Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2011  > březen  > Výročí

Dvacet let Humboldt klubu v České republice

Před dvaceti lety byl v České republice založen Humboldt klub, který sdružuje bývalé i současné stipendisty Nadace Alexandra von Humboldta, nositele cen této nadace a podle nového statutu i zájemce o jeho činnost. Jeho posláním je rozvíjet vědecké aktivity, podporovat mezinárodní spolupráci a udržovat styky s Alexander von Humboldt-Stiftung s cílem navazovat a prohlubovat kontakty mezi vědeckými pracovišti a výzkumnými pracovníky z ČR a Německa. K tomuto výročí připravuje klub slavnostní setkání, které se uskuteční 6. dubna 2011 v budově Akademie věd ČR.

 14_1.jpg
Nadaci Alexandra von Humboldta v její současné podobě založil v Německé spolkové republice kancléř a ministr zahraničí Konrad Adenauer v roce 1953. Principy její činnosti, dané statutem, na jehož vytvoření se podílel zejména první prezident, světově uznávaný fyzik a nositel Nobelovy ceny prof. Werner Heisenberg, zůstávají neměnné již 58 let. Hlavním posláním nadace je podporovat mezinárodní spolupráci ve výzkumu. Za tímto účelem poskytuje mladým vědeckým pracovníkům stipendia k dlouhodobým pobytům na německých vysokých školách a výzkumných ústavech, a to bez ohledu na zemi, národnost, náboženství, rasu, pohlaví a světový názor. Nestanovuje žádné kvóty pro země ani pro obory. Základním kritériem je kvalita vědecké práce žadatele, kterou spolu s výzkumným záměrem posuzují význační němečtí odborníci. Nadaci financuje vláda Spolkové republiky Německo, resp. čtyři spolková ministerstva (především zahraničí a pro vzdělávání a výzkum), a také významné německé nadace.

 14_3.jpg
„Granátka“ u Třebívlic, ve které Alexander von Humboldt pobýval při výzkumné cestě Českým středohořím. Ilustrační foto ze začátku minulého století.

Zatímco statut a principy se za léta nezměnily, mnohé další změny se uskutečnily. Podstatně se zvýšil počet udělovaných stipendií, rozšířily se podmínky mezinárodní spolupráce na vědecké týmy, udělují se stipendia mladým německým výzkumníkům na pobyty na pracovištích zahraničních stipendistů, ceny nadace pro vynikající zahraniční vědce apod. Změnily se také některé podmínky pro udělování stipendií: např. věkový limit z původních 32 se postupně zvýšil na 40 let, aby byl již vztahován k době po získání doktorského titulu. Stipendisté mohou získat podporu pro přístrojové vybavení nebo odbornou literaturu. Nadace s nimi udržuje kontakt po celý život a i po skončení dlouhodobého výzkumného pobytu umožňuje následné kratší pobyty. Další důležité informace, např. o způsobu podání a vyřizování žádosti, možnostech intenzivního vzdělávání v kurzech německého jazyka nebo příspěvcích při pobytu rodiny stipendisty v Německu naleznete na www.humboldt-foundation.de. S nejaktuálnějšími informacemi nás na připravovaném setkání seznámí nově jmenovaný generální sekretář nadace Enno Haufderheide.

Nadace Alexandra von Humboldta vznikla poprvé již v r. 1860, tedy rok po smrti tohoto světově uznávaného vědce, cestovatele, velkého humanisty a mecenáše vědy. V prvé podobě poskytovala podporu německým vědcům k uskutečnění zahraničních cest a geografickému výzkumu; finance získávala z růz-ných zdrojů – vedle německých institucí jí přispívaly i Royal Society (London) a St. Petěrburská akademie věd.

