Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2015  > duben  > Tribuna

Věda a vzdělanostní společnost

Západní společnost stojí na vědě, přesněji řečeno na novověké vědě, která zkoumá přírodní zákonitosti pomocí experimentů. Vědecká metoda a vědecké poznání nám umožnily přetvořit svět do jeho nynější podoby. Není téměř žádný aspekt našeho každodenního života, který by věda nějakým způsobem neovlivnila.

14_1.jpg
Foto: Archiv PČR
Senátorka Eva Syková na tiskové konferenci k 15. veřejnému slyšení Senátu na téma Science centra a jejich význam pro rozvoj ČR.

Vědecké poznání radikálně ovlivňuje věci, které používáme, způsob, jímž organizujeme vzájemné vztahy, výrobu i obchod, naše myšlení. Žijeme déle, zdravěji a pohodlněji než předchozí generace. Možnosti mobility a komunikace vzrostly exponen­ciálně. Objem znalostí a informací, které jsme nashromáždili, dosáhl míry, jež nás nutí hledat nové přístupy k jejich zpracování a uchování. Poznatky vědy – leckdy tak složité, že jim ani vzdělaný laik neporozumí, natož děti, mládež a běžná populace – je proto nutné jednoduše a interaktivními formami vysvětlovat.

Úloha vědy a vliv nových poznatků, které přináší, dnes představují natolik významné společenské faktory, že hovoříme o společnosti vědění, nebo také vzdělanostní společnosti, jako o dalším vývojovém stupni, jenž vystřídal společnost průmyslovou. Ve společnosti vědění, angl. „knowledge society“, se vědecké poznatky a vědění obecně stávají klíčovým veřejným statkem, který je nejen stěžejním nástrojem, ale i podmínkou dalšího společenského rozvoje.

Společnost vědění je taková, která se naučila zvládat informační inflaci, již sama vytváří, což znamená, že se její členové dokáží orientovat v rostoucím množství informací různorodé hodnoty, informace zpracovat a aktivně je využít jako zdroj řešení problémů. Osvojení si takové schopnosti vyžaduje vzdělání. Společnost vědění ovšem vzniká teprve v okamžiku, kdy vzdělání přestane být menšinovým jevem a začne být současně chápáno jako trvalý proces. Pojmy vzdělanost a gramotnost nabývají nového, dynamického obsahu. Nároky na jednotlivce se stupňují a trvanlivost individuálních znalostí se zkracuje.

Uvedené pojetí vzdělanostní společnosti má i své kritiky. Například i u nás známý rakouský filozof Konrad P. Liessmann, autor Teorie nevzdělanosti, upozorňuje, že vzdělání nemůže být pouhým přejímáním informací či osvojováním si kvalifikace, pokud jeho cílem má zůstat vědění (viz také rozhovor v AB 6/2010). Kritika vzdělanostní společnosti je do určité míry oprávněná. Zdůrazňování praktických znalostí a schopnosti zacházet s informacemi vede někdy k nepochopení podstaty vědecké práce a její náročnosti. Požadavek ekonomické návratnosti může vést k podceňování role výzkumu a jednostrannému upřednostňování vývoje a inovací. Vrátit se ke klasickému modelu vzdělanosti ale v současnosti už není možné.

Skutečné vzdělání utváří osobnost člověka a zprostředkovává mu vazbu na intelektuální tradici. Ve světě charakterizovaném rychlými změnami a tlakem na flexibilitu je proto nezbytné získané poznatky zábavnou cestou začlenit do aktivit volného času – například cestou science center.

Měli bychom se pokusit přizpůsobit přemíře informací a zachovat to podstatné z klasické vzdělanosti, tj. především schopnost myslet kriticky a synteticky, čemuž je nutné přizpůsobit vzdělávání od nejranějšího věku. Děti je třeba vést k samostatnému myšlení, vzbudit v nich údiv nad komplexností světa, pěstovat v nich zájem o jeho zkoumání, umožnit jim poznat a oblíbit si vědu, což pochopitelně mohou zajistit i zmíněná science centra.

Není nijak přehnané vést a vychovávat děti k vědeckému myšlení již v předškolním věku. Množství a kvalita podnětů, kterými je dítě obklopeno, mají velký vliv na jeho pozdější úspěšnost ve studiu a pracovním životě. Kromě toho je zásadní i to, zda se dítěti vhodných podnětů dostane v kritickém věku, kdy se utvářejí složité emocionální a kognitivní funkce mozku, tj. před dosažením třetího roku života (mozek dítěte nabude 85 % své dospělé hmotnosti zhruba 2,5 roku po narození). Děti, které měly přístup k předškolnímu vzdělávání, mají zpravidla lepší výsledky než ostatní. Má to nejen sociální, ale i fyziologické příčiny. V předškolním věku jsou děti ochotnější činnost, která je zaujme, mnohokrát opakovat. Toho lze vhodně využít k pěstování vytrvalosti, bez níž se později nelze obejít, zejména ve vědě. Je tedy opravdu veliká škoda, že je v naší zemi kolektivní předškolní vzdělávání stále ještě podceňováno či dokonce odmítáno.

Neméně důležité je věnovat větší pozornost matematice, a to na všech vzdělávacích stupních. Matematika podporuje logické myšlení, které je pro život zcela zásadní. Bylo prokázáno, že její marginalizace má negativní dopad na intelektuální rozvoj dětí. Také proto považuji za nezbytné znovu zavést povinnou maturitu z matematiky. Samozřejmě to předpokládá změny ve způsobu, jímž se matematika vyučuje. Matematiku lze vyučovat zábavnější, přístupnější formou. Je třeba ocenit a podpořit učitele, kteří se o to snaží.

K účinným nástrojům popularizace vědy patří nejen rozhlas a televize (mimochodem zahraniční pořady nelze s našimi vůbec srovnat), ale právě také scien­ce centra. Jak jsem již zmínila, forma sdělení, kterou science centra využívají, je velmi vhodná ze-jména pro děti a mládež, u nichž je včasné vyvolání zájmu o vědu nejvíce žádoucí. Science centra nabízejí to, s čím se děti často nemají možnost jinde setkat – tj. interaktivitu, možnost samostatně objevovat a nalézat k vědě i technice cestu prostřednictvím hry a vlastních pokusů. Pozitivní vliv center se zvyšuje, pokud funguje spolupráce mezi nimi a školami, například v podobě „road show“ přímo ve školách nebo specializovaných programů pro školní zájezdy. Úspěšná centra se stala příkladem dobré praxe, jímž by se mohly inspirovat také tradičnější instituce jako třeba muzea či planetária.

I když o povaze a úloze vzdělanosti v soudobé západní společnosti lze – a také je – třeba diskutovat, je zřejmé, že bez vzdělanosti by tato společnost nikdy nevznikla a bez ní se nemůže dále rozvíjet. Záplava nových poznatků a informací nás nutí vzdělanost znovu definovat, ale současně potřebujeme zabránit jejímu vyprázdnění. Byla bych ráda, kdyby ke splnění tohoto nelehkého úkolu science centra i nadále přispívala.
 

(Příspěvek byl přednesen 12. března 2015 na 15. veřejném slyšení Senátu na téma Science centra a jejich význam pro rozvoj ČR.)

EVA SYKOVÁ,
Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.