Zkumavky, vzorečky i nobelisté v ulicích

A k tomu nemilosrdné vedro! Na horkém prahu letošního léta 2.–7. července se v severoitalském průmyslovém městě Turíně objevilo nepřeberně důkazů o tom, jaký obrovský posun nastal za poslední dobu v obecném povědomí o vědě. Navzdory tisícům převážně mladých lidí, jejichž visačky ESOF na krku jasně signalizovaly, že tyto lidi zajímá věda, se však stále ještě setkáváme s přetrvávajícími stereotypy, které vnucují představy vědců jako podivínů neurčitého věku. I snaha bourat tyto mýty je důvodem, proč Evropou putuje festival, aby pod názvem ESOF – European Open Science Festival – jedenkrát za dva roky zakotvil v některém z měst starého kontinentu.


Všechna fota: © Marina Hužvárová, Akademický bulletin
S nečekanou lehkostí dokázali Peter Agre, Harold W. Kroto, George Smoot a Gerard ’t Hooft hovořit o významných objevech, které změnily horizont astrofyziky, biologie, fyziky a chemie.

ESOF zahájil svou pouť v roce 2004 ve Stockholmu, odkud zamířil do Mnichova (ten zatím považuji za nejzdařilejší), Barcelony (viz AB9/2008) a letos do Turína. Slovo „otevřený“ v názvu předesílá co nejširší zaměření cílové skupiny festivalu. Zatímco střechu nad hlavní částí ESOF s přednáškami, výstavními stánky a doprovodnými akcemi poskytlo konferenční centrum Lingotto, jeho další souběžné aktivity se rozprostřely do rozpálených ulic historického centra i na několik náměstí a do divadel – vstříc veřejnosti všech věkových i vzdělanostních skupin.


První syntézy nitroglycerinu dosáhl v 19. stol. profesor Turínské univerzity Ascanio Sobrero. Alfréd Nobel vybudoval v r. 1873 nedaleko Turína jednu ze svých továren na dynamit a lékařský nitroglycerin.

Samo konferenční centrum je výsledkem inovačního procesu. Ve své době výjimečná továrna Fiat s proslulým 2,4 km dlouhým a 24,4 m širokým zkušebním okruhem na střeše sice svému původnímu účelu dosloužila, ale žije stále. Úkolu proměnit ji na multifunkční centrum se zdařile zhostil světově známý architekt Renzo Piano. Zatímco se tedy počátkem července přízemí kilometr dlouhé budovy Lingotto plně soustředilo na věci s vědou spjaté, o patro výš brouzdali lidé chrámem konzumu – obchodním centrem pulzujícím v místech, kde jste si mohli zcela snadno představit výrobní pásy s automobilovými díly. Však také objekt z obou stran zakončují vnitřní kruhové rampy, kudy dnes namísto vozidel chodí lidé. Budova sama je mimořádně dlouhá, a tak ani nepřekvapuje, že se „menší“ akce, třeba právě typu ESOF, zejména v rozlehlých venkovních prostorách tak trochu „ztrácejí“. Dokonce mě v autobusu, který má podél objektu dvě zastávky, oslovila místní žena s dotazem, cože se to tam vlastně koná? Centrum města vypovídalo naopak jednoznačně – nepřehlédnutelné stánky v ulicích obklopovaly skupiny zájemců o veškeré dění, ani „divadelní“ představení nedostatkem publika nestrádala. Na jevišti Piazza San Carlo se dokonce představili nositelé Nobelových cen. Největší úspěch zřejmě sklidili americký biolog a chemik Peter Agre (Nobelovu cenu získal v roce 2003 za objev týkající se akvaporinů – kanálů v buněčných membránách), který zazpíval a navrch zahrál na „populární“ vuvuzelu, zatímco anglický chemik Harold W. Kroto (Nobelovu cenu obdržel v roce 1996 za objev tzv. fullerenů, jež se staly strategickým materiálem pro nanotechnologie) vysvětloval na základě srovnání dokonalého tvaru fotbalového míče s molekulou, proč byli fotbalisté Německa, Anglie a Itálie vyřazeni ze šampionátu v Jihoafrické republice.


