English
Egyptologie bývala dříve považována za disciplínu, „která slouží k získání co největšího množství předmětů, jež lze vystavit v muzeu“. Novější výzkumy však zdůrazňují spíše poznávání sociální dynamiky skoro pěti tisíc písemně dokumentovaných let, během kterých docházelo k dílčím kolapsům společností a jejich opakované regeneraci. V severní Africe – tehdy jako nyní – je jednou z hlavních příčin společenských změn dostupnost potravin, což jinak řečeno znamená silnou závislost na klimatických a hydrologických změnách v povodí Nilu. V roce 2008 proto Geologický ústav AV ČR požádal v rámci výzvy Akademie věd na podporu mezinárodní spolupráce o projekt s názvem Environmentální historie egyptské Západní pouště: případová studie rozvoje a úpadku civilizace zasažené klimatickými změnami. Komise projekt zvolila pro financování, a tak začala spolupráce GLÚ AV ČR s několika univerzitami a organizacemi u nás, v Egyptě a v Súdánu.
Všechna fota: © Pavel Lisý, Archiv GLÚ
Džebel Rauwiján (Včelí hora), pohled od profilu E
V Egyptě jsme pracovali hlavně ve dvou lokalitách. Tou první je dlouhodobá archeologická koncese Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK v Abúsíru. Předmětem studia byly sedimenty tzv. Abúsírského rybníka přímo pod míst-ním pyramidovým polem. Sedimentární záznam doložil silné vysušení klimatu zhruba ve 25. století př. n. l. Další zkoumanou oblastí se stala egyptská Západní poušť. Čeští egyptologové v oáze Bahríja pracují na vykopávkách římského osídlení, jehož zánik pravděpodobně souvisí s takzvaným koptským suchem v 5.–6. století n. l. V té době došlo ve středozemní oblasti k obrovské půdní erozi a rozkolísání klimatu, které se časově kryje s koncem tzv. římského klimatického optima.
Ženy z vesnice Abú Dom jdou k Nilu, cestu si krátí přes vrchol jedné z četných mohyl.
Nejpozoruhodnější výsledky jsme však dosáhli na 6. nilském kataraktu severně od súdánského hlavního města Chartúmu. V původních plánech projektu nebyl Súdán zahrnut; k tomu nás přivedly až taktické důvody – praktický zákaz vývozu studijního materiálu z území Egypta. Kvalitní environmentální výzkum je bez dobrého vybavení v podstatě nemožný a Súdán, kde je vývoz vzorků bezproblémový, se tudíž nabízel jako ideální alternativa. Druhým důvodem přesunutí prací na území Súdánu byl fakt, že Nil je v Egyptě natolik spoután přehradami a dávno již nestoupá a neklesá, takže je prakticky nemožné se říční nivou dostat k dlouhým profilům. Egyptolog a archeolog prof. Miroslav Bárta nás nasměroval na 6. katarakt, kde bylo možné vykopat čtyři zhruba šest metrů vysoké profily říčními sedimenty a odebrat po 5–10 centimetrech vzorky na sedimentologické, paleobiologické a paleomagnetické analýzy.
Velký či hlavní Nil, tedy Nil po soutoku Modrého a Bílého Nilu, má šest kataraktů, což jsou peřeje a úžiny v toku. Většina kataraktů má či měla charakter balvanišť a systémů ostrůvků a mělčin, 6. katarakt je ale výrazně odlišný. Jedná se asi o 12 kilometrů dlouhou a 100–200 metrů hlubokou průrvu ve vulkanických horninách kruhové struktury Sabaloka. Mnozí toto místo považují pro svou divokost a krásnou krajinu za nejmalebnější část nilského údolí v Súdánu. Nil zde dosahuje šířky asi 800 metrů a hloubky až 12 metrů. Studium tzv. slag deposits, tj. sedimentů uložených v zátočinách Sabaloky, kde se při zvýšeném průtoku v důsledku turbulentních proudů usazují sedimenty, posloužilo především k pochopení procesů depozice a redepozice v tomto typu prostředí. Sedimentární záznam ve více než pětimetrových profilech zachycuje přes 800 posledních let. Můžeme rozlišit korytové facie, facie vznikající v prvotních i konečných fázích povodně či materiál usazující se ze suspenze. Lze rozlišit, zda někdo tento materiál zemědělsky obdělával a jakou formu zemědělství aplikoval (pěstování plodin či pastevectví). Výsledky z podzimní sezony 2009 ukazují, že v minulosti převažovalo pastevecké využití regionu Sabaloky, přestože dnes lidé tuto oblast využívají především pro pěstování čiroku a cibule. V loňském roce jsme do sady profilů přidali jeden srovnávací z ústí Sabaloky a ty zbývající znovu očistili a odebrali z nich více jak 60 kilogramů materiálu ke studiu makrozbytků. Druhá část týmu mezitím na základě satelitních snímků vytipovala lokality, které působily dojmem lidských zásahů. Postupně jsme je obcházeli a dokumentovali. Začal se tak před námi rozvíjet nečekaný obraz pozdně středověkého systému terasovaných vesnic z křesťanského středověku a islámského novověku. Kromě toho jsme ale našli i starší rozsáhlé mohylové pole a mnoho poněkud enigmatických struktur různých kamenných kruhů a akumulací. Po této sezoně k nim přibylo i pohřebiště pravděpodobně z kermské doby (3.–2. tis. př. n. l.) se zlomkem drobné hliněné plastiky krávy či býka a zejména dvě bohatá neolitická naleziště, kde je již na povrchu možné na metru čtverečním napočítat až 80 kamenných artefaktů a víc než 10 zdobených keramických zlomků. Jedna z lokalit obsahuje značný počet kostí zvířat, dokonce i jinak obtížně zachovaných ryb a měkkýšů.
