English
V roce 1891 byla založena Česká akademie věd a umění (ČAVU), mezi jejíž úkoly patřilo mj. vypracování velkého výkladového slovníku českého jazyka. Návrh na zahájení přípravných prací na slovníku vypracovaný univerzitním profesorem Františkem Pastrnkem, význačným českým lexikografem Františkem Štěpánem Kottem, tehdejším předsedou lexikografické a dialektologické komise při III. třídě Akademie věd, a univerzitním profesorem Josefem Zubatým byl 19. března 1905 předložen k posouzení na schůzi této komise. Návrh obsahoval nejen obecnou koncepci nového výkladového slovníku češtiny, ale rovněž konkrétní popis postupu prací, včetně rozvržení jejich finančního zabezpečení. O návrhu jednaly následující čtyři schůze komise a také schůze celé III. třídy ČAVU. Na základě těchto jednání byly zahájeny přípravné práce na výkladovém slovníku, a to podle pravidel zaznamenaných ve Zprávě lexikografické a dialektologické komise ze dne 6. února 1906.
František Pastrnek
Rozhodnutím III. třídy Akademie věd byla v květnu roku 1911 zřízena Kancelář Slovníku jazyka českého, jejíž činnost se financovala především subvencemi ministerstva školství a na kterou přispívaly také III. třída ČAVU a Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Činnost Kanceláře měla zpočátku převážně organizační charakter a jediným interním zaměstnancem se stal její první sekretář František Trávníček, jenž měl na starosti běžný chod Kanceláře: vydávání prázdných excerpčních lístků, přijímání lístků vyplněných, jejich kontrolu a rovněž vyplácení honorářů excerptorům. Později v Kanceláři pracovali ještě další čtyři interní pracovníci z řad studentů a absolventů Filosofické fakulty UK.
František Štěpán Kott
Josef Zubatý
Na schůzi lexikografické a dialektologické komise ČAVU, jejímiž členy tehdy byli František Pastrnek (vedoucí), Josef Zubatý, František Bílý, Václav Flajšhans, Josef Havlík, Josef Janko, Jiří Polívka a Emil Smetánka, bylo dne 24. června 1911 stanoveno následující: „Chceme poříditi důkladný slovník novočeského jazyka spisovného (od doby obrození, asi od 1770, do začátku 20. století inclus.)“ s tím, že je třeba „těžiti pro výklad i z dosavadních výsledků práce o jazykových fasích starších a dialektických“. (Zápis ze schůze komise ze dne 24. června 1911.) Sbor lexikografů, členů lexikografické a dialektologické komise, který se scházel jednou měsíčně, nadále práci na slovníku nejen řídil, ale také ji sám realizoval. V roce 1915 se ke komisi připojil Oldřich Hujer a od roku 1917 byl jejím členem Václav Ertl.
Václav Ertl
V době 1. světové války vedl interní práci Kanceláře Miloš Weingart. Po jeho habilitaci v roce 1919 byl na návrh lexikografické a dialektologické komise prvním ředitelem Kanceláře ustanoven Václav Ertl. Ve svém pečlivě propracovaném nástupním projevu shrnul stávající stav excerpčních prací a zároveň popsal výhledy do budoucna. Pod jeho vedením pracovali v Kanceláři Bohuslav Havránek a Alois Získal, od roku 1921 Quido Hodura.
Excerpci zdrojů pro zamýšlený Slovník jazyka českého prováděli externí spolupracovníci. Nejčastěji to byli středoškolští profesoři, uvolňovaní ze školské služby na „placenou dovolenou“, studenti vysokých škol, ale často i laičtí zájemci o český jazyk, kteří se hlásili ke spolupráci s Kanceláří na základě průběžných zpráv o činnosti Kanceláře uveřejňovaných v odborných časopisech i v běžném tisku. Zároveň Kancelář spolupracovala, a to zejména v oblasti terminologie, s významnými českými odborníky jednotlivých oborů i s odbornými institucemi, např. s Českou maticí technickou, Jednotou právnickou aj.
Ostatní fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Ústav pro jazyk český AV ČR ve spolupráci s Národní knihovnou ČR uspořádal u příležitosti významného jubilea svého předchůdce výstavu Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český, kterou lze v Národní knihovně navštívit do 27. srpna 2011.´Od 5. do 27. září 2011 bude instalována v Moravské zemské knihovně v Brně.
