Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

První krůčky Akademického bulletinu a jejich aktuální odkaz

Čtenář současného, obsahově i formálně bohatého a profesionálně vedeného Akademického bulletinu by jistě nevycházel z údivu, kdyby vzal do ruky exemplář jeho přímého předchůdce, Bulletinu Československé akademie věd z doby před 21 lety. Tvořily jej dva nebo čtyři listy formátu A4, potištěné drobným a nepříliš úhledným tiskem, sem tam oživené nezřetelnou černobílou fotografií. Také obsah odpovídal jeho nanejvýš skromné formě: sestával především ze zpráv o jednáních, textů usnesení celoakademických orgánů a krátkých informací o důležitých událostech v Akademii věd a československé vědě. Přes tento poněkud skličující první dojem by však držel v ruce tiskovinu, která ve své době sehrála v životě Akademie významnou úlohu a nemalou měrou přispěla k její integritě, k nalézání správné cesty dalšího vývoje a k překonání mnohých překážek, jež jí stály v cestě.

08_1.jpg 08_2.jpg
Jak známo, rozvinul se již v poslední dekádě listopadu 1989 v tehdejší Československé akademii věd bouřlivý proces, směřující k zásadní demokratické transformaci Akademie, k novému uspořádání celého našeho vědeckého života, k nápravě škod a křivd, které jednotlivým vědcům i celým kolektivům vědeckých institucí způsobil komunistický režim, k rychlému provedení personálních změn, jež byly pro naplnění těchto cílů nezbytné, a k řešení bezpočtu dalších aktuálních úkolů.

Hlavním nositelem tohoto procesu se stalo na jedné straně Koordinační centrum občanských aktivit ČSAV, jež se v prosinci 1989 přetvořilo na Komoru volených zástupců pracovišť ČSAV. Ta již od mimořádného zasedání Valného shromáždění členů ČSAV dne 21. prosince 1989 představovala – nejprve de facto a od května 1990 i de iure – vlivnou „dolní komoru“ Valného shromáždění. Druhým partnerem probíhajících událostí se stala méně početná, avšak rovněž velmi důležitá Konsultační skupina členů ČSAV, z jejíchž členů bylo na mimořádném Valném shromáždění zvoleno nové dočasné prezidium ČSAV. Její význam totiž spočíval především v tom, že podle tehdejších právních předpisů mohli v řídících orgánech ČSAV zasedat a rozhodovat pouze členové Akademie a že tedy jen tato skupina mohla zajistit klidné a řádné „předání moci“ v Akademii. Tehdejší bouřlivé dění, jež každý den plnily nejen nové pravdivé zprávy, ale i různé zkreslené informace a fámy, přitom s obrovským zájmem a pozorností sledovala celá obec pracovníků Akademie. Jeho protagonisté byli denně doslova zavaleni bezpočtem otázek, návrhů a připomínek.

Představitelé obou uvedených revolučních složek za této situace dospěli k jednomyslnému závěru, že je třeba co nejrychleji zřídit oficiální vnitroakademické periodikum, které by (samozřejmě v mezích tehdejších omezených technických možností) rychle a přes­ně informovalo, co se v Akademii a naší vědě děje, eliminovalo by šíření nepravdivých a zkreslených zpráv a umož­nilo by všem pracovníkům včas a zasvěceně se podílet na přípravě a realizaci dalšího postupu transformace Akademie. Především na rychlosti informací tehdy velmi záleželo: vždyť již v průběhu jednotlivých důležitých zasedání se vždycky rozeznívaly desítky telefonů s dotazy, jak jednání probíhá a jaká rozhodnutí byla přijata k jednotlivým probíraným záležitostem. A tak se ještě před oficiálním ustavením nového prezidia ČSAV rozhodlo co nejdříve zřídit Bulletin ČSAV, který by tyto požadavky alespoň v základním rozsahu naplňoval.

