Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2009  > září  > Tribuna

K čemu věda?

Současná diskuse, jejímž terčem je jako obvykle Akademie věd ČR, začíná přerůstat do obecnější sféry, kterou představuje věda. Je to celkem logické vyústění, které spojuje Akademii s vysokými školami. Nevráží mezi ně klín, ale konečně vytváří společný základ, z něhož by obě instituce měly vycházet.

Nejprve se pokusme shrnout, co se dnes pod pojmem věda skrývá. Dobrým pomocníkem je Encyclopedia Britannica. Věda byla původně chápána jako vědění, tj. znalosti. Tato zjednodušená definice v moderní době přerostla v plnohodnotnější určení vědy jako získávání nového vědění, což představuje velkou výzvu zvláště v současnosti, kdy se nové vědění a poznání stávají motorem vývoje společnosti i měřítkem její úspěšnosti. Jejich získání podporují velké státní i soukromé investice. Příliv nových technologií – často úspěšně komercionalizovaných – otevírá netušené možnosti našemu poznání. Znám to nejlépe z biologie: s využitím předpřipravených nástrojů, tzv. kitů, můžete dělat kouzla, o kterých se vám nezdálo. Lze tak ale rychle dosáhnout nového poznání? Zdaleka ne. I když každé průkazné pozorování představuje kousek novosti, opravdové novum znamená nový, lepší, přesnější i zřetelně dokumentovaný vklad do vědění, jež má obecnější platnost. Takový vklad vyžadují dobré grantové agentury i jednotliví mecenáši; požadavky tedy nemalé.
S těmi souvisí i otázka vzdělání. Vyjma zřejmé nutnosti zvyšovat podíl vzdělané populace – jde o obecný světový trend – bychom se měli pozastavit i nad kvalitou vzdělání. V dobách, kdy se po několika letech naše znalosti zdvojnásobí, je třeba většinu faktologie přenechat počítačům. To samozřejmě vyžaduje znalosti a pochopení principů, na nichž jsou jednotlivé disciplíny postaveny. Cílem vzdělání je, aby vzdělávaný pochopil základy, na nichž jednotlivé disciplíny stojí, aby získal nejen nutné znalosti, ale i vhled do studovaných oborů. Vypadá to jako fráze, jde však o rozhodující záležitost. Z vlastní zkušenosti vím, že jsem byl kolikrát odrazen od pochopení řady problémů povrchním výkladem učitelů a později musel mnohé dohánět.

Věda žije!
Obě fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Při zvyšování vzdělanostní laťky nesmíme zapomínat na vědu. Ta je vlastním motorem zvláště univerzitního vzdělání. Má poskytovat i pohled na to, jak se nové poznání rodí, jak se „peče“ často v zápasech protikladných myšlenek a výsledků. Vyjma faktů a jejich vztahů má tedy vysokoškolské vzdělání přinášet pohledy i do předpolí vědy (angl. forefront), aby si student udělal obrázek o tom, kam jeho disciplína směřuje, s čím se bude potýkat a jak závisí její rozvoj na vývoji dalších oblastí poznání. To představuje conditio sine qua non zvláště pro doktorandské studium.
Vraťme se ale k vědě. V posledních desetiletích představuje obrovskou vlnu poznání, která mění tvář světa, vztahy mezi lidmi a národy a poskytuje zrcadlo našich možností i nemožností (limitů). Přináší nové výzvy našim zakořeněným představám o morálce, smyslu života i jeho náplni. Avšak tato vlna může být jak konstruktivní, tak destruktivní. Může přinést kýženou jednotu lidstva respektující regionální tradice, nebo i mnohá nebezpečí, kterým musíme předcházet. Tento často přetřásaný problém je řešitelný pouze tím, že získáme hlubší poznání i v oblastech, jež se dosud jevily jako neaktuální. Jak se s takovou tsunami vyrovnávat? Postavit proti ní hráz a vytvářet si pseudosuverénní izolaci vycházející z prostomyslného pohledu nás se to přece netýká a zapomenout, že se nás to někdy týkat bude? Druhá možnost je aktivně formovat nové myšlenkové proudy a i přes omezené možnosti je spoluvytvářet. Jen tak se můžeme legitimizovat, aby byl také náš hlas vyslyšen při nutné interpretaci a společenské korekci laviny poznatků. Chceme-li tedy zůstat respektovaným státem, musíme aktivně přispívat celosvětové vědě. Čím významnější bude náš příspěvek, tím více zesílí naše pozice. Staneme-li se žebráky čekajícími na almužny vědění jen ze zahraničních zdrojů, ztrácíme důvod své existence jako stát a staneme se etnickou kuriozitou uprostřed Evropy.

