Quido Vetter

(1881–1960)
Český matematik a historik přírodních věd, zejména matematiky, Quido Vetter se narodil 5. června 1881 v Praze. Od jeho smrti uplyne letos 20. října již 50 let.



Quido Vetter pocházel z pražské „patricijské“ rodiny. Studoval na pražské české technice a univerzitě matematiku a deskriptivní geometrii. Po absolutoriu v roce 1907 působil jako středoškolský profesor v Lipníku nad Bečvou, Chrudimi a později také v Praze. Ještě před válkou složil doktorát z filozofie prací Základy geometrie a vztahy metrické a těsně po ní se habilitoval prací O metodice dějin matematiky na univerzitě; v roce 1924 mu byla habilitace rozšířena i na techniku. Poté působil jako lektor didaktiky matematiky na univerzitě s titulem mimořádného profesora.

Jeho výborné jazykové vybavení a zájem o dějiny matematiky, odrážející se v uznávaných statích uveřejňovaných v českých i zahraničních časopisech, mu připravily cestu do mezinárodní komunity historiků vědy, jež na konci 20. let zakládala mezinárodní organizaci: Académie internationale d’Histoire des Sciences vznikla v roce 1927 (název Akademie přijala až v roce 1932). Měla osobní členství – mezi zakládajícími členy byly osobnosti oboru jako A. Mieli, G. Sarton, H. E. Sigerist či K. Sudhoff. Quido Vetter byl přijat roku 1929 pod číslem 34 jako dopisující, v roce 1933 pak jako 33. člen řádný. Ve třicátých letech se činnosti v Akademii obzvlášť aktivně věnoval a stal se v roce 1934 viceprezidentem a poté na tři roky i jejím prezidentem. Vetterovo působení v této funkci vyvrcholilo uspořádáním 4. mezinárodního kongresu pro dějiny přírodních věd v roce 1937 v Praze.

Také v českém, resp. československém prostředí se Vetter snažil o organizační zaštítění oboru: uspěl v rámci Masarykovy akademie práce v podobě komise při 1. odboru MAP. Druhá skupina historiků vědy byla v roce 1936 začleněna do Československé národní rady badatelské. Stal se členem Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce, byl oceněn mimořádným členstvím v Královské české společnosti nauk v Praze (1931).

Vedle členství v Akademii byl také členem jiných zahraničních institucí, např. Comité belge d’histoire des sciences v Bruselu, Commission d’histoire des sciences při Centre de synthèse v Paříži, čestným členem Unio nationalis et internationalis totius energiae renovatricis v Rio de Janeiro, delegátem při Mezinárodní komisi pro matematické vyučování.

Překvapivě ještě přijal v roce 1937 místo ředitele reálky v Humpolci, rodišti jeho manželky Anny (členky, poslankyně a senátorky Národního shromáždění za Čs. národní demokracii). Za dva roky však odešel kvůli restrikcím do penze. Restrikce bohužel pokračovaly i po válce. Podařilo se mu sice částečně se vrátit do aktivního života – ještě v padesátých letech vyučoval na Pedagogické fakultě a patrně i na Přírodovědecké fakultě UK dějiny matematiky, ale ta podstatná část jeho celoživotního úsilí už byla zmařena. Osobní kontakty se zahraničními činiteli sice nepřerušil, jak je vidět i z jeho korespondence, oficiální post už však neměl. V roce 1959 byl ještě jmenován členem tehdy ustavené Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd, ve které aktivně pracoval.

Výsledkem jeho celoživotní práce je úctyhodná suma téměř 250 studií, pojednání a článků. Velmi cenným přínosem je jeho habilitační práce. Vedle toho se zabýval starověkou matematikou (babylonskou, egyptskou, řeckou i arabskou – např. Jak se počítalo a měřilo na úsvitě kultury, 1926), posléze se věnoval českému prostředí (Šest století matematického a astronomického učení na Universitě Karlově v Praze, 1952; Dějiny matematických věd v českých zemích až do roku 1620, 1958; Vývoj matematiky v českých zemích od roku 1620 do konce 17. století, posmrtně, 1961).

Q. Vetter byl pilířem pro dějiny přírodních věd a jejich organizaci v českých zemích. Z jeho neúnavné práce vzešly vlastně po válce všechny důležité instituce, které se tomuto oboru mohly profesionálně i zájmově věnovat.

HANA BARVÍKOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.