GENTLEMAN A ARISTOKRAT DUCHA ČÍM VŠÍM PRO NÁS BYL JIŘÍ VELEMÍNSKÝ?

  

Jiří Velemínský byl především ­vynikajícím a zapáleným vědcem. V českých zemích patřil k prvním, kteří studovali rostlinnou genetiku na molekulární úrovni, a právem může být řazen k zakladatelům ­moderní rostlinné genetiky u nás. Byl také vynikajícím organizátorem českého ­výzkumu a člověkem ­mimořádně pevného charakteru.

V roce 1957 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a poté se věnoval rostlinné genetice v Ústavu experimentální botaniky ČSAV, od roku 1993 AV ČR. Pozornost zaměřil na indukci mutageneze u vyšších rostlin, na detekci a reparaci poškozené deoxyribonukleové kyseliny (DNA), na monitorování mutagenů u rostlin a expresi cizích genů v rostlinách. Jako jeden z prvních na světě dokázal se svými spolupracovníky při poznávání procesů řídících funkcí DNA v jádře rostlinných buněk, že rostliny mají schopnost opravovat své genetické poškození, jako je např. chromozomální aberace a mutace, nápravou poškozené DNA, obdobně jako to bylo předtím prokázáno u bakteriálních i savčích buněk. Tyto poznatky pak vedly ke studiu enzymologie nápravy DNA a exprese některých opravených genů. Jiří Velemínský se zabýval též metabolickou aktivací promutagenu u vyšších rostlin, zvláště u skromné rostlinky Arabidopsis thaliana, česky huseníčku rolního, která v té době začala jako rostlinný model dobývat světové laboratoře. Výzkumná skupina pod jeho vedením prokázala, že v rostlinách jsou přítomny enzymy schopné přeměnit nemutagenní látky na mutagenní produkty a v této podobě se dostat do potravinového řetězce. Ačkoli byl zaneprázdněn řídícími funkcemi ve vedení AV ČR, věnoval se Jiří Velemínský v posledních letech spolu s prof. Vladimírem Vonkou studiu exprese heterologních proteinů v rostlinách, konkrétně epitopu lidského papilloma viru (HPV) s cílem připravit experimentální jedlé vakcíny proti tomuto patogenu.

S novými molekulárně biologickými přístupy v rostlinném výzkumu se Jiří Velemínský seznamoval v uvolněných šedesátých letech minulého století též na zahraničních stážích, v Ústavu genetiky a užitkových rostlin v Gaterslebenu, na Univerzitě v Gottingenu v rámci Humboldtova ­stipendia nebo na Univerzitě ve Stockholmu. Přínosem mu byly i pozdější kratší pobyty v Brookhavenské národní laboratoři, NY, či na Washingtonské univerzitě v Pulmanu, WA. Všechny poznatky obětavě zprostředkovával české vědě. Se spolupracovníky publikoval přes 150 originálních prací a přehledných článků, které byly bez autocitací ­citovány více jak tisíckrát. Takový ohlas je v rostlinném výzkumu nezvyklý. Však si také světová vědecká komunita Jiřího Velemínského vysoce cenila. Po řadu let byl členem výboru Evropské společnosti pro mutagenezi zevním prostředím, členem redakční rady časopisu Mutation Research vydávaného nakladatelstvím Elsevier, členem Steering Committee programu Světové zdravotnické organizace (WHO), zaměřeného na využití rostlin při detekci genotoxických látek zevního prostředí. Ceněn byl i na domácí půdě. Po mnoho let řídil časopis Biologické listy a v roce 1994 se pro svůj významný přínos české a světové rostlinné genetice stal zakládajícím členem Učené společnosti České republiky.

RNDr. Jiří Velemínský, DrSc., však nebyl jen výborným badatelem. Po roce 1989 se stal i vynikajícím organizátorem českého výzkumu. V té době se hledaly osobnosti nejen s vědeckým kreditem, ale i s morální integritou, kterým lidé mohli plně důvěřovat. A on byl takovou osobností. Byl zvolen do Komory volených zástupců pracovišť ČSAV, do Výboru pro řízení pracovišť ČSAV a na sklonku exis­tence Československa, a tím i ČSAV, v září 1992 byl zvolen předsedou tohoto Výboru. Tuto funkci vykonával až do zvolení Akademické rady Akademie věd ČR a předsedy Akademie Rudolfa Zahradníka na konci února 1993. Ve výše jmenovaných funkcích se Jiří Velemínský podílel na přípravě zákona o AV ČR, na vzniku Grantové agentury AV ČR, první grantové agentury na území České republiky, a na reorganizaci různých pracovišť Akademie. Zasloužil se též významně o transformaci centralistické struktury Akademie v soustavu výkonných výzkumných pracovišť a o jejich hodnocení.

Jeho zásluhy o Akademii však tímto výčtem nekončí. Jiří Velemínský byl po osm let ředitelem Ústavu experimentální botaniky. V letech 1993–1998 pracoval jako místopředseda Vědecké rady Akademie a podílel se na vytváření vědní koncepce Akademie. V roce 1998 byl zvolen do Akademické rady AV ČR, kde pracoval po dvě funkční období, v letech 2001–2005 jako místopředseda AV ČR zodpovědný za vědy chemické a biolo­gické. Všechny své funkce vykonával tvůrčím způsobem, s maximálním nasazením a zodpovědně. Nikdy nebral funkci jen pro ni samu, vždy se jí plně věnoval. Jako místopředseda AV ČR se zasloužil o rozvoj dobrého chemického a biolo­gického výzkumu na pracovištích AV ČR i o vznik Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. Pro Akademii pracoval až do svého odchodu v únoru 2008, ať již jako místopředseda Grantové agentury AV ČR pro vědy chemické a biologické či jako člen Vědecké rady. Jeho činnost však přesahovala do celé české akademické obce. Byl členem rad různých výzkumných programů, po více let členem vědecké rady Přírodovědecké ­fakulty UK v Praze, své Alma Mater, vědecké rady Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a posléze i členem vědecké rady samotné Jihočeské univerzity. Do jižních Čech jezdil Jiří obzvláště rád. Tam se narodil, tam se cítil doma. V srdci zůstal Jihočechem až do konce.

Pouhý výčet zásluh Jiřího Velemínského-vědce a Jiřího Velemínského-organizátora výzkumu však nemůže stačit. Musím připomenout to nejdůležitější: Jiřího Velemínského-člověka. Byl moudrý, tvořivý, laskavý, spravedlivý, altruistický a skrom­ný. Jeho krédem byla služba ostatním. Kdokoliv se na něho obrátil s prosbou o pomoc, byl vyslyšen. Z jeho úst nezaznívalo slůvko "ne". Byl gentlemanem a pravým aristokratem ducha, jak by řekl profesor Zahradník. Měl v sobě hluboce zakotvený vyšší princip mravní, kterým se řídil. A byl také Mužem nadmíru statečným. Plně aktivní až do svého odchodu, a přestože po více let bojoval s těžkou chorobou, nikdy si nestěžoval. Byl pevným stromem, který unesl své břímě, a ještě přebíral břemena nás ostatních. A takového si ho budeme pamatovat. Muže mravních zásad, pevného a nezlomeného.

Kéž bychom měli více Jiřích Velemínských!

HELENA ILLNEROVÁ