Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

Abicko  > 2010  > květen  > Výročí

Etymolog Václav Machek

Václav Machek je doma i ve světě uznáván jako vynikající etymolog, autor rozsáhlého Etymologického slovníku jazyka českého, několika monografií a řady etymologických studií, článků, recenzí a zpráv indoevropeistických, slavistických, baltistických a bohemistických. S Brnem – filozofickou fakultou brněnské univerzity a později také s etymologickým pracovištěm Slovanského ústavu ČSAV (dnešním etymologickým oddělením Ústavu pro jazyk český AV ČR) – byl spjat větší částí svého života. Osobnost Václava Machka připomínáme v souvislosti s 45. výročím jeho úmrtí.



Václav Machek se narodil 8. listopadu 1894 v malé východočeské vesničce Úhlejov u Hořic v rodině chudého venkovského krejčího. Díky podpoře pro nada­né studenty měl v letech 1906–1914 možnost studovat na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem, po maturitě se zapsal na pražskou filozofickou fakultu, na níž studoval češtinu a latinu. Po vypuknutí 1. světové války byl povolán do armády, v níž strávil celkem tři roky. Vysoko­školská studia proto ukončil až na jaře roku 1921 a již na podzim složil doktorskou zkoušku. Ke srovnávací slovanské jazykovědě, které se věnoval po celý život, jej přivedli profesoři Josef Zubatý a Oldřich Hujer. V letech 1921–1924 pobýval jako stipendista francouzské vlády v Paříži, kde navštěvoval přednášky A. Meilleta, J. Vendryesa, J. Blocha aj. Po návratu působil jako profesor na gymnáziích v Pardubicích, v Trnavě, v Novém Mestě nad Váhom, v Tišnově (zde byl v letech 1930–1931 uvolněn pro práci v Kanceláři Slovníku jazyka českého) a v Brně. V roce 1931 se habilitoval pro obor srovnávací indoevropská jazykověda na brněnské Masarykově univerzitě (jeho habilitační práce Studie o tvoření výrazů expresivních vyšla v roce 1930), v roce 1936 byl jmenován mimořádným profesorem indo­evropské srovnávací jazykovědy, profesorem řádným byl jmenován až po válce na podzim roku 1945. V roce 1956 získal hodnost doktora filologických věd a o dva roky později se stal vedoucím nově zřízené katedry slavistiky a srovnávacího jazykozpytu. Obdivuhodná byla šíře témat přednášek a seminářů, které během svého působení na fakultě v letech 1931–1965 vedl, od indoevropské a slovanské srovnávací jazykovědy přes výklady o sanskrtu, avestě, řečtině, tocharštině aj. až po dějiny jazykovědy a kulturu starých Indo­evropanů. Podle vzpomínek jeho žáků byl V. Machek velmi skromný, sebekritický, upřímný, laskavý a ochotný pomoci komukoli. Údajně měl velký dar poutavě vysvětlit i velmi složitou látku studentům, kteří jeho přednášky a semináře s oblibou ve velkém počtu navštěvovali. Výuce a vědecké práci se věnoval i v době, kdy bojoval s vážnou nemocí, které nakonec 26. května 1965 podlehl.

Během působení na brněnské filozofické fakultě byl v roce 1952 pověřen, aby na nově zřízeném etymologickém pracovišti v Brně vedl přípravné práce k sestavení Etymologického slovníku slovanských jazyků. Na ústav přivedl i svou žákyni Evu Havlovou, jež vychovala další generaci etymologů. V. Machek vytvořil heslář připravovaného Etymologického slovníku slovanských jazyků, zejména však usilovně pracoval na dokončení Etymologického slovníku jazyka českého a slovenského, který vyšel v roce 1957. Druhé, opravené a doplněné vydání tohoto slovníku vyšlo posmrtně v roce 1968 pod názvem Etymologický slovník jazyka českého, přičemž slovenský materiál je uveden již pouze v rámci slov slovanských.

Vědecké dílo V. Machka je rozsáhlé, tvoří jej více než 400 položek. V centru jeho zájmu byly práce etymologické, které se z počátku zabývaly výklady jednotlivých slovanských slov, což mělo velký význam, neboť slovanský materiál, často velmi starobylý, byl ve srovnání s ostatními indoevropskými jazyky málo prozkoumán. Od výkladů jednotlivých slov V. Machek postupně přešel ke zpracování celých lexikálně-sémantických skupin slov, psal např. o slovanských názvech uzdy, o názvech rostlin, hub, ptáků, ryb, jídel, barev, bohů a démonů aj. Pozornost věnoval také jazykovým kontaktům Slovanů s jinými indoevropskými vět­vemi, zejména kontaktům slovansko-baltským a slovansko-germánským, které zpracoval v řadě článků. Pro jeho etymologickou práci je příznačné, že nadřazoval sémantiku nad shodami hláskoslovnými, naprosto zásadní je pro něj důsledné uplatňování metody „Wörter und Sachen“, tzn. zásady zkoumat se slovy i reálie, které tato slova označují. Obdivuhodné byly Machkovy encyklopedické znalosti z mnoha oblastí hmotné i duchovní kultury, zajímal se o živou přírodu, hlavně o botaniku, což zúročil zejména v knižní publikaci Česká a slovenská jména rostlin (1954).

ILONA JANYŠKOVÁ,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.