Důvěra nadevše

Závěrečné diskuse se mezi jinými zúčastnili (zleva) hlavní odborná garantka Mezinárodního auditu Jitka Moravcová, prorektor pro vědu a výzkum VŠCHT Praha Milan Pospíšil, kvestor Univerzity v Massachusetts James V. Staros a ředitel britské společnosti Technopolis Erik Arnold.

Seriál konferencí s mezinárodní účastí zahájila loni Národní technická knihovna jako připomínku otevření nové budovy v pražských Dejvicích v září 2009. Zatímco první ročník byl věnován úloze univerzit ve společnosti či měnícím se podmínkám v oblasti vzdělávání, letos pořadatelé zacílili na téma pro českou vědu a výzkum více než aktuální: mechanismy hodnocení výzkumu a jejich důsledky pro jeho další financování. Podle ředitele NTK Martina Svobody je totiž právě v časech ekonomické nejistoty důležité hledat zdůvodněné a spravedlivé metody, které českou vědu a výzkum podpoří jako nezbytnou podmínku ekonomického rozvoje a rozkvětu vysokoškolského vzdělávání.

Stávající Metodiku, kterou připravila vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace a jejíž podobu česká vědecká obec v čele s badateli z Akademie věd ČR dlouhodobě odmítá, podrobil kritice také nezávislý Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR, který na objednávku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy realizuje sdružení šesti renomovaných zahraničních institucí; obdobné analýzy konsorcium již v minulosti úspěšně provedlo v několika dalších zemích Evropské unie.

Výstupy zmíněného projektu využije vláda pro přípravu nového komplexního systému hodnocení výsledků výzkumu a vývoje, který by zabezpečil objektivní a transparentní rozdělování veřejných prostředků (pozn.: konference k závěrečné zprávě Technopolisu se uskutečnila 13. října 2011 v Praze).

Z dosavadních průběžných zpráv auditu plynou podle předsedy AV ČR Jiřího Drahoše jednoznačná doporučení: současnou Metodiku hodnocení nepo­užívat, protože představuje významné riziko pro výzkum, vývoj a inovace, a v dané situaci raději nedělat nic než používat nástroj, který vede k deformacím celého systému. V dohledné době by měl Metodiku nahradit nový systém hodnocení a financování, neboť neustálé záplatování ji činí stále složitější, avšak nemůže napravit základní problém (viz AB 5/2011 – Projev předsedy AV ČR).

Podle hlavní odborné garantky Mezinárodního auditu prof. Jitky Moravcové z Vysoké školy chemicko-technologické, která se na KRE 11 zúčastnila závěrečné panelové diskuse, je kritika opodstatněná: „Současný systém je sice jednoduchý, může ale vést např. k tomu, že instituce nebudou podporovat vznik nových badatelských týmů či projektů. Nový systém bude komplexnější, nepůjde jen o mechanický výpočet bodů vědeckých výsledků. Například zohlední specifickou povahu jednotlivých oborů. Inspiraci nacházíme v zemích, jako jsou Finsko, Švédsko, Holandsko či Rakousko. Stávající Metodiku výrazně pozměňovat nebudeme, protože by to mohlo v krajním případě vést až k zániku některých institucí, nebo by některé naopak dostávaly neúměrně více prostředků. V přechodném období se spíše zaměříme na vysvětlování, že smyslem hodnocení je odhalovat slabé či naopak silné stránky české vědy a výzkumu.“ Podle ředitele britské společnosti Technopolis Erika Arnolda, který přednášel na téma Měření zdraví ve výzkumných a inovačních systémech: český audit v mezinárodním kontextu (Measuring Health in Research and Innovation Systems: The Czech Audit in International Context), je rovněž nezbytné zajistit, aby zpracování nové Metodiky doprovázelo transparentní jednání a vzájemná důvěra.

S přípravou Metodiky, která by měla být dokončena nejdříve v roce 2015, polemizoval Jaroslav Machan ze společnosti Škoda Auto, a. s. Konstatoval, že pokud se bude lišit od Metodiky, která se používá v Evropské unii, nebude kompatibilní. Lobbisté budou mít navíc dostatek času zasahovat do její konečné podoby. Energii bychom proto měli směřovat spíše do přenesení systému, který využívá EU. Zástupce významné české firmy se na konferenci podělil i o zkušenosti při spolupráci akademické a průmyslové sféry v oblasti vědy a výzkumu a naznačil, že pokud má tato spolupráce získat podporu, musíme ji plánovat a řídit s předem definovanými a měřitelnými cíli. Problémem je podle něj i to, že akademická sféra často trpí úzkým zaměřením, chybí jí výraznější multidisciplinarita a neprodukuje dostatek publikací, které lze použít v praxi.

Českou Metodiku kritizoval také ředitel Národohospodářského ústavu AV ČR a Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium – CERGE-EI (společné pracoviště AV ČR a Univerzity Karlovy) Štěpán Jurajda. Shledal, že hodnocení je bezduché, mechanické a opravdovou vědu podhodnocuje, zatímco snadno dosažené výsledky Metodika štědře hodnotí mnoha body. Systém tak nutí instituce, respektive konkrétní vědce, aby se „honili“ za body, neboť ty představují peníze. (Podrobněji v následujícím článku Jak (ne)dosáhnout excelence.)

Podnětné srovnání se situací ve Spojených státech amerických poskytnul kvestor Univerzity v Massachusetts James V. Staros. Metodologie, z níž vychází hodnocení amerických vysokých škol, je podle něj mnohostranná. Zatímco v Česku se výzkum tradičně odehrává především v ústavech Akademie věd a na vysokých školách, v USA takové rozdělení – a tedy i zápolení o veřejné prostředky – neznají. Účastníky konference také překvapilo, že v USA pokrývá stát dotacemi jen šestinu celkových výdajů na výzkum; zbývající peníze musejí američtí vědci získat z grantů či od spolupracujících firem z komerční sféry. Tedy situace s českými poměry nesrovnatelná, byť existují výjimky, jako je např. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Podle prorektora pro vědu a výzkum Milana Pospíšila je VŠCHT na spolupráci s firmami podobně závislá, velká část jejího rozpočtu ve výši jedné miliardy korun pochází totiž z aplikací: „Pěstujeme kvalitní základní výzkum a s firmami se snažíme spolupracovat flexibilně, abychom uspokojili jejich potřeby. V mnoha případech kooperujeme (či naopak soupeříme) s Akademií věd. Velcí donátoři, jací jsou např. v Německu, ale stále bohužel chybějí. Navíc není dobré, když velké firmy (ČEZ, Mittal Steel atd.) čerpají na výzkum veřejné prostředky. Tyto peníze by měly dostávat spíše vysoké školy a Akademie věd. Nová Metodika by proto měla vedle bibliometrie zohlednit také schopnost vědců získávat granty nebo zda jejich pracoviště sleduje aktuální trendy.“

Dlouhodobá rozprava o využití vhodných mechanismů pro rozdělování institucionálních prostředků tedy nadále pokračuje, na novou Metodiku hodnocení si ale čeští vědci budou muset počkat až do roku 2015, možná i déle.