Výzkum a aplikace

Konference nejen o transferu technologií „Při přenosu technologií – alespoň jak my to vidíme – je důležité sledovat dopad (impact), a nikoli příjem (income). Lidé se hodně soustřeďují na příjem – ale ve skutečnosti jde o efekt: zda podnítíte vznik firem, jestli tyto firmy zaměstnají vysoce vzdělané absolventy a další lidi, zda dokážete povzbudit místní ekonomický rozvoj,“ upozornila dr. Catherine Ives z Massachusettského technického institutu (MIT) na mezinárodní konferenci „Výzkum a aplikace“, kterou ve dnech 17.–19. března 2015 pořádalo Biologické centrum AV ČR v Českých Budějovicích.

Všechna fota: Archiv BC AV ČR
Konferenci zahájil ředitel Biologického centra AV ČR Miloslav Šimek.

Hlavním tématem bylo právě propojování vědy a průmyslu s cílem využít výsledků výzkumu v praxi a zavádět inovace v mnoha oblastech každodenního života. Program konference proto přilákal nejen vědce, včetně špiček Akademie věd, ale také odborníky z oblasti transferu technologií, z průmyslu i z řad politiků.

Předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš pohovořil o nové Strategii AV21, jejíž cíle výstižně definuje motto Špičkový výzkum ve veřejném zájmu a která vyzdvihuje do popředí výzkum zaměřený na problémy a výzvy, před nimiž stojí dnešní společnost. Upozornil, že organizace typu Akademie věd, tedy neuniverzitní výzkumná instituce, má vysoký potenciál synergicky propojit v rámci výzkumných programů aktivity skupin v jednotlivých ústavech právě směrem k prakticky důležitým výstupům, přičemž se zdaleka netýkají jen transferu technologií, ale mají ještě širší dosah: mohou kupříkladu poskytnout kvalitní expertní data a studie i politikům. Výstupem některých programů Strategie AV21 tudíž nebudou jen patenty, licence a spolupráce s průmyslem, ale její výsledky mohou také přispět k efektivnějšímu fungování státní správy, veřejného života, politiky atd.

Ředitel BC AV ČR prof. Miloslav Šimek, který je zároveň koordinátorem jednoho ze 14 výzkumných programů AV21, konstatoval: „Jeden z bonusů Strategie bych viděl v tom, že nám pomůže vytvořit lepší prostředí pro spolupráci jak uvnitř Akademie věd, tak hlavně s našimi dalšími partnery mimo Akademii. To znamená s průmyslovými podniky, v našem biologickém oboru se zemědělskými podniky, s lesnictvím – prostě se subjekty, které mohou potenciálně využít výsledky našeho tzv. základního výzkumu. Pokud tomuto Strategie napomůže, tak už pro mne splnila hodně. Ne třeba celou svou roli, ale hodně, protože my jsme ve svém dennodenním vědeckém rytmu příliš zahleděni na sebe, na své problémy, vědci nemají moc času rozhlížet se kolem, kde by třeba získali partnera pro nějaký svůj nový směr výzkumu apod.“

Čelní představitelé Akademie věd a Biologického centra AV ČR

Čeští i zahraniční odborníci na konferenci diskutovali o hodnocení výsledků bádání, o možnostech i problémech přenosu technologií do praxe, o strategii, směřování a vývoji tohoto transferu u nás i ve světě, o navazování účinné spolupráce mezi výzkumníky a průmyslovými podniky, o nově vznikajících projektech či začínajících firmách (start-ups) v nepříznivém finančním klimatu atd. Mezi pozvanými zahraničními hosty byli kromě dr. Catherine Ives i dr. Ivan Baines z Ústavu Maxe Plancka v Německu, dr. Fritz Ohler z rakouské pobočky Technopolis a další.

Několik zajímavých případových studií dokreslujících možnosti praktického využití výsledků základního výzkumu prezentoval Ing. Václav Krištůfek z Ústavu půdní biologie BC AV ČR: jedna studie pojednávala o moru včelího plodu a možnosti monitorování jeho infekčního tlaku v prostředí; druhá zaostřila na problematiku, kterou se vědci v Ústavu půdní biologie zabývají už velmi dlouho, totiž strupovitosti brambor. Další studie, o níž informoval, zahrnula jako spolupracující subjekty také odborníky z Mikrobiologického ústavu AV ČR a IKEM a týkala se objevu nového antibiotika.

