English
Foto: Luděk Svoboda, Akademický bulletin
Největší pomník na památku Nikoly Tesly na světě je situovaný v pražských Dejvicích.
Veřejný prostor v Dejvicích, Vysočanech, ale i na Vinohradech nově připomíná dvě významné osobnosti spjaté s naší historií. Rozvoj elektrotechniky a posléze energetického průmyslu by nebyl možný bez Nikoly Tesly, který než se stal slavným fyzikem a konstruktérem, pobyl v Praze. Mladý Tesla, jemuž někteří lidé ve své době přisuzovali až nadpřirozené schopnosti, navštěvoval Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde se cvičil v experimentální fyzice u českého fyzika docenta Karla Domalípa. Nedaleko ČVUT ho od 4. září 2014 připomíná umělecké ztvárnění elektrického výboje. Nikolu Teslu svedl později stejný zájem o elektrotechniku dohromady s českým rodákem Emilem Kolbenem, který odjel na studijní cestu do USA, kde se brzy stal spolupracovníkem T. A. Edisona. V r. 1889 byl Kolben přizván ke zkouškám vícefázových elektromotorů do newyorských laboratoří firmy Tesla Electric Company, což ovlivnilo jeho specializaci na střídavý proud.
Netradičně pojatý artefakt v Praze-Vysočanech tvoří skleněné desky zobrazující podnikatele Emila Kolbena a jeho spolupracovníky.
Tesla se s Kolbenem shodl ve stylu práce založeném na tehdejších vědeckých poznatcích a teoriích. Po návratu domů se Kolben stal jedním z nejvýznamnějších českých elektrotechniků a podnikatelů. Ačkoli ho od června letošního roku připomíná pamětní deska na jeho někdejší vinohradské vile, jméno Emila Kolbena je v povědomí veřejnosti spojeno zejména s vysočanskou „Kolbenkou“; jeho jméno nese i přilehlá dopravní tepna a zdejší stanice metra. Od 10. září „otevírá“ tuto oblast také pomník na náměstí OSN, který lidem připomíná nejenom zdejší slavnou postavu, ale i skutečnost, že život výjimečného muže ukončila nacistická zvůle (zahynul v Terezíně v roce 1943 a shodou okolností ve stejném roce zemřel i Nikola Tesla). Pomník zobrazuje Kolbena a jeho spolupracovníky z amerických Edisonových dílen, kteří stejně jako on zemřeli v koncentračním táboře nebo na válečných bojištích. Nezbývá než konstatovat, že se tato symbolika stává v současné mezinárodní situaci nanejvýš živým mementem.
MARINA HUŽVÁROVÁ