Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2008  > prosinec  > Tribuna

Regulace nebo volná ruka trhu? Evoluce a ekonomie

Na rozdíl od fyziky, která dala vznik ekonomii (Skořepa, Vesmír 2005), byla biologie významně ovlivněna ekonomickým myšlením. Charles Darwin, který dal konečnou podobu evoluční teorii a na jehož dvousté výročí narození bude vzpomínat celý vzdělaný svět, tvořil pod vlivem národohospodářského myslitele Thomase R. Malthuse. Tento původně kazatel došel k názoru, že přírodní zdroje se vyčerpají rychleji, než stačí uživit lidi, a nebudou dostačovat nárůstu lidské populace, což se v 19. století opravdu stávalo. Z toho odvodil, že lidská populace převýší možnosti jejího nasycení potravinami a vybídl k razantním až krutým opatřením, jak populační explozi zastavit.

Darwin hledal hybatele evoluce živé přírody. Našel jej v tzv. boji o život nebo lépe řečeno v boji o bytí, které spočívalo v dlouhodobé kompetici mezi jednotlivci spadajícími hlavně do různých druhů tvorstva. Ve skutečnosti se jedná o soutěž podmíněnou omezeností zdrojů při velké reprodukční aktivitě živé přírody. Jinými slovy nejde o boj o život, nýbrž o to, jak nejlépe využít toho, čeho je málo. Jde o problém dotýkající se i současnosti jak v oblasti ekologie, tak i hospodářského růstu. V evoluci se při vzniku nových druhů uplatňuje výběr či selekce organismů schopných lépe hospodařit s danými zdroji a možnostmi i prostorová izolace organismů a další faktory, o nichž ještě bude řeč. Darwin se sice nevyjadřoval v genetických pojmech – v jeho době byla genetika ve stadiu zrodu – ale správně si jako výborný pozorovatel přírody všiml, že vyjma těch skupin živých organismů vykazujících významné společné rysy, které označujeme jako druh, se objevují individuální odchylky vyselektovatelné jako zvláštní variety. Ty jsou výsledkem proměnlivosti druhů.
kostra
© Luděk Svoboda, Archiv SSČ

