné vědy a její role ve společnosti. Z účastníků, kteří se pravidelně podíleli na přípravě a průběhu setkání, vzniklo v průběhu let neformální skupina "Villa Lanna Group", která se podílí jednak na přípravě sborníku z předchozího setkání, jednak na volbě témat pro setkání budoucí a jednak svou účastí přispívá ke kontinuitě debat. Od roku 2005 jsou tato setkání součástí smlouvy o spolupráci mezi Collegium Helveticum (při ETH Zürich a University of Zürich) a Centrem pro teoretická studia (při Univerzitě Karlově a Akademii věd ČR). Čtenáře Akademického bulletinu může zajímat, co bylo předmětem debat a diskuzí v jednotlivých letech, a proto si alespoň stručně a v chronologickém pořadí rekapitulujme probíraná témata.
Věda – a jak jinak? (1999)
Sám tento název, který se stal zastřešujícím názvem celé série, naznačuje, že nejde ani tak o vnitřní problémy konkrétních vědních disciplín, jejich vlastních zájmových oblastí a specifických výzkumných metod, ale spíše o otázky, které se týkají vědy a vědeckosti jako takové, včetně jejích přesahů do mimovědních oblastí. Ono "a jak jinak?" v názvu lze chápat v různém významu, ať už ve smyslu "ale i jinak?" či "ale jak jinak?". Debaty na prvním setkání mimo jiné tematizovaly metodologii bádání, relevanci poznatků, redukcionismus a alternativy k němu a ovšem i různé představy o tom, co lze označovat jako "alternativní" a proč.
Struktura, funkce a informace – jejich interakce a souvislosti (listopad 1999)
Druhé setkání si zvolilo jako východisko debat některé výsledky Světové konference o vědě, která se v témže roce konala v Budapešti. Mezi hlavními tématy bylo vzdělávání a výchova k výzkumné práci, vztah dnešní vědy k tradičnímu a předvědeckému poznání (včetně alchymie) a obecně role vědy v moderní společnosti.
Přenos vědeckých poznatků do veřejné sféry a jak jej dosáhnout (2001)
Jednání třetího setkání se zaměřilo na otázku, jakou povahu má "relevantní informace", která má být předávána veřejnosti, jakou roli přitom mají sami badatelé a zda si mají klást nějaká omezení co do přenosu poznatků jednotlivým cílovým skupinám, ať již mimo vědu (politikům, médiím, mladé generaci), nebo v rámci vědy (akademickým kruhům). Speciální sezení bylo věnováno exemplárním případům citlivých témat, jako je skleníkový efekt, atomová energie (kontroverze kolem Temelína), geneticky modifikované potraviny či Creutzfeldt-Jakobova choroba. Specifickým podnětem k diskusi byla analýza veřejné kampaně kolem ústavní iniciativy požadující striktní omezení výzkumu v oblasti trasgenních organismů ve Švýcarsku koncem devadesátých let minulého století.
Politický život vědeckých poznatků (2002)
Podobně jako u předchozího setkání se ukázalo, že je užitečné si rozebrat několik případových studií, což se pak stalo charakteristikou všech dalších setkání. Tentokrát to byly studie o vlivu politiky (a politiků) při uplatnění výsledků vědy v reálné společenské situaci. Konkrétně byly předvedeny a analyzovány tyto případy: 1. současná diskuse o geneticky modifikovaných plodinách; 2. příklad inverze veřejného postoje k užitečnosti DDT; 3. alternativní metoda léčení rakoviny (tzv. devitalizace) a její mediální prezentace; 4. volný přístup ke klinických studiím a jejich důvěryhodnost.
Expertiza na veřejnou objednávku (2003)
Těžištěm zájmu na pátém setkání byly odborné expertizy jako konkrétní vazba vědy s problémy veřejného života. Byly diskutovány tyto případy, v nichž odbornost hrála klíčovou roli: 1. kontroverze kolem dálničního obchvatu Plzně; 2 etické otázky výzkumu kmenových buněk; 3. hormonální terapie v menopauze; 4. expertiza při rozhodování v architektuře, kultuře, médiích a komunikaci. Více viz AB 2/2003.