Hlavní řečníci konference; zleva Ivan Baines (Max Planck Institute, Německo), Christian Stein (Ascenion, ASTP-Proton, Německo) a Catherine Ives (Massachusetts Institute of Technology, USA).

Předseda Akademie věd nicméně v průběhu konference upozornil, že je naprosto naivní představa, aby si veřejná výzkumná instituce mohla na svůj výzkum prostřednictvím transferu technologií sama vydělat. To koneckonců potvrzují i slova specialistky Kanceláře transferu technologií MIT dr. Ives, kterou jsem požádala o krátký rozhovor (viz dále): „Náklady na výzkum v MIT činí ročně asi 1,6 miliardy dolarů. Příj­my, zejména z licencí na patenty, dosahují necelých 100 milionů dolarů. Je důležité chápat, že příjmy, především z licencí k patentům, nikdy nebudou dost vysoké na to, aby pokryly náklady na provozování vědeckého ústavu.“

Je obtížné přesvědčit vědce v USA, že je potřeba se věnovat nejen základnímu výzkumu, ale i jeho vyústění v aplikace?
Záleží na konkrétní instituci, ale ano. Neplatí to tolik o MIT, kde teď působím, ale na jiných univerzitách, kde jsem pracovala, je pro vědce daleko obtíž­nější vykročit ze své „pohodlné zóny“, od svého vědeckého výzkumu a publikování vědeckých prací, a skutečně navázat kontakty s badateli mimo svůj obor, s firmami a s širokou veřejností. Fakulty se to musí učit – jedná se o změnu kultury, což je nesnadné a zabere to čas. Myslím si však, že to má klíčový význam: pokud opravdu chcete řešit místní, národní i velké mezinárodní problémy, nemůžete se jimi zabývat u sebe v laboratoři, odtržený od všech ostatních, musíte se zapojit do širšího společenství. A podle mne se alespoň v USA v současné době velká část finančních zdrojů váže na provádění interdisciplinárního výzkumu, na začleňování lidí z okruhu mimo vlastní instituci a obecně mimo akademický svět. Takže na té nejvyšší, řídicí úrovni se uznává, že je potřeba začít do výzkumu zapojovat různé investory, různé hlasy a názory.

Jak jsou vědci motivováni, aby opustili svůj úzký a specializovaný svět a zaměřili pozornost na obecnější problémy více orientované na společnost?
V USA z tohoto přístupu mohou univerzity učinit součást jejich pracovní náplně a pracovního postupu, což je velice motivující. Pokud ale působíte ve výzkumném ústavu, situace nemusí být nutně stejná – a pak je to, myslím, víc záležitost vedení dané instituce, které řekne: „podívej se, budeme podporovat programy tohoto typu“. Zjistila jsem, že stejně jako většina lidí i fakulty rády dostávají zaplaceno za to, co dělají – a půjdou za penězi. A pokud doloží, že je potřeba navázat určité vztahy, pak tento proces odstartují. Ti, komu se to líbí, touto cestou půjdou, ti, kterým se to nelíbí, se vrátí ke své práci a pokusí se v ní pokračovat původním způsobem. Pro některé vědní obory je tento postup naprosto v pořádku, ale v určitých oblastech musíte nějakým způsobem zapojit veřejnost i průmysl.

Jak se v MIT rozdělují peníze mezi jednotlivé vědecké programy a vědce?
V MIT, podobně jako na většině univerzit v USA, se peníze rozdělují na základě soutěžení. Takže žádáme o granty. V zásadě se státní peníze, peníze od vlády, rozdělují na základě soutěže mezi recenzovanými, odborníky posouzenými grantovými programy. Do hry vstupují i zástupci průmyslu – a pokud uspějete a pracujete v oblasti, kterou považují pro sebe za důležitou, navazuje se dialog a společně sestavuje výzkumný program.

Vědci v České republice si často stěžují, že tráví příliš mnoho času psaním grantových projektů a žádostí a že je to obírá o čas na výzkum. Platí totéž i pro USA?
Naprosto. Naši vědci tráví velmi mnoho času psaním grantů a snahami získat finance z různých zdrojů. Existují programy federální vlády i jednotlivých států, výzkumných nadací, různých firem a organizací atd. Takže vedoucí laboratoře tráví hodně času psaním grantových vědeckých projektů. Myslím, že v současné době neexistuje jediná země, v níž by rozpočet na vědu nebyl napjatý. Peníze na výzkum se shánějí obtížně, ať jste kdekoli. Proto je zde tolik soupeření.

JANA OLIVOVÁ