Genetika, která se rozvíjela nezávisle na Darwinovi, ukázala na existenci jednotek dědičnosti nazvaných geny. Později se podařilo prokázat, že genetická informace je zakotvena v buněčném jádře jako DNA a kóduje zásluhou kombinací čtyř základních bází zřetězení aminokyselin tvořící bílkoviny. Detailní sledování tohoto centrálního přenosu genetické informace ukázalo, že není bezchybný. K chybám (mutacím) dochází poměrně často, jsou však kontrolními procesy ve své valné většině zaceleny. Genetická informace uložená v DNA (genom) může být daleko významněji pozměněna i dalšími událostmi, jako např. přesunem a pomnožením celých úseků genomu. Ostatně dnes víme, že v genomu máme i pohyblivé elementy schopné přemísťovat se z jednoho místa na druhé a významně ovlivnit jak jeho funkci, tak i jeho evoluční potenciál. Tím ale nekončí výčet změn, kterým je genom vystavován. Z hlediska evoluce jde o změny, ke kterým došlo náhodně a uplatnily se jako selekčně výhodné během stovek milionů let. Zatím lze těžko vysvětlit „skokové“ změny, jako např. přeměnu předních končetin na křídla. Zřetelně nešlo o skok, nýbrž o výsledek stupňovitých změn. Takto genetika podává doklady podporující Darwinovu teorii.
Mohlo by se zdát, že objevem genetického kódu jsme dosáhli vrcholu poznání. Není tomu ovšem tak. Stejně jako v jiných vědách průlomové poznání otevírá další horizonty. Při objasňování funkce jednotlivých genů se ukázalo, že zvláště ty, které odpovídají za klíčové funkce buňky (jako je např. buněčné dělení), jsou kontrolovány celou řadou vzájemně zastupitelných genů. Tedy: vyřadíme-li jeden, další jej může zastoupit. Geny neexistují „samy o sobě“, nýbrž fungují jako součást celé řady procesů, jež regulují nebo metaforicky řečeno „filtrují“ jejich aktivity. Od jednoduchých zákonitostí genetiky, které platí pro geny určující např. barvu, se v případě pro buňku rozhodujících funkcí dostáváme k celé síti regulačních obvodů.
I když si příroda během více jak miliardy let evoluce mohla dovolit řadu náhodných pokusů, z nichž jen malá část se v evoluci uplatnila, neplatí to pro zárodečný vývoj. S jistotou víme, že genom specializovaných tělních buněk může nahradit genom oplozeného vajíčka, čili genetická informace se během zárodečného vývoje nemění. Mění se pouze vyjádření exprese této informace. Příkladů máme dost; nejlepšími jsou údaje získané u ostnokožců ježovek. Skoro každý návštěvník mořské pláže si okusil jejich osten, když se mu podařilo na ježovku šlápnout. Hvězdicovitý krunýř ježovky se stal zajímavým objektem bádání o vzniku nejjednodušší kostry. Ukázalo se, že vznik vápenité kostry ježovek je podmíněn i spuštěním 23 regulačních genů. Překvapivě jsou ve hře nejen geny přímo odpovědné za vznik jednoduché kostry, nýbrž též již zmíněné geny regulační, které ovlivňují funkci jiných již existujících genů. Do jaké míry se tyto geny uplatňují i ve vzniku kostry u obratlovců, není dosud známo. Při tak velké konzervativnosti genetického kódu by to ale nebylo až tak velkým překvapením.
Nyní se vraťme k ekonomii a ještě jednou poděkujme za její příspěvek k formování Darwinovy evoluční teorie.
Ekonomie začíná směnou. Jde o lidský vynález, poněvadž s cílenou směnou se v přírodě nesetkáváme. Předmětem směny se staly nedostatkové přírodní zdroje, dříve asi pazourek před zlatem. A snad současně i produkty lidské práce, vynalézavosti a hospodaření, jako byly např. dobytek a obilí. Nezapomínejme ani na produkty lidské agresivity, mezi něž patří otroci; mezi agresivitou a směnou nebyla silná dělicí čára. O starých Vikinzích se traduje, že byli ochotni směňovat, ale když nebyli spokojeni s podmínkami, použili meče. Dalším doprovodným příznakem směňování je promyšlená krádež. Setkáváme se s ní již v řecké mytologii, kdy poťouchlý a lstivý Hermes ukradl Apollónovi stádo a mazaně zahladil jeho stopy tak, že by se za to nemuseli stydět ani honáci a trapeři Karla Maye.
Necháme stranou loupeživé války, jako např. opěvovanou válku trojskou, a přistoupíme k modernějším úvahám o obchodování a kapitálu. Základním zdrojem těchto úvah je Bohatství národů Adama Smithe. Podává v něm pěkně napsanou apologii volného obchodu a jako kritický autor k ní uvádí i protichůdné názory. Pozoruhodný je také jeho pohled na úlohu monopolů narušujících volný obchod a na vliv průmyslových a obchodních podnikatelů na státní moc: „[…] jako přerostlá stálá armáda stali se obávanými vládě a ve mnohých případech naháněli strachu zákonodárství“. Jestliže jim člen parlamentu „oponuje a ještě více, má-li dost autority, aby jim byl schopen čelit, ani nejuznanější poctivost, ani nejvyšší důstojnost, ani největší veřejné služby nemohou jej uchránit před nejpotupnějšími nadávkami a snižováním, před osobním napadáním ani často před skutečným nebezpečím, které vzniká z bezohledných násilností zuřivých a ve svých plánech zklamaných monopolistů“. Jako by Adam Smith mluvil k dnešku. Kdo však vlastně ví o těchto soudech? Proč se o nich nezmiňují také obhájci volného obchodu? Samozřejmě „klasické“ monopoly nemají legálně existovat. Ale zřetelně se jim blíží silné kapitálové skupiny propojené zvláště se zbrojaři, mezinárodní narkomafie a další. Přenecháme tedy další historii ekonomiky historikům a krátce se zamyslíme nad posledními dvaceti lety.
