Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Expedice na souostroví Svalbard

První část třetí arktické vědecké expedice Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, která odcestovala 29. června 2009, se po příletu do Longyearbyenu, správního centra souostroví Svalbard, přesunula na základnu do severní části zátoky Billefjorden. Tuto část expedice tvořili botanikové z Jihočeské univerzity a Botanického ústavu AV ČR, v. v. i., a klimatologové a rostlinní fyziologové z brněnské Masarykovy univerzity.

Expedice na souostroví Svalbard
Obě fota: Archiv autora

Po zprovoznění stanice a malého člunu jsme zahájili letošní vědecký program expedice. Oleksii Redchenko pokračoval v průzkumu lišejníků zájmového území a při této práci se mu podařilo nalézt nový druh lišejníku (Dirina sp.). Vyskytuje se především v teplejších oblastech mírného pásma včetně Středomoří. Klimatolog Kamil Láska zkontroloval technický stav čtyř automatických meteorologických stanic a převedl naměřená celoroční data do počítače, zmodernizoval a rozšířil hlavní meteorologickou stanici o měření dalších klimatických parametrů. Rostlinný fyziolog Miloš Barták založil dlouhodobá měření denních chodů fotosyntézy (pomocí fluorescenčních metod) u třech druhů cévnatých rostlin zdejší tundry (vrba polární, silenka bezlodyžná a dryádka osmiplátečná).

Expedice na souostroví Svalbard

Nejnáročnější část letošní expedice začala trans­portem a sestavením tří otevřených komor (open top chambers) a drátěných klecí do oblasti severovýchodní části zátoky Petunia, kde se nachází tzv. kopečková tundra. Podmáčená kopečková tundra je tvořena nejproduktivnějšími rostlinnými společenstvy, která se skládají především z mechů, mezi nimiž se v menší míře vyskytují různé cévnaté rostliny (vrby, přesličky, lomikámeny a další). V mělkých kalužinách mezi kopečky vytváří mohutné kolonie cyanobakterie Nostoc sp. Náš experiment se zaměřil na případnou reakci tohoto společenstva na mírné oteplení. V otevřených sklenících je v porovnání s okolní tundrou teplota zvýšena o dva až tři stupně Celsia. V arktické oblasti se v blízké budou­cnosti právě takové zvýšení teploty očekává. Počáteční stav těchto společenstev včetně složení půdy jsme analyzovali řadou metod ve spolupráci s kolegy z Jihočeské univerzity a z ústavů Akademie věd ČR. Například Tomáš Hájek měřil rychlost růstu a následného rozkladu mechorostů, rychlost růstu a fixaci vzdušného dusíku sinicemi (Nostoc sp.) pro změnu měřil Josef Elster. V otevřených sklenících a drátěných klecích se současně monitoruje teplota a vlhkost. Tyto hodnoty jsou automaticky zaznamenávány v datalogeru. V drátěných klecích (kontrolní stanoviště) provádíme všechna měření stejně jako v otevřených sklenících. Drátěné klece chrání studované společenstvo před pastvou sobů; dva sobí junioři vytvářeli diváckou kulisu již v průběhu instalace experimentu.
20. července 2009 se brněnská část expedice vrátila domů, zatímco přijeli další jihočeští botanikové a zoologové.

Josef Elster,
arktická stanice Jihočeské univerzity, Petunia