English
Národní dům na Vinohradech přivítal 20. června 2015 druhý ročník „Kongresu žen“. Diskusi o médiích, které se kromě Češek zúčastnily zástupkyně Polska, Německa, Estonska, Velké Británie i USA, zahájili ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier, prezidentka Asociace polského Kongresu žen Dorota Warakomska, francouzský velvyslanec Jean-Pierre Asvazadourian a předsedkyně Kongresu žen Marcela Linková ze Sociologického ústavu AV ČR. Konkrétní kroky vedoucí ke zlepšení postavení žen i jejich zobrazování v médiích převzala na závěr druhého ročníku náměstkyně ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Martina Štěpánková.
Fota: Archiv SOÚ AV ČR
S mottem Feminismus není nadávka si letošní Kongres žen kladl za cíl renesanci feminismu jako hnutí, jemuž jde o spravedlnost, rovnost, důstojnost a respekt pro ženy a muže ve společnosti. Před jeho konáním proto Kongres spustil virální kampaň s moderátorkou DVTV Danielou Drtinovou, která ukazuje, že feminismus by měl patřit do slovníku nás všech. K feminismu se v úvodních vystoupeních přihlásili i všichni vystupující. Ministr J. Dienstbier uvedl, že feminismus vnímá „jako aktivitu, která je důležitá pro rovnost mužů a žen“. Francouzský velvyslanec Jean-Pierre Asvazadourian zdůraznil, že feministické hnutí je třeba pojímat jako dědictví, které nás všechny zavazuje pokračovat v jeho odkazu a nadále se zasazovat za rovnost žen a mužů ve společnosti. Marcela Linková v zahajovací řeči uvedla, že „feminismus usiluje o spravedlnost a právě spravedlnost všichni potřebujeme k tomu, abychom si mohli utvářet základní pocit sounáležitosti a smyslu života. Spravedlnost potřebujeme, abychom se ve světě cítili doma. A tento pocit sounáležitosti se světem potřebujeme všichni, ženy i muži“.
V úvodních vystoupeních zazněly důvody, proč je potřeba tématu postavení žen v médiích věnovat pozornost. Ministr J. Dienstbier zastává názor, že média udávají tón veřejné debaty a určují, jak budou konkrétní témata vnímána ve společnosti. Podle francouzského velvyslance Jean-Pierra Asvazadouriana je obraz žen v médiích jen částečný a předpojatý; cíl musí být dvojí: rozšířit prostor věnovaný ženám v médiích a bojovat proti genderovým stereotypům.
Kongres žen 2015 se soustředil na dvě hlavní témata, která vykrystalizovala v průběhu přípravných setkání a kulatých stolů s klíčovými představiteli a představitelkami médií, reklamního průmyslu a odpovědných rad. Prvním je zastoupení žen v médiích, a to jak v rozhodovacích pozicích, tak v roli expertek, které vystupují ke konkrétním odborným tématům a poskytují médiím komentáře. V debatách zaznívaly konkrétní příklady diskusních pořadů ve veřejnoprávních médiích, kde se ženy objevují jen ojediněle (například Fokus Václava Moravce nebo Historie.cs). Jak vyplynulo z diskusí, změnit situaci by mohla aktualizovaná databáze odbornic, která by novinářům a novinářkám ulehčila vyhledávání expertek.
Analýzy, které pro Kongres žen zpracoval Hlídací pes, ukázaly, že zastoupení žen ve vedení nejvýznamnějších tuzemských médií (deníků, zpravodajských serverů, televizního zpravodajství a názorových týdeníků) nedosahuje ani 10 %. Na vedení šesti největších deníků se ženy podílejí pouze ze 7,5 %. S minimálním zastoupením žen v rozhodovacích pozicích česká média dalece zaostávají za prestižními zahraničními médii, kde ženy stály (nebo stojí) v čele, mezi něž patří The Economist, Guardian, New York Times, Le Monde, Time či Newsweek.
Druhé téma patřilo stereotypnímu zobrazování žen v médiích a reklamě a stereotypnímu vedení rozhovorů. Věnoval se mu i workshop s výmluvným názvem Ptají se všude novináři političek na recept na bramborový salát?, na kterém Fórum 50 % diskutovalo s političkami z Norska, Dánska, Německa, Slovenska a Česka, proč se novináři politiků neptají na děti, ale političky jsou neustále dotazovány, jak jejich prací trpí rodina a manžel, či proč se po každých volbách u nás hledá Miss Sněmovny.
