Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2015  > březen  > Osobnost

Josef Krása

(9. 8. 1933–20. 2. 1985)

Před třiceti lety zemřel jeden z nejvýznamnějších českých historiků umění, medievista Josef Krása. Jeho odborná činnost byla úzce spjata s Ústavem dějin a teorie umění Československé akademie věd, kde působil od roku 1957. Jako vědecký tajemník ústavu, vedoucí redaktor časopisu Umění, člen vědeckého kolegia věd o umění ČSAV, mezinárodního komitétu CIHA a řady dalších vědeckých a redakčních rad se zásadně zasloužil o zachování a rozvoj oboru v mimořádně obtížných letech normalizace, kdy odvážně prosazoval nutnost akceptace a promýšlení důležitých mezinárodních metodologických konceptů. Akademie věd České republiky dodatečně ocenila výjimečný přínos Josefa Krásy a v dubnu roku 2003 mu udělila čestnou oborovou medaili Františka Palackého in memoriam.

15_1.jpg
Zdroj: Archiv ÚDU AV ČR

Přes svůj předčasný odchod v necelých dvaapadesáti letech zanechal Josef Krása po sobě rozsáhlé a inspirativní dílo. Po ukončení studií na Karlově univerzitě u profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny se věnoval problematice nástěnných maleb, těžiště jeho výzkumu však spočívalo především v oblasti malby knižní, v níž si vydobyl mezinárodní renomé. Iluminované rukopisy Václava IV. vydané v roce 1971 v české a německé mutaci patří mezi nejvíce citované publikace českého dějepisu umění a jsou zastoupeny prakticky v každé zahraniční oborové knihovně. Stejné platí o faksimile iluminací Cestopisu sira Johna Mandevilla s Krásovým doprovodným textem. Řadu kratších studií k výzdobě rukopisů české, moravské (především olomoucké) a slezské provenience publikoval Josef Krása v odborných časopisech, sbornících konferencí a katalozích. Připomenout nutno především katalog přelomové výstavy Die Parler und der Schöne Stil z roku 1978. Soubor nejvýznamnějších statí vyšel posmrtně v českém jazyce pod názvem České iluminované rukopisy 13.–16. století. S odstupem času vyniká Krásova mimořádná schopnost vybírat nová nosná témata, jakými byly např. astrologické rukopisy, výtvarná podoba panovnických pečetí či západoevropské iluminované rukopisy v českých sbírkách, kterým do té doby byla u nás věnována jen minimální pozornost.

15_3.jpg

Snaha porozumět uměleckému dílu v širších kulturních a sociálních souvislostech vedla Josefa Krásu k postupnému rozšiřování metodologických přístupů. Rehabilitoval postupy kulturní historie, které propojoval s tradiční formální analýzou. Navázal na Chytilovu významovou interpretaci založenou na důkladné znalosti písemných pramenů a zkoumání ikonografie v politicko-historickém kontextu, přičemž nejvíce oceňoval jeho monografii Antikrist v naukách a umění středověku a husitské obrazné antithese. Ze zahraničních badatelů se opíral především o dílo E. H. Gombricha, jehož vydání v českém překladu doprovodil zasvěceným doslovem, a ikonologickou metodu E. Panofského umožňující postižení hlubšího významu. Proslulost získal především výkladem záhadných scén na okrajích stránek Bible Václava IV. Josef Krása jako první upozornil na jistou souvislost mezi motivem v borduře, biblickou ilustrací a textem a odmítl prvoplánové ahistorické interpretace. Otevřenost interpretačního systému, připuštění dalších možných souvislostí a odlišných výkladů zajistily, že je jeho teorie v základních rysech stále platná. Krásovy texty psané srozumitelným, kultivovaným a bohatým jazykem vzbuzují pocit, že dějiny umění jsou fascinující disciplinou, přinášející badateli i čtenáři intelektuální objevitelskou radost.

15_2.jpg

Je třeba litovat, že své znalosti a morální postoje nemohl předat přímo svým žákům, neboť mu nebylo umožněno podílet se na výchově studentů dějin umění na Univerzitě Karlově. Jeho jméno je však přesto s mladou generací spojováno; Uměleckohistorická společnost uděluje každoročně cenu Josefa Krásy za nejlepší práci badatelům do 40 let.

Jako nanejvýš aktuální se dnes jeví Krásův badatelský odkaz, jeho aktualizace Gombrichova odmítnutí pouhého „akademického provozu“, tj. běžné pracovní rutiny zaměřené jen na získávání kvalifikace a lepšího zařazení, varování před podléháním intelektuálním módám i důraz kladený na mezioborový výzkum.


MILADA STUDNIČKOVÁ
Ústav dějin umění AVČR, v. v. i.