Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2008  > duben  > Výročí

JOSEF HLÁVKA a ANTONÍN DVOŘÁK

Obrázek k článku Obrázek k článku 

Letošní jubilejní rok, v němž si připomínáme 100 let od úmrtí věhlasného českého ­stavitele, architekta a nadšeného podporovatele českého umění a vzdělanosti Josefa Hlávky, nás vybízí k tomu, abychom si vedle Hlávkových nezměrných zásluh ­připomenuli i jeho umělecké a přátelské vztahy. Jedním z nich je vztah k českému ­hudebnímu skladateli Antonínu Dvořákovi, který lze bez přehánění označit za vztah rodinný.

Manželé Dvořákovi a Hlávkovi se nejen navštěvovali a pilně spolu korespondovali, ale např. již 29. března 1880 spoluúčinkovaly Anna Dvořáková a Zdeňka Havelková, tehdy ještě neprovdaná, na březnovém benefičním koncertu uspořádaném A. Dvořákem ve prospěch výstavby Národního divadla v Praze. Na koncertě tehdy obě zpěvačky vystupovaly při provedení dvou Moravských dvojzpěvů z op. 29 v autorově vlastní úpravě pro ženský vokální kvartet. Zdeňka Havelková dále jako zdatná pianistka zřejmě poprvé provedla v Chrudimi dne 23. listopadu 1880 spolu s houslistou Josefem Klimešem Dvořákovu Houslovou sonátu F dur op. 57. Když se v roce 1886 stala druhou ženou ovdovělého Josefa Hlávky, začaly se mezi oběma rodinami rozvíjet jak přátelské, tak i živé pracovní vztahy.

Hned následujícího roku si Josef Hlávka od Dvořáka objednal mši pro zasvěcení nově vybudované kaple na svém zámeckém sídle v Lužanech. Skladatel začal tuto Mši D dur nejprve skicovat, a to 26. března 1887. Se skicou byl hotov 26. května a téhož dne začal pracovat na partituře díla, kterou dohotovil 17. června 1887. Dvořákova Mše D dur, označovaná často jako Lužanská mše (nikoli však samotným skladatelem v autografech díla), vznikla v obsazení pro pěvecká sóla, smíšený sbor a varhany a poprvé zazněla dne 11. září 1887 při konsekraci zámecké kaple v Lužanech. Manželky obou velikánů se na tomto provedení opět spolupodílely: Zdeňka Hlávková zpívala sopránové, Anna Dvořáková altové sólo.

Přestože Dvořákova Mše D dur op. 86 představuje umělecky vděčný a co se obsazení týče nenáročný liturgický opus, skladatel s její nabídkou hudebním vydavatelstvím zpočátku příliš nepochodil. Uspěl u anglického vydavatele Alfreda Littletona až poté, co na jeho výzvu mši mezi 24. březnem a 15. červnem 1892 instrumentoval pro varhany a orchestr. Firma Novello však tištěnou partituru orchestrální verze díla nevydala, nýbrž ji půjčovala pouze v opise. Přesto, nebo snad právě proto, byla Mše D dur op. 86 ve své orchestrální podobě premiérována v londýnském Křišťálovém paláci, a to dne 11. března 1893. Tiskem vyšly v témže roce u firmy Novello pouze nástrojové hlasy, resp. provozovací materiál, a klavírní výtah díla upravený Bertholdem Toursem. Vydání této klavírní úpravy je pro nás nesmírně cenné, protože se na jeho vesměs anglicky psaném titulním listu nalézá Dvořákova česká dedikace díla Josefu Hlávkovi (obr. 1).

Lužanská mše však ani zdaleka nebyla jediným důvodem kontaktů mezi Dvořákem a Hlávkou, byť se dá říci, že vlastně stála na jejich počátcích. Poté, co se v roce 1890 podařilo ustanovit Českou akademii císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění, jejímž byl Josef Hlávka prvním prezidentem, neváhal Antonín Dvořák hned v roce následujícím – 1891 – zaslat porotě IV. akademické sekce klavírní výtah svého Requiem op. 89 a Symfonii G dur op. 88, s nimiž žádal akademii o udělení výroční ceny. Skladatelé mohli předkládat do této soutěže pouze ta díla, která se v témže roce dočkala úspěšného provedení. Cena v oboru hudby byla ve zmíněném roce skutečně Antonínu Dvořákovi udělena, a to za jeho Requiem op. 89, a hned v roce následujícím – dne 18. ledna 1892 – byl sám Antonín Dvořák zvolen za člena hodnotící komise IV. akademické sekce. Výroční cenu České akademie věd pak skladatel získal ještě jednou, a sice v roce 1894 za poslední Symfonii e moll op. 91, zvanou Novosvětská, kdy mu bylo ocenění uděleno během jeho druhého pobytu v Americe.

