ARCHIV oficiálního časopisu AV ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2015  > září  > Obhajoby DSc.

Reprezentace české středověké šlechty

Pracovník Historického ústavu AV ČR PhDr. Robert Šimůnek, Ph.D., DSc., obhájil před komisí Obecné a české dějiny disertaci „Reprezentace české středověké šlechty“ a získal vědecký titul „doktor historických věd“. Disertace je nejen věcným, ale i metodickým příspěvkem ke studiu dané problematiky; její autor předkládá rekonstrukci spektra prostředí a výrazových prostředků, v nichž a jimiž se realizoval (deklaroval) sociální status šlechty; jde o spektrum do značné míry univerzální, minimálně ve středoevropském prostoru – především v tomto prostředí se také nabízí možnost komparativního studia, směřujícího k formulování obecných a naopak specifických vývojových rysů.

17_1.jpg
Foto: Archiv autora

České středověké šlechtě se dostává pozornosti poprvé již v renesanční a barokní historiografii a od té doby lze hovořit o kontinuálním zájmu. K problematice genealogické a majetkoprávní se v průběhu 20. století přidružuje spektrum tematických aspektů vývoje české šlechty ve středověku. Téma šlechtické reprezentace prolíná mnoha dalšími okruhy, jejichž meritum spadá do oblasti dějin politických (v tomto směru výrazně otázka zemských a dvorských struktur a „elit“), symbolické komunikace, hmotné kultury, dějin umění i stavební historie.

Pojem reprezentace (což platí i o jeho cizojazyčných ekvivalentech) je polysémantický; jednou z částí tohoto spektra je i reprezentace jakožto pojem těsně spjatý se sebereflexí, sebeprezentací a deklarací sociálního kapitálu v minulosti. (Dodejme, že jde v daném významu o umělý termín, terminus technicus, a významové souvislosti, v nichž jej užíváme, jsou věcí konvence a úzu.) Středověké pojetí bylo užší – repraesentatio ve smyslu zastoupení (persona repraesentata a její persona repraesentans, respektive persona ficta sive repraesentata); oním zástupcem ovšem nemusel být jen člověk, ale příznačně to byla škála zástupných symbolů v tehdejší společnosti představujících klíčové komunikační prostředky a přirozeně tedy prolínajících do všech sfér reprezentace.

Šlechtická reprezentace/reprezentace šlechty je v knize chápána jakožto soubor prvků (výrazových prostředků), jimiž se deklaroval (a současně legitimizoval) sociální status jednotlivců i rodů (jejich sociální kapitál) a v souladu s tím je pojednána jako jediný celek logicky provázaných komponentů. Do rámce tématu tak spadá výstavný hrad, rodový klášter s nekropolí, umělecký mecenát i okázalá slavnost a mnoho dalšího. To vše mělo své publikum, své příjemce sdělení a vytvářelo obraz jednotlivce a jeho rodu. Aby šlo o obraz odpovídající sociálnímu statutu, bylo třeba volit výrazové prostředky stavovsky adekvátní.

Východiskem koncepce práce (a tomu poplatné metody zpracování) bylo několik předpokladů, z nichž dva se staly určující pro samotný rozvrh knihy do dvou oddílů. První předpoklad zní, že žádné z médií reprezentace nevzniká samoúčelně, ale vždy s ohledem na potencionální užší či širší publikum („příjemce sdělení“), jemuž jsou poplatné konkrétní výrazové prostředky. Za druhé je zřejmé, že reprezentace osobní i rodová předpokládala (nezbytně vyžadovala) několik ustálených typů prostředí, v nichž se realizovala. Spektrum výrazových prostředků a spektrum prostředí, bez nichž by nebyly schopny výpovědi – to jsou ony dva aspekty tvořící kostru rekonstrukce.

Usilujeme-li alespoň o rámcově celistvé pojetí tématu, jsme totiž nuceni jít právě cestou (zpětné) rekonstrukce spektra komponentů a aspektů, nebo chceme-li „barev jediného spektra“, jež historik pokládá za navzájem souvztažné v té míře, aby je mohl označit jako těsně související části někdejšího významového celku. Jednotlivé prvky, z nichž obraz skládáme, středověký člověk dobře znal, rozuměl jejich symbolické řeči a sám ji uměl aktivně užívat, avšak celek z jednotlivých „položek“ vytváří až dnešní historik. Hledání významových spojitostí a vazeb je zde základním východiskem: látka, která se nám nabízí, není „lineární“, ale daleko spíše „cyklická“ a její jednotlivé výseče spolu navzájem těsně souvisejí, ba ve své výpovědi se podmiňují a doplňují. Ostatně rekonstruovaný model je to jediné, co máme k dispozici – středověké prameny v tomto směru žádný explicitně a v úplnosti formulovaný podklad nenabízejí.

ROBERT ŠIMŮNEK,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.