Důležité téma úvodního panelu představoval ageismus. Panel, jehož se kromě jiných účastnily kreativní producentka Kamila Zlatušková, ředitelka a jednatelka vydavatelství Burda Media Petra Fundová a šéfredaktorka MY89.cz Lenka Tréglová, se kriticky postavil k tomu, že na obrazovky mají přístup pouze mladé, stereotypně krásné ženy. Na rozdíl od zahraničních médií, zejména veřejnoprávních, česká média vytlačují ženy středního a staršího věku z obrazovky. V plenární diskusi 90-60-90, která se věnovala stereotypnímu zobrazování žen v médiích a ve které vystoupil vydavatel a šéfredaktor magazínu Reportér Robert Čásenský, šéfredaktor Hospodářských novin Martin Jašminský, Silvie Lauder z Respektu a kreativní producentka ČT Alena Müllerová, se diskutovalo, zda a jak by se média změnila, kdyby bylo zastoupení žen v jejich vedení vyšší. Na jednu stranu zaznívaly názory, že v současnosti nemáme žádné vědecké důkazy, které by toto prokazovaly, na druhou stranu bylo řečeno, že taková situace ještě nikdy v žádném médiu nenastala, a je tudíž nesmyslné možnost jiného obsahu paušálně odmítat prostě proto, že to ještě nebylo vyzkoušeno.
Zahraniční novinářky potvrdily, že nedostatek žen v médiích a zobrazování žen v médiích není jen problémem České republiky. Opakovaně zaznívala podpora pro založení databáze odbornic, jaké již v mnoha zemích existují. V této souvislosti se diskutovalo i téma nižšího sebevědomí žen. Tereza Matysová působící ve Velké Británii zmínila, že 99 % žen oslovených SKyTV s žádostí o rozhovor nebo účast v panelu odmítlo s tím, že nejsou zajímavé a nemají co říct. Řešením není ale vinit ženy z nedostatku zájmu a nízkého sebevědomí. Důležité je si uvědomit, že ženy tato rozhodnutí činí v kultuře, v níž je jejich zastoupení v médiích a na obrazovkách velice nízké, a výkony žen se poměřují jiným metrem než výkony mužů; nehledě na to, že ženy vystupující v médiích se často stanou terčem útoků kvůli svému vzhledu. Souvisejícím problémem, na který naráží i Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR, je způsob, jakým je definován „expert“. Definice je totiž poměrně úzká – expertiza je spojována s muži, zároveň s tituly docent či profesor. Nízké zastoupení žen mezi experty v médiích je tak úzce propojeno s nízkým podílem žen mezi docentkami (26,6 %) a profesorkami (15,4 %) v České republice.
V závěru se účastníkům kongresu představilo tzv. desatero konkrétních doporučení. Některá se týkají novinářů a novinářek (vyvarovat se genderových stereotypů, nepoužívat genderově nekorektní jazyk, zasazovat se o diverzitu), další dramaturgie, vedení médií a rad (vyrovnané zastoupení mezi experty, ve vedení médií a v regulatorních orgánech) a také vytváření pracovního prostředí přátelského k rodině. Desatero ale obsahuje i doporučení pro každého z nás: můžeme bojkotovat výrobky, které se prodávají prostřednictvím sexistické reklamy nebo podporovat ženy, aby v médiích vystupovaly.
Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR se na kongresu věnovalo tématu Veřejný prostor a bezpečí. V panelu, který vedla Blanka Nyklová a na němž vystoupili Jana Jíchová z Urbánní a regionální laboratoře Přírodovědecké fakulty UK, Milota Sidorová z RESITE, Monika McGarrell Klimentová z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a Jakub Ježek z Magistrátu hl. m. Prahy, se diskutovalo, jak navrhovat městské prostory tak, aby se zvýšil pocit bezpečí, jež v jednotlivých skupinách obyvatel navozují. Zároveň ale zaznělo, že pro bezpečí měst nestačí více osvětlení či zazděné podchody, problém tkví v genderové kultuře, která činí veřejný prostor pro ženy nebezpečný. Problém nelze spatřovat v tom, jak se ženy chovají nebo co mají na sobě. Naopak je třeba zdůrazňovat, že odpovědnost mají primárně ti, u nichž je předpokládán apriorní nárok na to být ve veřejném prostoru, a nikoli ti, kdo jsou už tak znevýhodněni (ženy, sexuální minority, hendikepovaní atd.).
Tématu ženy a veřejný prostor se bude věnovat Kongres žen 2017.
MARCELA LINKOVÁ a BLANKA NYKLOVÁ,
Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.