Jak bylo zmíněno výše, Dvořák umocňoval přátelské vztahy s Hlávkovými také četnými návštěvami, hlavně v Praze u Hlávků v jejich paláci v Jungmannově ulici, kde s oblibou hrával se Zdeňkou Hlávkovou čtyřručně na klavír, a pak na zámku v Lužanech. Několik z těchto návštěv máme doložených různými zmínkami v korespondenci, např. v dopise Aloisi Göblovi z 25. září 1897, v němž Dvořák píše: "Drahý příteli, odpusťte, že tak dlouho neodpovídám, ale byl jsem v těchto dnech v Lužanech na návštěvě u p. Hlávky…". V lužanském zámku vznikaly též části Dvořákových děl, v září 1897 jeho poslední symfonická báseň Píseň bohatýrská op. 111, o rok později v létě 1898 část partitury ze II. jednání k opeře Čert a Káča op. 112.

Dvořákova korespondence jako taková nám skýtá možnost nahlédnout i do charakteru jeho vztahů s přáteli a spolupracovníky. Z dopisů, které si s Hlávkovými vyměnil, vyplývá, že mu zároveň byli také životními rádci. Právě s Hlávkovými probíral Dvořák svůj případný třetí pobyt v Americe, pro nějž se nakonec v létě roku 1895 po společném zvážení všech okolností již neodhodlal. Od Hlávkových dostával ale i rady ryze diplomatické, např. poté, co mu 17. června roku 1889 udělil císař František Josef I. Řád železné koruny, manželé Hlávkovi ihned zaslali Dvořákovi blahopřejný dopis, v němž mu nejen gratulovali, ale také doporučili, koho má navštívit a komu má složit dík (jednalo se mj. i o audienci u samotného císaře, kterou Dvořák vykonal ve Vídni dne 9. prosince 1889; obr. 2). V závěru tohoto dopisu ho Hlávkovi vybízeli, aby hned z Vídně zamířil i se svou paní přímo do Lužan.

Dva obsahově velmi bohaté a cenné dopisy, které si Dvořák a Hlávka vyměnili, pocházejí z doby Dvořákova prvního pobytu v Americe, kdy se skladatel svěřoval svým přátelům podrobněji o všem, co na americkém kontinentě zažíval. V dopise psaném Josefu Hlávkovi 27. listopadu 1892 se Dvořák např. zmínil, že dostal od pana Steinwaye (amerického výrobce klavírů) ke své potřebě krásný klavír. O podobný nástroj hned po přečtení dopisu projevila zájem i Zdeňka Hlávková a také Dr. Josef Tragy, který měl v úmyslu získat klavír pro pražskou konzervatoř. Oba nakonec zajistila hamburská pobočka firmy. Díky Dvořákovi a manželům Hlávkovým se tak do Prahy dostala dvě kvalitní piana značky Steinway & Sons.

O Josefu Hlávkovi je známo, že v hudebním umění zastával poměrně konzervativní a vlaste­­nec­ký postoj (např. v říjnu 1894 byl zvolen za prvního předsedu Českého spolku pro komorní hudbu, ustaveného jako protiváha německy vedeného Spolku pro komorní hudbu). Hlávka tehdy Dvořákovi na výše zmíněný dopis z Ameriky odpověděl mj. slovy: "To jediné, čeho želíme, jest to, že jest to cizina, která Vám… uznání podává, že nebylo Vám možno dosáhnouti ho v domovině a že my všichni, kteří Vás tak vysoce ctíme a uznáváme, musíme státi stranou, kdy se Vám toto uznání, kterého především u nás zasluhujete, dostane od cizích."

Vřelý a upřímný vztah mezi Dvořákem a Hlávkovými nám dokládají i četná blahopřání k svátkům a také kondolenční lístky vyjadřující vzájemný soustrastný prožitek. O Zdeňce Hlávkové se dokonce po jejím úmrtí (zemřela 29. března 1902) v časopisu Dalibor psalo jako o "důvěrné osobní přítelkyni mistra Dvořáka".

Vztah Antonína Dvořáka s Josefem Hlávkou, jeho ženou a Českou akademií císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění v neposlední řadě zúročí i aktuální dvořákovské bádání, konkrétně nové kritické vydání jeho díla (The New Dvořák Edition). Oproti staršímu nedokončenému soubornému vydání díla Antonína Dvořáka budou totiž titulní listy nové dvořákovské edice obsahovat i skladatelova vlastní věnování děl. Mezi nimi tak bude figurovat nejen již výše zmíněná dedikace Mše D dur op. 86 "Panu Jos. Hlávkovi, presidentu České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze", ale také Dvořákovo věnování jeho velkolepé Symfonie G dur op. 88, jež stojí na autorově autografu partitury: "Za přijetí do České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění".

Tereza Kibicová,
Kabinet hudební historie Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i.,
The New Dvořák Edition

www.antonindvorak.org