Věda a společnost – vazby a hrozby (2004)
Problém vztahu vědy a společnosti má duální povahu: věda je svého druhu mozkem společnosti, její částí, od níž se čeká služebnost, poslušnost, pokora a podpora, současně však je elitou (v dobrém slova smyslu), která se řídí touhou po poznání, má své vlastní touhy a cíle – aspoň pokud jde o základní výzkum. Objevuje se i třetí stránka, do jisté míry propojující obě zmíněné: věda (rozumí se komunita badatelů) se musí starat o svou vlastní existenci, vstupuje na trh a snaží se získat prostředky pro své přežití. A tak dnešní vědec je současně mudrc a podnikatel. V tomto šestém setkání jsme reflektovali situaci dnešní vědy hlavně z hlediska veřejné odezvy na ty výzkumné směry, které veřejnost může přijímat jako případnou hrozbu pro lidstvo. V roli exemplárních případů byla prezentována dvě konkrétní témata: integrativní medicína a geneticky modifikované plodiny. Je logické, že byla též nastolena otázka autocenzury ve vědě a odpovědnosti odborníka. Více viz AB 4/2004.
Společné statky a udržitelný rozvoj (2005)
Důležitým přesahem vědy je její vliv na vše, co souvisí s veřejným prostorem, přírodními zdroji a s jinými obecně sdílenými statky. Na sedmém setkání byly podrobně rozebrány dva příklady posunu hranic mezi tím, co je považováno za soukromé a co za veřejné. Prvním příkladem je architektura, jejíž rostoucí vliv na veřejný prostor je důsledkem stále větší potřebné stavební plochy. Místo jednotlivých budov jsou projektovány velké soubory staveb jako například letištní areály nebo vědecká městečka se sítí knihoven a laboratoří v obydlených částech měst. Druhým příkladem je genomika. Lidský genom byl dlouho považován za osobní vlastnictví, ale s rozvojem diagnostiky a genové terapie se stává obecným statkem. Více viz AB 5/2005.
Přísliby vědy (2006)
Další důležitým tématem, týkajícím se přesahů vědy, je výhled do budoucna. Zde proti sobě stojí dva různé pohledy, jeden zdůrazňující vědu jako jedinou možnost, jak časem vyřešit všechny dnešní problémy (odpovídaly by spíše názvu "Věda – a nikdy jinak!"). Druhý pohled je naopak skeptický, považuje vědecké sliby za falešné, ba i vědu samu za hrozbu pro lidstvo. Obojí pohled je ovšem extrémní, většina názorů veřejnosti kolísá někde na půli cesty, ale tím spíš je toto téma aktuální. Je především třeba rozlišovat, zda pod přísliby vědy chápeme spíše nekonkrétní "slibnost", anebo konkrétně prezentované "sliby". Jak je tradicí v těchto setkáních, jsou teoretické debaty vždy zakotveny v konkrétních příkladech a případových studiích. Na osmém setkání to byly tři studie: 1. globální řešení a budoucnost poskytování energie a perspektivy nukleární energie či jiných energetických zdrojů; 2. možnosti transformace člověka jako jedince i jako biologického druhu; 3. etické dimenze nanotechnologií.
Jazyky vědy – kde se metafory a modely setkávají (2007)
Užívání a užitečnost metafor ve vědě je obecně známa, méně známé jsou jejich různé podoby. Někdy dochází i k nedorozuměním, jež mohou být důsledkem nesprávné interpretace užitých pojmů s metaforickým pozadím. Metafory ve vědě umožňují přenosy nejen mezi přirozeným světem a danou vědní oblastí, ale též – a hlavně – mezi různými vědními oblastmi navzájem. Přitom mají reprezentační povahu, v čemž jsou společné s modely; metafory jsou však založeny více na podobnostech, kdežto modely na analogiích. Dalším rozdílem je, že u metafor hraje důležitou roli určité napětí mezi podobností a rozdílem. Co do užitečnosti metafor ve vědě lze zdůrazňovat několik aspektů: usnadňují komunikaci, umožňují přenos idejí a pojmů, překlenují propasti mezi disciplínami, přispívají k tvůrčí intuici, označují dosud neprozkoumané jevy a v neposlední řadě inspirují vědce k formulování nových myšlenek a hypotéz. Na setkání byly prezentovány a diskutovány tyto konkrétní příklady metafor ve vědě: 1. metafora stromu, zejména ve vědách o živé přírodě, v medicíně a též v matematice a umění; 2. metafora jazyka a sémantiky v biologii a sociologii; 3. matematické metafory a modely a povaha existence metaforických objektů v matematice; 4. metafory ve fyzice; 5. metafory ve výzkumu receptorů a ve farmakologii.
Lze jen doufat, že setkání ve vile Lanna budou nadále přispívat k obecnému porozumění vědě a uvědomění si její role v současném světě.
IVAN M. HAVEL,
Centrum pro teoretická studia při Univerzitě Karlově a Akademii věd ČR