Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

O deformaci vzdělanosti ve věku vědění

Dne 16. března 2010 došlo k události, která vzbudila značný ohlas i mimo akademické a univerzitní kruhy. Na pozvání Collegia Europaea – Výzkumné skupiny pro dějiny evropského myšlení Filozofické fakulty UK a Filosofického ústavu AV ČR – zavítal do Prahy Konrad Paul Liessmann, významný rakouský filozof a profesor vídeňské univerzity. Jeho kniha Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění (2006), která v minulém roce vyšla též česky, se stala skutečným evropským bestsellerem, jakýmsi veřejným „motákem“, kolujícím po celé Evropě.

07_1.jpg
Foto: Jiří Stibor, Univerzita Karlova

Liessmannův text vzbuzuje emoce, je nadšeně přijímán i zatracován. Není se co divit: vždyť jde o pamflet akademicky i politicky nekorektní, jenž s jistou dávkou bezohlednosti účtuje s unijně-evropskými reformami vzdělávání a v němž pojmová klišé jako „společnost vědění“ dostávají pěkně na frak.

V souvislosti s návštěvou Konrada P. Liessmanna se nejprve v budově Akademie věd ČR na Národní třídě konala tisková konference, hojně navštívená novináři, jíž se mimo jiné zúčastnili i předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš, děkan FF UK dr. Michal Stehlík a ředitel FLÚ AV ČR dr. Pavel Baran. Hlavním bodem Liessmannova pražského programu však byla jeho veřejná přednáška, kterou proslovil ve Velké aule FF UK na Palachově náměstí. Stala se tak prvním setkáním v rámci nové přednáškové řady Collegia Europaea The Prague Lecture on Europe a zároveň byla zahrnuta i do letošního Roku Wilhelma von Humboldta na FF UK. Přednášku Die letzte Aufgabe unseres Daseins. Über Bildung und ihre Deformation im Zeitalter des Wissens (Poslední úkol našeho bytí. O vzdělanosti a její deformaci ve věku vědění) zahájili rektor Univerzity Karlovy prof. Václav Hampl společně s prof. Jiřím Drahošem. Setkání a následnou diskusi moderoval dr. Petr Hlaváček, koordinátor Collegia Europaea.

07_2.jpg
Foto: Jiří Stibor, Univerzita Karlova
P. Liessmanna vyslechlo publikum ve Velké aule Filozofické fakulty  Univerzity Karlovy.

Konrad Paul Liessmann k nám přijel v časech, kdy se diskutuje o budoucnosti vědy a vzdělávání, o jejich fungování a financování. V souvislosti s českými koncepty „měření vědy“ v podání Rady pro výzkum, vývoj a inovace zní velmi aktuálně a zároveň úsměvně připomenutí specifické vědecké kariéry filozofa Immanuela Kanta, jak ji Liessmann zachytil v Teorii nevzdělanosti. Předně – Kant vlastně nikdy neopustil svůj rodný pruský Královec a tamější univerzitu, jeho vědecká mobilita byla naprosto nulová. A hned poté, co byl jmenován univerzitním profesorem, přestal na dlouhých deset let publikovat. Z hlediska bodového systému, platného dnes pro česká univerzitní a akademická pracoviště, byl tedy nehorázně podprůměrným vědcem. Jenže, jak Liessmann konstatuje, během těchto deseti let „mlčení“ Kant intenzivně promýšlel Kritiku čistého rozumu, a proto ono desetiletí vlastně patří k nejproduktivnějším fázím v dějinách vědy vůbec. Tímto exemplem z Kantova života nechtěl Liessmann jistě jen pobavit čtenáře. Je to výzva k vážnému zamyšlení nad fungováním našeho vědeckého života. Vždyť jinde odkazuje na důležitou adornovskou myšlenku, že proces vzdělávání a věda potřebují především dostatek volného času. Liessmann se tak vyjadřuje zcela nediplomaticky, natruc všem „manažerům vědy“ i všelijakým klišé o lenosti vědeckých pracovníků a pracovnic.

07_3.jpg
foto: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Z tiskové konference s K. P. Liessmannem vpravo předseda AV ČR Jiří Drahoš a člen AR Jiří Beneš

Ve stejném duchu se nesla i jeho pražská přednáška, kterou na vlastní žádost proslovil ve své rodné němčině a jež byla simultánně tlumočena. Vzdělanost v původním humanistickém smyslu není podle Liessmanna jen nějakou privátní idiosynkrazií, nýbrž nutným předpokladem existence společnosti, jež se hodlá orientovat na ideu důstojnosti a autonomie každého jednotlivého člověka. Proto i akademický a univerzitní prostor vidí jako přirozené prostředí pro rozvoj svobodné a tvořivé společnosti: „Kvalitu vzdělávacích institucí by také bylo možné posuzovat podle toho, kolik nám poskytují svobody, kolik rizika, zvědavosti, kolik estetické zkušenosti, kolik neužitečného a krásného...“ Jinak řečeno, jak Liessmann uzavírá ve své přednášce, nakolik nám poskytují prostor ke kreativnímu vybočení ze zaběhnutých systémů a pravidel. Setkání s prof. Konradem Paulem ­Liessmannem se zúčastnilo více než dvě stě posluchačů a posluchaček, kteří se živě zapojili do diskuse, jež pokračovala v kuloárech i mimo budovu fakulty. Byli mezi nimi vědci a vědkyně, studenti a studentky, zástupci novinářské obce i kulturní veřejnosti, politické a veřejnoprávní sféry. Snad se tak naplnil záměr celého setkání: totiž přispět k dialogu o roli vědy a vzdělanosti v naší společnosti.

PETR HLAVÁČEK,
Collegium Europaeum