Laboratoř

Když jsem psal tento článek, všiml jsem si odpovědi hlavy našeho státu kolegům z Ústavu informatiky AV ČR, v. v. i., ve které uvádí, že „je iluzí myslet si, že vědecké bádání či podobné aktivity mají pro budoucnost České republiky vyšší význam než například zdravotnictví, policie, státní správa atd.“ Již dvakrát jsem slyšel prof. Klause zdůrazňovat, že v polistopadových podmínkách se věda nebude těšit výhodám, jaké měla před listopadem. Nevím, od koho má informace, ale mohu pana prezidenta ujistit, že v biomedicíně byl výzkum před listopadem v útlumu a bez věcných darů našich západních kolegů bychom zaostali úplně. Prognostický ústav a Česká národní banka (tehdy Státní banka československá) byly pravděpodobně v lepší situaci zásluhou politických vazeb jejich představitelů na vedoucí stranu. Je roztomilé od pana prezidenta slyšet výmluvy na účet hospodářské krize. Naši medializovaní ekonomové nás na ni upozornili až po pádech na Wall Streetu a ujišťovali nás o naší bezpečné pozici proti jejím důsledkům. Je pozoruhodné, že pan prezident staví na první místo národních potřeb zdravotnictví – tomu tak nebývalo. Je obecně známo, že biomedicínský výzkum představuje významnou část náplně práce Akademie. Nestojí tedy také za zmínku?
Profesor Klaus ve své odpovědi učinil nezanedbatelný objev. Když hovoří o světové krizi, říká: „Pokud jde o příčiny, mám za zlé nejen politikům, ale i mnoha vědeckým oborům, že rezolutně neupozorňovali na rizika bezhlavě a voluntaristicky expandujících odvětví, různých finančně astronomicky náročných alarmistů (jako je například „bublina“ tzv. globálního oteplování)…“. Takže vše máme vysvětleno. Nikoli nezodpovědné řetězové zadlužování a finanční podvody, nýbrž věda je na vině. Z klimatologie je mi nejbližší ekologie. I díky ní máme nezvratné údaje o změně zemského klimatu. Vynikající je též úvaha o „samoléčivé schopnosti našeho organismu“. Proč tedy potřebujeme na úrovni jednotlivců zdravotnictví? Léčebné postupy jsou založeny na regulaci funkcí organismu; daleko složitější systém ekonomických vztahů snad regulaci nepotřebuje?
Nenechme se znechutit tím, jak se myslí v komnatách Pražského hradu nad Vltavou, a připomeňme si, jak komentuje situaci Bílý dům u Potomaku. Při příležitosti výročního zasedání Akademie věd USA pronesl pozoruhodnou řeč Barack Obama. Zdůraznil, že tuto Akademii založil Abraham Lincoln v době porážek Unie v občanské válce, tedy bez ohledu na těžkou situaci. Tím Obama vlastně zdůvodnil, že mluví o rozvoji vědy i v období finanční krize. Cituji několik vět: „Věda je podstatnější pro naši prosperitu, naši bezpečnost, naše zdraví, naše prostředí a kvalitu života více než kdykoliv před tím.“ Obama uvedl i výrok Rooseveltova vědeckého poradce. „Základní vědecký výzkum představuje vědecký kapitál.“ Jasně definoval, že „výzkum fyziky částic, chemických a biologických procesů se nemusí vyplatit za rok nebo desetiletí či také vůbec. A když se vyplatí, odměny jsou široce sdíleny a užívány těmi, kteří nesli náklady, též i těmi, kteří je nenesli. To je důvod, proč soukromý sektor obecně podinvestovává základní vědu a proč veřejný sektor musí investovat do tohoto výzkumu, poněvadž zatímco riziko může být veliké, stejně veliké jsou odměny pro naši ekonomii a společnost“. Obama dále oznámil významné posílení rozpočtu několika agentur podporujících vědu a výzkum včetně komplexu Národního ústavu zdraví (NIH). Explicitně deklaroval, že „schopnost, jak dosáhnout vědeckých objevů, je určena nástroji, které jsou k dispozici výzkumníkům“. Převedeno do našeho slovníku – od vědy nelze očekávat mnoho, jestliže není dostatečně vybavena. Za zmínku určitě stojí i to, že výzkum nádorů bude v USA dotován dvojnásobnou sumou. Konečně poslední citát: „Náš pokrok jako národa – a naše hodnoty jako národa – jsou zakořeněny ve volném a otevřeném tázání. Podlamovat vědeckou integritu znamená podlamovat naši demokracii. Je to v protikladu našemu způsobu života.“
Vím, že stříbropěnná Vltava je něco jiného než veletok Potomak a celkem skrytý Bílý dům se nevypíná tak majestátně jako Hradčany. Zdál se mi ošklivý sen… Vltava se rozvodnila tak, že voda stoupla Opyší do Jeleního příkopu a oddělila hrad od zbytků města. Nešlo však o dravou, nýbrž stojatou vodu, kde se namnožily řasy, okřehek a samozřejmě i žáby, které kolonizovaly Hrad, k večeru bylo slyšet jejich kvákání. Byl to ale jen sen.

JAN SVOBODA,
Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.