Vážení čtenáři,

přemýšlela jsem, čím uvést březnové číslo Akademického bulletinu, z velké části věnované výročí vzniku České akademie věd a umění, abych se neopakovala. Jako na zavolanou mě inspirovalo téměř opominuté výročí – před sto lety totiž v podobně předjarních dnech zahájil svou pražskou etapu života jeden z největších mužů teoretické fyziky, otec teorie relativity, Albert Einstein. Když mu v březnu 1910 nabídla německá část pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity profesuru v teoretické fyzice, došlo na jeho dosavadním působišti v Curychu dokonce až k petiční akci, aby se tamní úřad všemi silami vynasnažil udržet ho na místní univerzitě. Přestože tak věhlasného fyzika, jakým už v té době Einstein byl, doporučila Praze dokonce i tehdejší nejvyšší vědecká kapacita Max Planck, kabinetu císaře Františka Josefa (Ministerstvo kultu a vyučování) ve Vídni se nechtělo přijmout člověka nejen židovského původu, ale navíc agnostika a ateistu. Po Einsteinově „úředním“ kompromisu byl nakonec v lednu 1911 oficiálně ustaven na pozici profesora s tím, že se v březnu přestěhuje do Prahy. Tak se stalo, že v dubnu před sto lety započal v Praze pobyt proslulého vědce, který – ačkoli ani jeho ani jeho ženu Milevu Praha neokouzlila – zde záhy zapadl mezi židovskou inteligenci pěstující debaty o vědě či literatuře nebo provozující hudební salon. Během roku a čtvrt, kdy Albert Einstein působil jako přednosta Ústavu teoretické fyziky Karlo-Ferdinandovy univerzity, vzniklo 11 vědeckých prací... V následujícím roce odchází Einstein do Curychu, ale do Prahy se opět vrací v roce 1921, aby zde přednášel o své teorii relativity.
Vzpomínku na výročí tohoto geniálního fyzika 20. století jsem si vypůjčila z jedné z nejobsažnějších a také nejnovějších einsteinovských biografií, a sice od Waltera Isaacsona Einstein: Jeho život a vesmír, kterou v loňském roce vydalo nakladatelství Paseka. Předmluvou a doslovem opatřil české vydání knihy Jiří Bičák, a my vám slibujeme, že se o této publikaci v některém z dalších čísel Akademického bulletinu dočtete.

MARINA HUŽVÁROVÁ