Úvodník

Obě fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

K uvedení nejbarevnějšího měsíce v roce nemohu pominout desátý ročník Týdne vědy a techniky, tentokrát nazvaného festivalem a uvedeného mottem Rozmanitost světa a života v něm. Není vlastně až tak důležité, kolik se za to desetiletí vystřídalo návštěvníků akademických ústavů v rámci Dnů otevřených dveří, jež v říjnu 2000 navázaly na předcházející dva ročníky Dnů vědy. V dalších letech přibylo množství přednášek, výstav, besed a prezentací. Bylo by ale zajímavé vědět, kolik studentů tato naše největší popularizační aktivita inspirovala k vědecké dráze a kolik lidí si odneslo skutečné povědomí, co vlastně Akademie věd znamená a co společnosti přináší. Před deseti lety se při této akci veřejnosti představila i chlouba budovy na Národní 3 – nově zrekonstruovaná dvorana sloužící Knihovně Akademie věd.



Musím se však také zmínit o výzvě, kterou do dalších let vyslal pracovní seminář Vědci v exilu, uspořádaný Kabinetem dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny spolu s Masarykovým ústavem a Archivem. Mimo jiné na něm zaznělo, že totalitní režimy znemožnily vědcům „dosáhnout“ na Nobelovy ceny (a nutno podotknout, že letošní vítěz soutěže Česká hlava – prof. Jan Svoboda – je jednou z takových „obětí“ komunismu!). Otázka je nasnadě: Vytváří dnešní společnost podmínky pro své potenciální nobelisty? Je vůbec společnost o vědě dobře informována, když i všechny ostatní země světa stále řeší otázku: Jak přibližovat vědu veřejnosti? (How to communicate science?). Mezinárodní Týden vědy a techniky, jehož se Česká republika stala už tradičně součástí, je jedním ze způsobů, jak společnost o kráse a užitečnosti vědy přesvědčit.

MARINA HUŽVÁROVÁ