08_3.jpg
Funkcí vedoucího redaktora Bulletinu jsem byl jako designovaný tajemník nového prezidia ČSAV pověřen já, o technickou stránku periodika se starali, ti kdo byli v té době k dispozici: nejprve Ing. Stanislav Haniš, poté tiskový tajemník prezidia Václav Kotek a pracovnice tiskového odboru Úřadu prezidia ČSAV PhDr. Dana Kašťáková. Periodicita vycházení Bulletinu nebyla zpočátku stanovena, a tak náš malý časopis vycházel podle situace vždy, když se objevily nové důležité informace. Jeho první číslo, obsahující zprávu o jednání a usnesení mimořádného Valného shromáždění členů ČSAV z 21. prosince 1989 a o nejdůležitějších usneseních ustavujícího zasedání nově zvoleného prezidia ČSAV z 10. ledna 1990, vyšlo 18. ledna 1990 a bylo v hojném počtu rozesláno na všechna pracoviště ČSAV i na další zainteresovaná místa. Do konce roku jsme vydali – obvykle vždy po zasedání prezidia ČSAV či pléna Komory volených zástupců, ale i při jiných příležitostech – celkem 30 čísel Bulletinu. V dalším období, kdy se situace postupně uklidňovala, se počet ustálil zhruba na periodicitě čtrnáctideníku s 24 čísly ročně. Ke cti členů Komory volených zástupců je třeba ještě připomenout, že z jejich iniciativy a za jejich přispění byla připravena a vydána i některá mimořádná tematická čísla, např. č. 15–16 z června 1990, které v sérii článků shrnovalo hlavní výsledky transformace ČSAV a celého našeho vědeckého života za první pololetí 1990, nebo jubilejní číslo 11/1991, věnované 100. výročí založení významné předchůdkyně ČSAV – České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, pozdější České akademie věd a umění, jejíž činnost byla násilně ukončena v roce 1952. Vydávání Bulletinu ČSAV skončilo spolu se závěrem činnosti Československé akademie věd v prosinci 1992. Od ledna 1993 na ně navázal zatím jen lehce graficky pozměněný časopis s názvem Akademický bulletin. Jeho vydávání již plně převzalo tiskové oddělení Kanceláře AV ČR.

Závěrem své krátké vzpomínky na malý útržek dnes již dosti vzdálené historie Akademie věd bych rád vyjádřil názor na to, co je z ní ještě živé a v čem by bylo žádoucí se z ní poučit. Celé tříleté vydávání Bulletinu ČSAV v letech 1990–1992 se odehrávalo v atmosféře živého zájmu pracovníků Akademie o zásadní obecné otázky našeho vědeckého života, jakými bylo a i dnes zůstává postavení vědy v měnících se společenských a ekonomických podmínkách, hledání optimálního způsobu jejího institucionálního uspořádání, řízení, správy a financování i zapojení naší vědy a výzkumu do světového a evropského prostoru. Je škoda, že obdobná vlna intenzivního zájmu vědeckých pracovníků i širší veřejnosti o tyto otázky se za mnoho dalších uplynulých let opakovala pouze jednou, a to v neblahém kontextu tzv. reformy systému výzkumu, vývoje a inovací a zpackané metodiky hodnocení výsledků výzkumu a vývoje z let 2008–2009, které vážně ohrozily samotné základy české vědy. Přitom ani dnes není zdaleka všechno v pořádku – státní správa vědy, výzkumu a vývoje je nedokonalá a chaotická, jejich financování z veřejných zdrojů je neuspokojivé, nestabilní a často neprůhledné, je ohroženo úspěšné čerpání prostředků z evropských výzkumných programů atd.

Bylo by proto zapotřebí, abychom se nad těmito zásadními otázkami mnohem více zamýšleli a i na stránkách Akademického bulletinu se k nim vyjad­řovalo a diskutovalo o nich nejen několik jednotlivců, ale co nejširší okruh všech, kterým osud a perspektiva naší vědy a výzkumu leží na srdci. Z pozice „praotce“ upřímně přeji dnešní redakci a dnešní redakční radě Akademického bulletinu, aby se to podařilo.

 MIROSLAV ŠMIDÁK