Umění (a) vědy

Vážené čtenářské společenstvo,
původně jsem chtěla otevřít březnové číslo Akademického bulletinu pozvánkou na zahájení cyklu výstav, které budou v průběhu roku nejen upozorňovat na 125. výročí Akademie věd (a) umění (více o oslavách k 125. výročí Akademie věd ČR – Můj svět zázraků – na http://www.umenivedy.cz/), ale zároveň také informovat o přínosu Akademie pro současnou společnost, jak při vernisáži 3. března v Národním technickém muzeu podotkla doc. Taťána Petrasová (více zde).
Když představitelé Akademie věd ČR formulovali výzkumné programy nové Strategie AV21, těžko si mohli představit, jak aktuálním se zakrátko stane název jednoho z jeho okruhů – Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací. Ačkoli většina civilizovaných zemí ctí mezinárodní úmluvu UNESCO z roku 1954, že nebude vojensky útočit na památky, neplatí to všude. A tak jsme v podstatě bezmocnými svědky nechutného barbarství v jedné z kolébek civilizací, kde padají za oběť fanatickému režimu historické a umělecké památky z dob asyrské říše. Koncem února byly zničeny cenné sochy v Mosulu a vypálena mosulská knihovna o tisících vzácných svazků, počátkem března zdevastován starověký palác v iráckém Nimrúdu a 2000 let stará Hatra. Je smutné, že náš „civilizovaný“ svět klidně nechá vydělávat překupníkům za drobnější historické předměty, byť UNESCO všechna tato zvěrstva označilo za válečný zločin. Právě představy společnosti o sobě samé, o hodnotových systémech, otázkách společenské morálky a etiky či vlastní kultuře jsou součástí studia problematiky evropského státu i jeho komparace s mimoevropskými modely v rámci společného programu řady pracovišť a spolupracujících institucí, který pod souhrnným názvem Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací koordinuje prof. Petr Sommer.
V této souvislosti ještě zmiňme otázku „Proč lidský druh zjevně ignoruje vědecká varování o budoucnosti Země?“ Odpověď emeritního profesora Harvardovy univerzity E. O. Wilsona, který se ve své nejnovější knize The Meaning of Human Existence zabývá smyslem lidské existence, přinesl lednový týdeník New Scientist: „Myslím, že je to v prvé řadě naším kmenovým uspořádáním. Na tyto významné otázky mají všechny ideologie a náboženství své vlastní odpovědi, které se obvykle vážou jako dogma k nějakému druhu kmene. Zejména náboženství zdůrazňují nadpřirozené prvky, které jsou pro jiné kmeny – jiná vyznání – nepřijatelné… A každý kmen, ať je jakkoli velkorysý, vlídný, milující nebo šlechetný, se přesto na ostatní kmeny dívá spatra.“

MARINA HUŽVÁROVÁ