14_2.jpg
Jedna z publikací Humboldt klubu

Alexander von Humboldt (1769–1859) významně zasáhl do mnoha vědních oborů – botaniky, zoologie, klimatologie, oceánografie, hydrologie, geologie, vulkanologie, astronomie; nově je oceňován i jeho přínos pro ekologii. Nejvíce se však zdůrazňuje jeho mimořádný přínos pro geografii, a to ve spojení s jeho několikaletými výzkumnými cestami do Severní, Střední a zejména Jižní Ameriky (1799–1804) a následně i do Ruska (1829). Nejméně osmnáctkrát navštívil české země; opakovaně v letech 1828 a 1832 až 1839, kdy doprovázel císaře Bedřicha Viléma III. při jeho pobytech v lázních Teplice.

Humboldtova nadace z roku 1860 ukončila činnost z finančních důvodů koncem první světové války. Druhou etapu činnosti nadace, spadající do meziválečného období (1923–1945), ovlivnil politický vývoj Německa a další světová válka. Značná část jejích materiálů byla za této války zničena. S dnešní nada-cí ji spojuje zejména poskytování stipendií zahraničním vědcům pro výzkum na pracovištích v Německu. Pro českou vědu je významné, že mezi nimi byl i Jan Patočka, který v letech 1932 a 1933 studoval v Berlíně a ve Freiburgu, zde u prof. Martina Heideggera a prof. Edmunda Husserla, zakladatele fenomenologie, což mělo mimořádný vliv na jeho další práci.
Nadace poskytla od r. 1953 podporu již více než 24 000 vědců ze 137 zemí. K její vysoké mezinárodní prestiži jistě významně přispívá, že již téměř 50 členů její „rodiny“ získalo Nobelovu cenu a že v jejím čele stály mimořádné osobnosti jako prof. W. Heisenberg (1953–1957), prof. F. Lynnen (1975–1979), prof. W. Paul (1979–1989), vesměs nositelé Nobelovy ceny, a dále prof. R. Lüst (1989–1999), prof. W. Frühwald (1999–2007) a v současnosti prof. H. Schwarz (2007), kteří získali vysoká ocenění za svá působení v čele nejvýznamnějších německých vědeckých institucí (Deutsche Forschungsgemeinschaft, Max Planck Gesellschaft, Wissenschaftsrat). Další mimořádnou osobností nadace je její generální sekretář dr. Heinrich Pfeiffer, který funkci vykonával 39 let (1956–1995) a se svými spolupracovníky významně přispěl k pozitivnímu obrazu nadace, v němž jeho následovníci pokračují.

Českých stipendistů a nositelů cen je doposavad přes 400, z toho 18 obdrželo ocenění nadace. Značná část stipendistů absolvovala Univerzitu Karlovu, téměř třetina z nich pracuje nebo pracovala v ústavech Akademie věd ČR. Jako první získali stipendium v roce 1964 dr. Jiří Velemínský, pozdější místopředseda AV ČR, a dr. Miroslav Razím z ČVUT.

Počty českých stipendistů se v průběhu let velmi výrazně měnily. Zatímco v období 1963–1968 byli podle údajů nadace žadatelé z tehdejšího Československa počtem získaných stipendií (189) na 3. místě z tehdy 99 zemí a ještě ve dvou následujících letech její možnosti široce využívali (1969 – 63 stipendií, 1970 – 23), s nástupem normalizace a v důsledku nemožnosti o stipendium žádat počet našich stipendistů dramaticky poklesl (1971 – 5, 1972 –1, 1973 – 1, 1974 – 0). Tato situace nejenže znemožnila pokračovat ve spolupráci s nadací, ale vedla na dlouhou dobu k přerušení osobních kontaktů; s důsledky se vyrovnáváme dodnes. Absurdní zůstává, že tento vývoj, který podle podkladů nadace nemá obdobu v žádné další zemi, nastal v době příprav a následně i platnosti helsinské Smlouvy o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, v níž se ke spolupráci ve vědě a v oblasti lidských práv státy zavázaly. Mnozí stipendisté, zejména z oblasti společenských věd, nemohli po návratu pokračovat ve své práci, jiní byli omezeni v možnostech svého růstu. Kontakty vůči nadaci se trochu zlepšily až po deseti letech. I v té době však ještě naši představitelé nerealisticky požadovali, aby nadace stanovila kvótu pro naše stipendisty, jejichž výběr by uskutečnilo Československo.

