Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Publikace Hlávkovy Lužany

06_1.jpg
Reprofota: Hlávkovy Lužany, 2014

Zámek Josefa Hlávky v Lužanech si kulturní veřejnost spojuje nejen se sídlem proslulého českého mecenáše a zakladatele České akademie věd a umění, ale také s místem pobytu významných umělců a učenců – jmenovitě Antonína Dvořáka (viz AB 4/2008), Jaroslava Vrchlického, Josefa B. Foerstera, Julia Mařáka nebo jazykovědce Josefa Zubatého a historika Josefa Šusty. V posledních desetiletích je toto místo spojeno s udílením Hlávkových cen a medailí za zásluhy ve vědě a v umění či cen a stipendií pro mladé badatele a umělce. Loni, v roce 110. výročí založení Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, se lužanskému sídlu dostalo reprezentativní publikace.Potřebu vydat takové dílo si vyžádalo nejen zmíněné nadační jubileum, ale rovněž letošní 125. výročí, kdy se Hlávkovi podařilo prosadit myšlenku na založení České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, a dále 140. výročí otevření Zemské porodnice v Praze (1875), jejíž ve své době vysoce pokrokový projekt vypracoval právě Josef Hlávka. Neprvoplánovým kouzlem je i skutečnost, že se kniha představila veřejnosti v sále Akademie věd ČR vyzdobeném erbovním dílem Vojtěcha Hynaise Paridův soud, který tvoří zásadní přelom ve vývoji českého výtvarného umění. Josef Hlávka tento – dle ministerských úředníků příliš frivolní obraz – věnoval pro výzdobu zasedací síně IV. třídy ČAVU, zatímco jeho autor se Hlávkovým přičiněním stal členem instituce i profesorem Akademie výtvarných umění, jak se lze dočíst v AB 3/2008.

06_1.jpg

V mecenášově sídle, jemuž je monografie Hlávkovy Lužany věnována, nalezli pohostinství mnozí výtvarní a hudební umělci. Sestavení autorského kolektivu pro budoucí publikaci se ujal prof. František Šmahel z Centra medievistických studií (společného pracoviště Filosofického ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy), který přizval ke spolupráci osvědčené odborníky a znalce. Kapitolu Dějiny Lužan a zámku do Hlávkovy éry tak připravil ředitel Odboru archivní správy Ministerstva vnitra dr. Jiří Úlovec, zatímco následující kapitoly Stavební vzhled a proměny zámku do poloviny 19. století nebo Hlávkova přestavba lužanského zámku pocházejí z pera architekta doc. Františka Kašičky. Interiérem Domu mecenáše věd a umění provedla čtenáře dr. Taťána Petrasová z Ústavu dějin umění AV ČR. Ing. Karel Drhovský posléze pozval na procházku po okolí v kapitole Josef Hlávka ve svých zahradách. Doc. Magdalena Pokorná z Historického ústavu AV ČR vylíčila Život na lužanském zámku a toto místo také přiblížila jako letní Sídlo prezidentů České akademie věd a umění s doplněním informace o Vzniku muzea. Vývoji zámeckého velkostatku v obou těchto etapách se věnoval prof. Jiří Pokorný, a to studiemi Velkostatek Lužany a Zámek a velkostatek po Hlávkově smrti. V poslední kapitole přiblížil předseda správní rady Nadání prof. Václav Pavlíček poválečné období, v němž nadační majetek v Lužanech prošel změnami, které však ve výsledku posílily pozici nejstarší existující nadace. Přehled Život a dílo Josefa Hlávky v datech sestavila dr. Dagmar Rýdlová. Publikace je výtvarně postavena na velkoformátových fotografiích Martina Micky a Hany Hamlové, stejně jako na dobových snímcích a dokumentech nebo reprodukcích výtvarných děl. Grafické úpravy se zhostil architekt Jiří Voves. Samozřejmostí je výběr z literatury, rejstřík a soupis vyobrazení.

06_3.jpg
Perníková chaloupka v Lužanech s vyobrazením Josefa Hlávky, jeho choti Zdenky a básníka Julia Zeyera, akvarel, kvaš L. Schmidta z roku 1873. Vyobrazení zachycuje interiér i vnější vzhled altánku u jezu na místě dnešního Dvořákova pavilonu.

Buďte tedy zváni slovy prof. Šmahela: „Není to pyšné sídlo čnící nad vsí. Spíše zámeček, jakási miniatura skutečného sídla s komnatami více měšťanskými než panskými. Starý pán si na základech starodávné opevněné tvrze a barokního zámku vybudoval sídlo podle vlastních představ. Nemusel se přitom ještě řídit pokyny Památkového ústavu, takže mohl stavět účelně, pro vlastní oko a levně. Zedníků a schopných řemeslníků bylo v okolí ještě dost. Dílo, které po sobě zanechali, dobře a téměř nedotčeně slouží podnes. Však také jeho stavitel studoval a stavěl stavby ve velké části Evropy, od Itálie přes Prahu až k Černovcím na tehdejší Bukovině. Všude jeho stavby, ty veskrze účelové až po ty, co nechybějí v cestovních průvodcích, stále stojí a poutají pozornost.“

06_4.jpg
Josef Hlávka s chotí

Vítejte v sídle, k jehož majiteli se letos váží některá výročí: právě před 160 lety se stal ředitelem firmy stavitele Šebka (ve Vídni), než mu ten o pět let později svou firmu předal (viz AB 12/2008). V témže roce (1860) dostává k vypracování projekt biskupské rezidence v Černovcích (viz AB 6/2006). Před 150 lety bylo J. Hlávkovi uděleno čestné měšťanství Vídně (1865) a před 145 roky, vlivem nemoci již ochrnutý, obdržel zlatou medaili pro umění a vědu (1870). Důležitým datem je rok 1890, kdy Hlávka prosadil obnovu poškozeného Karlova mostu do původní podoby a byl též vyznamenán Komturským křížem císařského řádu; před 110 lety vypracoval spolu s dr. Albínem Bráfem stanovy Národohospodářského ústavu při císařské České akademii pro vědy, slovesnost a umění (1905).

Při slavnostní prezentaci výpravné publikace Hlávkovy Lužany 9. února 2015 převzal předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš jako dar Akademii věd 300 kusů od Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, která knihu vydala (Praha, 2014).

Více informací o oslavách spjatých s 125. výročím Akademie věd ČR – Můj svět zázraků – naleznete na http://www.umenivedy.cz/.


MARINA HUŽVÁROVÁ