English
Právě ve výroční den 23. ledna, kdy byla v roce 1890 založena Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, začal letošní cyklus oslav, jež budou na různých místech toto významné jubileum připomínat. Akademický bulletin za čtvrt století své existence publikoval množství informací k historii i současnosti naší Akademie věd a zaznamenával veškeré iniciativy k informování veřejnosti o kulturním a historickém odkazu neuniverzitních badatelských institucí v českých zemích. Dovolte tedy, abychom vám též připomněli velké oslavy ke stému výročí ČAVU v roce 1991. Začneme ale slavnostním zasedáním v Senátu Parlamentu ČR, kde zazněl také příspěvek ředitele Masarykova ústavu a Archivu AV ČR dr. Luboše Velka, jenž v AB 1/2015 pod názvem Jubilejní rok Akademie věd otevřel rubriku ke 125. výročí. Zahajovací den oslav vyvrcholil společenským programem v klášteře sv. Anežky České.
Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Oslavy Akademie věd (a) umění začaly zasedáním v Senátu PČR (snímek vlevo) a pokračovaly společenským večerem v Anežském klášteře. Více snímků viz FOTOGALERIE.
Již zmíněného 23. ledna se v Rytířském sále Valdštejnského paláce, v němž sídlí Senát PČR, sešla akademická obec a představitelé politické sféry, aby si připomněli 125. výročí předchůdkyně dnešní Akademie věd ČR. Po skvostných tónech houslí Václava Hudečka s klavírním doprovodem Slávky Vernerové, jež mohli hosté ocenit i v dalších hudebních intermezzech během programu, přivítal hosty předseda Senátu Milan Štěch.
Poté, kdy ocenil funkční spolupráci s Akademií v rámci Memoranda, jak o ní hovořil i na zasedání Akademického sněmu (viz AB 1/2015), zdůraznil, že velká část společně pořádaných akcí souvisí ve střednědobém a dlouhodobém výhledu s činnostmi, které jsou hlavním posláním Senátu, tedy s tvorbou legislativy. Podle jeho slov jsou pro senátory cenná porovnání s určitými modely, které se používají v daných oblastech v zahraničí, ale také informace týkající se historických událostí, na něž samozřejmě navazují procesy, které dnes zažíváme a nějakým způsobem vytváříme. „Myslím si, že přes všechny ataky, které musí Akademie věd ČR odrážet, má silné pozice. Inteligentní lidé si uvědomují, jak velmi je tato střešní organizace potřebná, protože zejména základní výzkum potřebuje oporu, zastání a také reprezentaci, aby jednala se státními institucemi – zejména vládou a parlamentem – o podmínkách všech oborů, které zastřešuje. Už sám název ČAVU ukazuje, jak široký prostor od samého počátku tato reprezentativní organizace obsáhla a že si během vývoje až do dnešní doby tento charakter udržela.“ Předseda Senátu závěrem popřál Akademii věd minimálně stejné nebo ještě silnější postavení ve společnosti, jako má teď.
Na snímku předseda Senátu PČR Milan Štěch
Předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš připomněl úvahu o možném profilu české Akademie věd, jak jej nastínil v roce 1910 T. G. Masaryk v revui Athenaeum, když ve stati Jak zvelebovati naši literaturu naukovou napsal: „Nemylme se! České vysoké školy bez české akademie jsou nemožny.“ Akademie měla podle Masaryka svou publikační a podpůrnou činností pomáhat vysokým školám při plnění jejich pedagogických a vědeckých cílů, a přestože nedošly tehdejší představy naplnění, budoucí architekti české Akademie a její organizátoři se jimi mohli inspirovat (více viz AB 3/2011 Česká akademie věd a umění po stu a dvaceti letech).
Není proto náhodou, uvedl předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš, že účast na vzdělávání pokládá Akademie věd po 125 letech za integrální část svého poslání, hned vedle výzkumu. A platí to i naopak: mají-li vysoké školy působit jako instituce vzdělávací, musí být nevyhnutně i institucemi vědeckými.
V této souvislosti zdůraznil, že přes úzké propojení se vzdělávacím procesem jsou pracoviště AV ČR povinna orientovat se především na řešení vysoce specializovaných či rozsáhlých interdisciplinárních projektů, které vyžadují dlouhodobé soustředění kapacit a nákladnou infrastrukturu. S tématy energetické budoucnosti ČR, zdraví občanů nebo kvality veřejných politik přešel k představení nové strategie AV ČR (viz také AB 1/2015).