Přístup státu k nadaci se změnil až v roce 1988 při návštěvě jejích představitelů v Praze a památném setkání s našimi stipendisty v Liblicích (z pracovišť Akademie věd) a na Univerzitě Karlově (s ostatními). Zásadní proměna ovšem nastala až po listopadu 1989, což také přispělo, resp. umožnilo založení Humboldt klubu.

V 70 zemích světa působí více než 100 Humboldt klubů. Český klub vznikl před 20 lety, krátce poté, co slovenští kolegové ustanovili v Bratislavě vlastní organizaci. V současnosti má 80 členů. Udržuje však kontakty se všemi bývalými stipendisty, kteří vesměs posuzují přínos svého zahraničního pobytu pozitivně; zvláště ti, kteří jej získali v letech, kdy dlouhodobé vědecké pobyty v západních zemích byly jen výjimečné.
Své poznatky ze zahraničí dokázali většinou ve vědecké práci odpovídajícím způsobem využít. Mnozí z nich se později stali řediteli akademických a univerzitních ústavů, přednosty klinik apod. Někteří dokonce působí jako vedoucí představitelé nejvýznamnějších vědeckých institucí; v současnosti mezi ně patří např. prof. Jiří Drahoš, předseda AV ČR, a prof. Ivan Jakubec, prorektor Univerzity Karlovy. 13 stipendistů a nositelů cen Humboldtovy nadace se stalo členy Učené společnosti.

Humboldt klub v ČR se od počátku snažil přispět k rozšíření poznatků o vztahu A. Humboldta k českým zemím a o vlivu jeho myšlenek u nás. Za tímto účelem uspořádal na více než deseti místech České republiky výstavy o jeho životě a díle; např. v místě jeho opakovaného pobytu v Teplicích, na Univerzitě JEP v Ústí nad Labem apod.

Členové klubu publikovali mnoho prací o Humboldtově pobytu v Čechách, o jeho korespondenci s významnými osobnostmi (zejména s hrabětem Šternberkem, jedním ze zakladatelů Národního muzea) či práce o oficiálních poctách, kterých se mu v ČR dostalo (dva čestné doktoráty UK, čestné členství Královské české společnosti nauk a Společnosti Vlasteneckého muzea v Čechách). Členové klubu také objevili jeho dosud neznámé dopisy. Některé nálezy mohly být díky sponzorskému daru dr. M. Bomara restaurovány.

V 90. letech vydal klub deset čísel Bulletinu Humboldt klubu České republiky, v nichž kromě klubové činnosti autoři publikovali příspěvky o Humboldtových kontaktech s českými zeměmi a českou vědou.

Mimořádnou akcí se stala cesta po stopách A. Humboldta Českým středohořím, kterou vedl dr. Jiří Blucha. Humboldt ji podnikl se svým přítelem J. K. Freieslebenem ještě za studentských let v roce 1791. Poněvadž ji podrobně zdokumentoval, mohli účastníci navštívit místa, která dosud zůstala zachována víceméně v původní podobě. Jedním z nich je např. někdejší zájezdní hostinec Granátka u obce Třebívlice na Litoměřicku. Současní majitelé, pracovníci několika ústavů Akademie, projevili zájem na doložení Humboldtova pobytu, a tak Humboldt klub ve spolupráci s nimi připravuje umístění pamětní desky na tomto domě.

Na jiném místě Humboldtova pobytu, v lázních Teplice (dnešní sanatorium Beethoven), je již pamětní deska připomínající Humboldtovy pobyty díky klubu a s přispěním nadace instalována. Prostřednictvím daru člena klubu doc. V. Puchmayera je navíc další připomínka jeho pobytu umístěna uvnitř lázeňského areálu.