V roce 1929 zemřel Václav Ertl a jeho nástupcem byl jmenován Quido Hodura. Personální obsazení Kanceláře se v průběhu 30. let 20. století obměňovalo. Ministerstvo školství poskytlo placenou dovolenou pro práci v Kanceláři Václavu Machkovi, Jiřímu Hallerovi, Františku Oberpfalcerovi, Josefu M. Kořínkovi, Ladislavu Janskému, Karlu Sochorovi a dalším, a tak se podařilo vytvořit kolektiv interních zaměstnanců Kanceláře.
Příruční slovník jazyka českého (PSJČ) začal vycházet v roce 1935, symbolicky v roce stého výročí započetí vydávání Slovníku česko-německého Josefa Jungmanna. Během 22 let vzniklo celkem osm dílů v devíti svazcích; poslední díl tak vyšel v roce 1957.
V roce 1939 odešel Quido Hodura do penze a jeho nástupcem byl jmenován Alois Získal. Za německé okupace se Kancelář stala útočištěm vysokoškolských studentů (i těch, co lingvistiku nestudovali) a asistentů před totálním nasazením. Jejími členy tehdy byli mj. Alois Jedlička, Rudolf Havel, Karel Horálek a botanik Václav Jirásek. Do prací na slovníku se nově či opětovně zapojili rovněž význační jazykovědci, např. František Ryšánek, Bohuslav Havránek, Václav Machek a Vladimír Šmilauer.
Od roku 1919 zaznamenáváme snahy o reorganizaci ČAVU. Stanovy Akademie z roku 1923 zahrnují možnost zřizovat v rámci ČAVU samostatná pracoviště – ústavy. Postupně vznikala myšlenka přebudovat Kancelář Slovníku jazyka českého na komplexní pracoviště zabývající se výzkumem mateřského jazyka. Přes veškeré snahy se tuto myšlenku ve 20. letech 20. století nepodařilo prosadit.
Po skončení 2. světové války, za jejíhož trvání zesílilo vědomí významu národního jazyka, se snahy o zřízení komplexního jazykovědného pracoviště naplnily. Dne 30. června 1945 se uskutečnila 98. schůze lexikografické a dialektologické komise, na níž byl přednesen návrh na zřízení Ústavu pro jazyk český. Tento návrh byl schválen dne 25. července 1945 plénem III. třídy ČAVU a dne 6. února 1946 správní komisí ČAVU. Kancelář Slovníku jazyka českého tak byla přeměněna na Ústav pro jazyk český, jehož akademickým referentem byl ustanoven Bohuslav Havránek a interním řízením pověřen dosavadní ředitel Kanceláře Alois Získal. V letech 1946–1952 spravovala ústav Česká akademie věd a umění, avšak po stránce hospodářské a personální byla jeho činnost zajišťována ministerstvem školství (podobně jako dříve činnost Kanceláře).
Usnesením 3. plenární schůze Vládní komise pro vybudování Československé akademie věd ze dne 30. března 1952 bylo pracoviště od 1. ledna 1953 začleněno do Československé akademie věd pod názvem Ústav pro jazyk český ČSAV. Ředitelem byl jmenován Bohuslav Havránek, vědeckým tajemníkem František Daneš.
Novodobá historie je přímočařejší. Ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 238/1992 Sb. se Ústav pro jazyk český stal dne 31. prosince 1992 pracovištěm Akademie věd České republiky, a to pod názvem Ústav pro jazyk český AV ČR. Dnem 1. ledna 2007 se právní forma Ústavu pro jazyk český – na základě zákona č. 341/2005 Sb. – změnila ze státní příspěvkové organizace na veřejnou výzkumnou instituci.
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., je akademickým pracovištěm zabývajícím se vědeckým výzkumem národního jazyka, jeho podob spisovných i nespisovných, a to z hlediska synchronního i diachronního. Získané poznatky jsou aplikovány v obecné poradenské praxi, v konzultační činnosti pro veřejnost, ve školní a mimoškolní výchově v mateřském jazyce i v komerčních aplikacích. Výsledky práce ústavu jsou veřejnosti prezentovány jak tradičními publikačními formami, tak – a v poslední době zejména – i prostřednictvím moderních technologií na internetu.
ZDENKA TICHÁ a HANA GOLÁŇOVÁ,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.