Od doby Adama Smithe se ekonomie stejně tak jako biologie rozkošatila a stala se svéráznou disciplínou. Střetávaly se v ní dvě hlavní koncepce. Laissez faire s prvky státní regulace. V obdobích míru vítězil první prvek a v období válek druhý. Existovalo jen málo ekonomů s myšlenkou předcházet regulačními zákony světovým krizovým situacím. Mezi ně patří především John Keynes, který po první světové válce navrhl podporu hroutící se německé ekonomice, aby se předešlo katastrofickému scénáři skončivším nástupem Adolfa Hitlera. Zřejmě ne náhodou bylo jeho jméno týdeníkem Times zařazeno mezi omezený počet velkých hlav reprezentujících 20. století.
Ještě pár vět o ekonomii u nás. Moje generace byla 40 let školena tzv. politickou ekonomií sepsanou do kodexu panem Ullrichem. Nešlo o mnoho více než o představu, že v hospodářství státu musí být vše detailně rozplánováno. Jedině takto se zrodí bezproblémový ráj, nebudou krize a každý si bude spokojeně žít. Poněkud rozruchu přinesla až Gorbačovova perestrojka. V tomto posledním období před pádem komunismu za mnou tehdy přišel perzekuovaný přesvědčený katolík Vladimír Fučík a upozornil mě, abych se podíval do Rudého práva a sexuálně interpretoval titulky článků. Na záchodě se povalovaly útržky ctěného deníku a můj pohled padl na první článek nazvaný Vstávej dřív než konkurence, báječně dešifrovatelný Vláďovou metodou. To byl zárodek další éry.
Mohlo by se zdát, že čas perestrojky je daleko za námi. Není tomu tak, její duch je opět zde. Denně jezdím na náš ústav ze Suchdola až skoro ke Kunraticům. Je to anabáze, nad kterou by se i Humboldt podivoval. Dává mi však příležitost vyslechnout různé hovory a přečíst si sdělení vylepená na autobusových stanicích. Nedávno jsem zaregistroval velký nápis tohoto znění: Zatím co konkurence zařezává, my pracujeme – skupina ČEZ (viz www.cez.cz). Někdo jej přelepil nápisem – zloději. Příští den došlo k dalšímu přelepení původním textem. Hloupost monopolů tedy nezávisí na společenském zřízení, v němž fungují, nýbrž prýští ze samé podstaty monopolismu, kterému per definitionem nic nestojí v cestě.
Po sametové revoluci stála nová vláda i obyvatelé v rozpacích nad tím, co bude s naší ekonomikou. Václav Havel se po váhání přiklonil k liberálním ekonomům, na které se rychle přeškolili původní pracovníci příslušného ústavu Akademie. Dostali jsme nové školení o tom, že neviditelná ruka trhu vše vyřeší, že neznáme špinavé peníze a že zásluhou kuponové privatizace se staneme spoluvlastníky národního bohatství. Tyto báchorky sice vyprchaly s lety, ale v každém případě vedly k vytvoření vrstvy zbohatlíků a „kontroverzních“ podnikatelů, které by bylo možné nazvat i případněji. Pro mnohé z nich platí Shakespearova slova z Jindřicha IV., „každý stát stojí na blahobytu, ale každý blahobyt něco stojí, proto je třeba krást“. Z jednoho extrému jsme se tak přelili do druhého. Jak toto vše ovlivnilo morálku národa, vztahy mezi lidmi, poměr lidí ke spravedlnosti, vzdělání a vědě? Počkáme si, až nám někdo odpovědný a znalý snad předestře více.
Začátek těchto úvah byl zasvěcen vztahu ekonomie a biologie. Díky biologii dnes víme, že vývojově úspěšné organismy využívají ke svému blahu nejen nové specializované prvky a struktury, ale výrazně uplatňují také jejich regulaci. Bez regulace by se totiž neuskutečnil ani vývoj embrya.
V poslední době se dostává na přetřes potřeba regulace i ve finančním hospodářství. Nezajištěné úvěry dále odprodávané kamkoli a komukoli v Americe způsobily vyčerpání volných peněz, a tím i více než jen recesi hospodářství. Bezprecedentní krok americké vlády napumpovat velké peníze do bank, které se ocitly na pokraji krachu, momentálně situaci zachraňuje. Dlužno připomenout, že investované státní prostředky představují peníze občanů platících daně. Není proto překvapením, že stát svou investicí získává kontrolu nad finančním kapitálem. Takto může uplatnit žádoucí regulační prvky zabraňující jeho nezodpovědnému, někdy až hazardujícímu jednání.
Význam regulace ve finanční sféře je nabíledni. Skalní příznivci liberálního obchodu tvrdí, že je to krok ohrožující svobodu tržního hospodářství. Soutěživost ve všech oborech lidské činnosti nepochybně zůstane, ale bude se asi muset postupně zbavovat prvků chamtivosti a korupce. To jsou ovšem již slova konzervativní kandidátky na místo viceprezidenta USA Sarah Palinové.
Na závěr ještě několik slov o roli dnešních papírových peněz, které vznikly jako bankocetle, poukázky na bohatství. Peníze, které se staly motorem hospodářského života, mají jednu vlastnost společnou s genetickým kódem. Mohou se replikovat, jsou-li správně investovány, a to zvláště do nových uvážených podniků přinášejících nejvyšší návratnost. Špatné investice naopak vedou k debaklu. Jako každý kód trpí i peněžní hospodářství chybami, které musí být opravovány. Není to zřejmě problémem pro menší skupiny účastníků, kdy např. dluhy lze vymáhat soudní cestou. V celosvětovém měřítku nastává ovšem nová situace, kdy řetězové zadlužování způsobí katastrofickou nesolventnost. Snad i proto naše úvahy (i když jen cum grano salis) o genetice mohou přispět zpětně i ekonomii.

JAN SVOBODA,
Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.