Při příležitosti slavnostního zahájení oslav nemohl být opomenut význam zakladatelské role architekta a mecenáše Josefa Hlávky z úst osoby nejpovolanější, předsedy správní rady Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových prof. Václava Pavlíčka, jehož zkrácený příspěvek publikujeme:
Český sněm vědu ochrání, věřil Hlávka
AV ČR se hlásí k tradicím a ideové kontinuitě s Českou akademií pro vědy, slovesnost a umění iniciovanou tehdy největším českým mecenášem, úspěšným podnikatelem, architektem a politikem Josefem Hlávkou.
Akademie vznikla rozhodnutím císaře jako výsledek mnohaletého úsilí především právě Josefa Hlávky, jeho trpělivosti, důslednosti a tvrdošíjnosti. Překonávaje zdánlivě nepřekonatelné překážky spatřoval v jejím vzniku podstatný krok v emancipaci českého národa a důkaz, že český jazyk je také v oblasti vědecké způsobilý vyjádřit všechny jevy a pojmy, které věda přináší. Jazyk a jeho bohatství je nejen prostředkem komunikace mezi příslušníky národa, ale také výrazem jeho kulturnosti a způsobu myšlení. Vztah jazyka a národa Hlávka vyjádřil již v ústředním hesle svého návrhu projektu Národního divadla (Síla i budoucnost jest národu národnost – pozn. red.).
V té době nebylo zakládání akademií jevem zcela výjimečným, a to ani v rakousko-uherské monarchii. Akademie působila již ve Vídni a své akademie měli též Maďaři, Chorvaté a Poláci. Snaha založit akademii pro Čechy v Praze však narážela na odpor představitelů státní moci v Praze i ve Vídni a německé části společnosti. Záměr využít ke konstituování české Akademie Královskou českou společnost nauk se nezdařil.
Předseda správní rady Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových Václav Pavlíček
Před pěti lety se připomínalo v projevech i v odborné publicistice, že tradice učených společností a obdobných institucí na území zemí Koruny české nezačaly až iniciativou Josefa Hlávky, ale jsou mnohem starší. Počítání času trvání Akademie spojené s Hlávkovým jménem je však zcela na místě, neboť se váže k trvající tradici české neuniverzitní vědy a moderní české slovesnosti, její organizace a podpory a postupně prosazované české státnosti, tehdy ještě v rámci monarchie.
Z širšího pohledu bylo zakládání a působení akademií zpravidla významným úspěchem suverenity rozumu, prosazováním racionalismu nad suverenitou víry a náboženství. V prostředí monarchie bylo spojeno s emancipací českého národa jako kulturně vyzrálého, vyspělého a srovnatelného s jinými evropskými národy. Jen postupně a obtížně se dařilo v druhé polovině 19. století prosadit výuku v českém jazyce na středních školách a také Hlávkovi se dostalo vzdělání jen v němčině. Dalším krokem ke zrovnoprávnění českého jazyka v zemích Koruny české byl v roce 1882 vznik českojazyčné univerzity jejím rozdělením. Diskriminace českého národa a českého jazyka v monarchii v oblasti právní ani sociální tím ale neskončila.
Josef Hlávka podpořil přístup Čechů ke vzdělání na české univerzitě a technice svými nadačními dary a pokračoval i s další podporou české vzdělanosti. Právník, národohospodář a tehdejší člen Zemského výboru prof. Albín Bráf vzpomíná, že ho 8. června 1888 pozval nejvyšší maršálek kníže Lobkowicz k setkání s Josefem Hlávkou a sdělil mu, že se Hlávka rozhodl věnovat Zemskému sněmu částku 200 tisíc zlatých jako základní fond ke vzniku České akademie věd a umění a tuto částku mu také v hotovosti předal. Albín Bráf píše, že se Hlávka zabýval myšlenkou na zřízení České akademie již v roce 1877 po jednání s profesorem a pozdějším ministrem spravedlnosti Karlem Habietinkem a uvažoval o vytvoření nadace k její podpoře. Měla nejprve sloužit k podpoře původní, česky vydávané vědecké a umělecké literatury. V roce 1884 daroval k realizaci této myšlenky nejprve 20 tisíc zlatých Královské české společnosti nauk jako základu ke vzniku „jubilejního fondu pro vědeckou literaturu českou“ psanou jazykem českým a v dalších letech tuto částku navyšoval. Důraz na českojazyčnou literaturu směřoval k tomu, aby se výsledky vědy staly přístupné co nejširšímu okruhu českých čtenářů. V § 8 této listiny se zmiňovala možnost založení české Akademie věd. Těmito kroky se vyvíjela Hlávkova představa k uskutečnění jeho záměru.