Humboldt klub také uspořádal nebo spoluorganizoval semináře za účasti domácích i zahraničních odborníků; největší se uskutečnil v Praze v roce 1996. Klub spolupracoval i na mezinárodním kolokviu Od studené války ke společnosti založené na znalostech – vědecká spolupráce mezi Českou republikou, Slovenskem a Německem, které v roce 2008 zorganizovala nadace v Praze a jež se konalo z podnětu jejího nového prezidenta prof. Helmuta Schwarze.

Velký význam a ohlas měl též seminář z roku 2001, kterého se zúčastnil dr. W. Benz, generální sekretář vrcholného poradního orgánu vlády SRN, Vědecké rady (Wissenschaftsrat). Ten v přednášce Systém podpory vědy a výzkumu v SRN předložil přehlednou informaci o stavu a vývoji podpory výzkumu v Německu.

Humboldt klub pravidelně pořádá semináře k vybraným tématům, na nichž vystupují jeho členové, odborníci v dané oblasti. V poslední době je prvořadá pozornost věnována otázkám podpory a financování vědy a výzkumu a hodnocení jejich výsledků nejen s ohledem na současnou aktuálnost, ale i proto, že toto téma nejvíce zajímá všechny členy klubu bez ohledu na odbornou specializaci.

Členové klubu se zúčastnili setkání, která připravila nadace v Bonnu, i akcí zorganizovaných partnerskými kluby v zahraničí. Opakovaně a téměř vždy s aktivními příspěvky navštívili zejména Polsko a Slovensko, dále Maďarsko, Rumunsko, Chorvatsko a Rakousko.

S podporou nadace zabezpečili stipendisté několik vědeckých setkání k vybraným tématům, označovaných jako Humboldt-Kollegs. Jmenovitě: Sovereignity and Competences of the European Union (Praha, 2009); Private Engagement of Competition Law (Praha, 2009); Praktische Funktion, gesellschaftliche Bedeutung und symbolischer Sinn der frügeschtlichen Zentralorte in Mitteleuropa (Břeclav, 2009); Begründung der Gerichtsentscheidung (Brno, 2010); Proportionale Haftung und anschliessende öffentliche Arbeits­sitzung der European Group for Tort Law (Praha, 2010). V letošním roce Humbold-Kolleg připravil na Právnické fakultě UK seminář The liability of member states for infringement of EU law (17.–18. března; více informací získáte na blahovag@prf.cuni.cz).

Našim významným vědeckým institucím dal Humboldt klub podnět k ocenění představitelů nadace za přínos pro rozvoj mezinárodní vědecké spolupráce a za podporu ve vztahu k naší zemi. Generální sekretář nadace dr. H. Pfeiffer obdržel stříbrnou Pamětní medaili UK (1991) a Pamětní medaili Jana Patočky, kterou uděluje AV ČR (2006). Stříbrnou medailí UK byli vyznamenáni i zástupci generálního sekretáře: dr. T. Berberich (1991) a dr. D. Papenfuss (1992), který obdržel také medaili za zásluhy MFF UK (1994). Stříbrné medaile UK získali i prezident Alexander v. Humboldt Stiftung prof. R. Lüst a generální sekretář dr. M. Osten (1998).

Dva představitele nadace klub jmenoval svými čest­nými členy: generálního sekretáře dr. H. Pfeiffera (2006) a jeho zástupkyni dr. G. Janetzke (2008).

V posledních 10 letech získává stipendium průměrně šest českých uchazečů, což je sice srovnatelné s několika dalšími evropskými zeměmi, ale nesrovnatelně méně než ve zmíněných 60. letech. Situaci bezpochyby ovlivňuje mnohem rozsáhlejší zahraniční nabídka, jistě ale též narušené a přerušené vztahy v minulosti. Klub v souladu se svým statutem pomáhal zájemcům o stipendium Humboldtovy nadace informacemi i radami a bude v této činnosti pokračovat i na-dále. Pomoci může zejména při zprostředkování kontaktů s německými pracovišti. Informace jsou dostupné na nově vytvářených webových stránkách www.humboldtklub.cz nebo humboldtklub@seznam.cz.

IVAN PFEIFER,
Humboldt klub České republiky, o. s.