Místní farmáři čerpají vodu na zavlažování svých políček.
Postupně se tedy začíná vytvářet environmentální a archeologický obraz vývoje území a rovněž archeologická mapa oblasti, která dnes obsahuje již kolem 70 lokalit. Během naší mise nabrala situace další, poměrně dramatický obrat. Vláda požádala Súdánskou Národní korporaci pro památky a muzea (NCAM), aby provedla vlastní výzkum kataraktu. To se obvykle stává v okamžiku, kdy se má v údolí vybudovat přehrada, jejíž průběh jsme ostatně viděli vytyčený v terénu. Súdánci se na nás obrátili s tím, že nás považují za první expedici, která i přes několik dřívějších dílčích prací prováděla systematický výzkum této oblasti, a projevili přání, aby se 6. katarakt stal dlouhodobou českou koncesí o rozloze zhruba 300 čtverečních kilometrů.
Měnící se litologie povodňových sedimentů Nilu (Sabaloka,
profil D); Súdánský dělník u čerpadla na vodu v Sabaloce. Řeka Nil slouží nejen jako zdroj zemědělských závlah, ale také jako hlavní zdroj pitné vody.
V této chvíli čekáme, jak se situace bude dál vyvíjet, a to jak ze strany Súdánců, tak českých institucí a grantových agentur. Máme ovšem poměrně jasno, co je zde zapotřebí udělat. Kromě dalšího paleoenvironmentálního výzkumu a doplňování sítě archeologických a kulturně významných bodů je nutné udělat důkladný inventarizační výzkum zejména rostlin a četných ptáků, kteří jsou vázáni na jen asi 10 metrů široký, jasně zelený pruh trnité „džungle“ na březích Nilu. Na ni navazuje úzký, přerušovaný pás políček a posléze suchých svahů a občasných údolí. Někde se tak na pouhých 30 metrech setkávají tři až čtyři ekotonní pásy, sahající od říčního prostředí až po poušť. Místy zde žijí „říční robinsoni“, staří mužové, kteří se starají o pár políček či koz. Znát tak jejich paměť a pověsti, které si vyprávějí – o zlatých pokladech, o Mahdím, o královně Viktorii, jíž místní muž kdysi nabídl sňatek, když se stane věrnou muslimkou!
Původní svět 6. kataraktu je pravděpodobně odsouzen k zániku, stejně jako byly či budou přehradami změněny všechny ostatní nilské katarakty. V núbijských vesnicích jsme viděli nápisy Zastavte zabíjení Núbie anebo ještě adresnější vyjádření Číňané, neničte Núbii!. Zavodňovací projekty totiž obhospodařují zejména Číňané. Egyptská Núbie se dodnes nevzpamatovala z vysídlení vesnic dnes pohlcených vodami Asuánské přehrady. Súdánští Núbijci se bojí podobného osudu. Výzkum, který se týká dřívějších změn prostředí a společností, se tak nečekaně protnul se syrovou realitou současného severoafrického světa.
Projekt získal finance ze zdrojů Akademie věd České republiky (projekt na podporu mezinárodní spolupráce č. M100130902), výzkumného záměru GLÚ AV ČR (č. Z30130516), z prostředků Grantové agentury Univerzity Karlovy (projekt č. 15009) a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (vědecko-výzkumný záměr MSM 0021620826). Disponuje vlastními webovými stránkami http://sudan.geolab.cz, na nichž naleznete informace o průběhu jednotlivých expedic. Výsledky se průběžně aktualizují.
VÁCLAV CÍLEK, LENKA LISÁ,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.,
LENKA SUKOVÁ, Univerzita Karlova