Předáním daru 200 tisíc zlatých nebyla záležitost podpory vzniku Akademie ukončena. O přijetí daru rozhodoval Zemský sněm a Hlávka musel vynaložit značné úsilí, aby překonal námitky z řad některých poslanců kurie velkostatku i z řad církevních kruhů. Výrazně k tomu přispěl také svým projevem ve sněmu František Ladislav Rieger. Nakonec se podařilo, že sněm 9. října 1888 Hlávkův dar pro tento účel přijal, čímž byl položen základ k vícezdrojovému financování Akademie (z prostředků Zemského sněmu i z prostředků soukromých), které bylo dále rozšířeno založením Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových. Smyslem Nadání mělo být podle Hlávkovy poslední vůle „podporovat veškerou vědeckou, literární a uměleckou činnost národa českého a učinit výsledky této činnosti, jakož i výsledky veškeré vědecké činnosti světové, kulturnímu životu národnímu tak přístupnými, aby mohl z nich ve všech směrech výkonné své činnosti přímo těžiti“. Josef Hlávka v poslední vůli konstatoval, že potřeba úzké spolupráce Nadání a Akademie věd vyplývá ze stejného poslání obou institucí a především jeho dílem bylo rovněž organizační a statutární vytváření základu Akademie.
V poslední vůli se Josef Hlávka obrátil také na sněm Království českého, o němž uvedl, že v první řadě pečuje o potřeby celého národa, jeho vzdělanosti a o jeho kulturní povznesení. Proto jej požádal, aby Nadání (s jeho péčí o Akademii) přijal pod svou mocnou ochranu a jeho výhradně soukromé nadační jmění určené k zájmům národa ochraňoval. Josef Hlávka vyjádřil přesvědčení, že český sněm toto poslání splní. Setkání v prostorách Senátu je proto i příležitostí připomenout Hlávkovu víru v ochranu vědy českým sněmem. Je potěšující, že se předseda Senátu ve svém projevu vyjádřil v duchu tohoto Hlávkova přání.
Vzpomněl jsem již, že zakládání národních akademií věd nebylo v 19. století jevem výjimečným. Okolnosti vzniku české Akademie se od jiných akademií výrazně lišily. Připomněl to nástupce Josefa Hlávky prof. Antonín rytíř Randa při rozloučení s ním: „Co v jiných zemích ke kulturním účelům poskytuje stát nebo země, zčásti i vyšší bohaté kruhy společnosti, to pro národ český vykonal skoro sám jediný, z lidu vyšlý bohatýr ducha a práce: Josef Hlávka.“
Proč tak Hlávka učinil a celý svůj obrovský majetek věnoval českému národu pro povznesení jeho vzdělanosti a české vědy, vyjádřil v úvodu své poslední vůle: „Nastaly nové poměry a ukazuje se vždy víc a více, že jen svépomocí, jen usilovnou vlastní prací ve zdokonalení a zesílení našeho vědění a umění můžeme dosáhnout oné mravní a hmotné síly, která k bezpečnému zachránění našeho národa je zapotřebí.“
Ředitel Masarykova ústavu a Archivu AV ČR Luboš Velek
Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění a Nadání Hlávkových byly Hlávkovým dílem pro rozvoj českého národa nejvýznamnějším a snad mohu říci, že principy, které při jejich založení Hlávka vyjádřil, stojí za to, aby se k ní nadále obě instituce hlásily a na jeho ideje navazovaly.
K tématu historických milníků Akademie věd promluvil ředitel Masarykova ústavu a Archivu AV ČR dr. Luboš Velek, jehož příspěvkem Jubilejní rok Akademie věd jsme letos otevřeli rubriku Sto dvacet pět let, a proto ho celý najdete v AB 1/2015. Připomeňme u této příležitosti, že se právě při slavnostním shromáždění v Senátu poprvé představil Akademický bulletin veřejnosti v „novém šatě“ – tedy s novou podobou titulní strany. A také skutečnost, že časopis AV ČR v lednu oslavil 25 let své existence.
Vědecký atašé britského velvyslanectví v Praze Otakar Fojt
Nesmím zapomenout ani na fundovaného průvodce zahajovacím programem oslav 125. výročí Akademie věd, kterým byl Otakar Fojt, vědecký atašé britského velvyslanectví v Praze. Od počátků elektrifikace českých vesnic odrostly pouhé čtyři generace lidí, připomněl mezi jiným a poté zaujal údajem, že zatímco podle odhadů pracovalo na této planetě po válce v roce 1945 kolem 150 000 vědců, dnes jich je přes sedm milionů. Lidstvo globálně investuje do vědy přes 30 bilionů korun, a jestliže se mezi lety 1945 a 2010 počet obyvatel planety asi ztrojnásobil, vědců je nyní 47krát více.
Hlouběji do historie zabrousil Otakar Fojt, když připomněl, že Česká akademie věd a umění není nejstarší vědeckou učenou společností, ale ve svých počátcích mohla úspěšně navázat na tradice Francouzské akademie, kterou založil už v roce 1635 kardinál Richelieu, a britské Královské společnosti; 28. listopadu 1660 ji zřídilo 12 zakladatelů, mezi něž patřil například slavný architekt Christopher Wren a právník a astronom William Boyle. Předchůdcem České akademie věd a umění byla Olomoucká společnost šlechticů Societas incognitorum, která aktivně působila v letech 1745 až 1751. V Praze byl roku 1771 zřízen Učený klub, který se postupně proměnil v Královskou českou společnost nauk. Když její shromáždění navštívil 25. září 1791 císař Leopold II., kromě chvalořeči Josefa Dobrovského o oddanosti slovanských národů monarchie k Habsburkům byl císař svědkem spalování diamantu v kyslíkové komoře, vyslechl přednášku o zatmění Slunce, o možnostech praktického využití páry v čerpadlech a o plánu na sestavení hospodářské mapy Čech.
Oslavy výročí pokračovaly odlehčeným společenským večerem v Klášteře sv. Anežky České, jehož hosty provedl slovem Marek Eben a hudebně naladil chlapecký pěvecký sbor Boni Pueri. Klenby gotických prostor se opticky proměňovaly v různobarevném nasvícení, což akci dodávalo dnes tak žádaný efektní ráz, který však jako by symptomaticky zkresluje hloubku vidění, aby vše nechal plynout na iluzivní mainstreamové vlně. Škoda jen, že do publika v Senátu ani v Anežském klášteře nezazněl ze strany slavící instituce vedle znělky celoročních oslav taky dostatečně hlasitý, hrdý vzkaz vědcům z vlastních řad i nejširší veřejnosti o tom, že se navzdory železné oponě za minulého režimu dělala v Akademii dobrá věda, že Akademie poskytla azyl spoustě lidí, kteří nesměli působit na univerzitách, že zde i v letech nedávných vyrostly týmy světové úrovně, že se naši vědci úspěšně prosazují v zahraničí. Je otázkou, nakolik moderátorovi večerního programu dovoloval scénář odchylky od výročí České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, ale nejspíš se Marek Eben v náročné oblasti vědy necítí úplně doma, což i sám několikrát podotkl. Nicméně jeho povídání s pohotovým a vtipným předsedou AV ČR Jiřím Drahošem sklidilo pobavený smích a upřímný potlesk, stejně jako pozdější představení kurátorů jednotlivých akcí k výročí rozložených do celého roku. Jako první byla Na vědárně zpovídána dr. Ivana Lorencová z Národního technického muzea, kam se veřejnost už může těšit na výstavu Věda a technika. Dobrodružství, které vás bude bavit!, jež se otevře 4. března 2015. Ředitel Botanického ústavu AV ČR dr. Miroslav Vosátka přítomné pozval do Průhonického parku na výstavu Botanické příběhy s podtitulem Svět rostlin – od poznání k využití, která bude zpřístupněna od 30. dubna do 15. září 2015. O chystané expozici nazvané Smysl pro umění: umělecké ikony v České akademii věd a umění (24. října–31. prosince) promluvila dr. Taťána Petrasová z Ústavu dějin umění AV ČR; další výstavní počin Věda – národ – dějiny (17. září–7. února 2016) v Národním muzeu představili dr. Ivan Malý a doc. Martin Franc. Nepříliš známou úlohu v podpoře umělců „z indexu“ za minulého režimu sehrála některá pracoviště Akademie věd, která je zahrnula do svých výstavních plánů. Mezi nimi byl i Geofyzikální ústav AV ČR, jehož bývalý ředitel dr. Aleš Špičák inicioval v Národní technické knihovně expozici Cesty mohou býti rozličné aneb Výstavy současného výtvarného umění v ústavech Akademie věd (30. září–31. října). O putovní exteriérové výstavě, která se vydá po vybraných městech České republiky, pohovořil dr. Tomáš W. Pavlíček z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR a jeho kolega doc. Martin Franc představil Mezinárodní konferenci o vývoji a významu neuniverzitních institucí spjatých s rozvojem vědy plánovanou na 27.–29. května do budovy AV ČR na Národní třídě a do prostor Národního technického muzea.
Foto: Zdeněk Rerych, Archiv SSČ
V pestré paletě akcí naplánovaných na jubilejní rok slibují pořadatelé třeba také světelné efekty videomappingu ve vybraných městech. Historií 125 let existence neuniverzitního výzkumu v českých zemích se dostanou hosté až do moderních prostor Fora Karlín na prosincový Závěrečný galavečer. I když by Akademie klidně mohla slavit dál, protože v dalším roce uplyne století a čtvrt od doby, kdy svou činnost zahájila.
MARINA HUŽVÁROVÁ