Bude-li společnost rozumět tomu, co je to věda a proč je důležitá, pak bude vědce chápat.

Jestliže jsem v reportáži z Helsinek vyzdvihla účast hlavy státu na předávání cen za vědu, pak i dění v Turínu nechyběl zájem z míst nejvyšších. Prezident Italské republiky Giorgio Napolitano se sice osobně dostavit nemohl, nicméně jeho zdravice účast­níkům ESOF zazněla vedle pozdravu evropské komisařky Máire Geoghegan-Quinn těsně před úvodním lákavým pojednáním na téma matematika a hudba. Zeptáte-li se však, co trvalého přinesl turínský festival, naskýtá se pragmatická odpověď: při zahajovací ceremonii byla představena např. nová odrůda růže nazvaná ESOF 2010. Geneticky ji modifikoval, lépe řečeno vyšlechtil, potomek slavného šlechtitelského rodu ze San Rema Antonio Marchese. A také při této příležitosti dostaly jména dvě planetky – jedna po městu Torino, druhá po místní vědkyni a nositelce Nobelovy ceny za medicínu Ritě Levi-Montalcini.



Na rozdíl od předchozí pořadatelské Barcelony se zdálo, že je zde méně vystavovatelů, i když to mohlo být způsobeno již zmíněnými aktivitami v centru města. Statistiky uvádějí 4300 registrovaných účastníků, 400 akreditovaných novinářů a 75 000 návštěvníků (lze-li je vůbec spočítat). Přednášky v mnoha sek­cích se těšily hojné pozornosti publika, jehož věkový průměr odhaduji na krásných 23 let! Přestože mezi spoustou zajímavých přednášejících tradičně nechyběli již zmínění nositelé Nobelových cen, novinářská obec konstatovala, že žádná převratná novinka nezazněla.



Ovšem když už tolikrát zaznělo ono slavné jméno, dlužno dodat, že je s Turínem těsně spojeno. Na úpatí nedalekých hor totiž Alfréd Nobel založil jednu ze svých továren na dynamit poté, kdy nesměl v rodném Švédsku po sérii tragických explozí ve výrobě pokračovat. Jeho italská fabrika navíc produkovala nitroglycerin pro lékařské účely. Pracovat zde vůbec nebylo snadné a ani bezpečné – výmluvně to dokazují i některé sekce, kde došlo k výbuchu. Větším škodám bránil jak skalní masiv, tak i fortifikaci podobný charakter celého objektu bývalé „dynamitky“, jehož postupné opravy a zpří-stupnění k prohlídkám zajišťuje skupina nadšenců.


Pohled ze střechy komplexu Lingotto

Závěrečná deklarace ESOF je naléhavým vzkazem Evropské unii, aby podporovala jednotlivé národní výzkumné a vzdělávací investice, trvalé vzdělávání, výzkum a inovace. Pouze společnost založená na vědění může řešit problémy spojené s ekonomickou krizí, změnami klimatu, energetickou a potravinovou krizí i přelidněním. Čas rychle utíká a je na zodpovědnosti politiků, aby pomohli Evropě vrátit její význačné místo v pokroku, aby nezaostávala nejen za USA, ale uměla také čelit rychle se rozvíjející asijské a jihoamerické ekonomice. Rozloučení s festivalem znamená vždy také předání štafety dalšímu městu – jasně oranžová barva turínského loga změní odstín do fialovozelené symbolizující ESOF 2012 v irském Dublinu.



Po skončení ESOF pokračovaly na něj navazující různé další doprovodné akce. Jednu z nich spoluorganizovala Evropská komise ve spolupráci s mezinárodní organizací vědeckých novinářů EUSJA. Do dvou programem doslova nabitých dní byly zorganizovány návštěvy několika laboratoří referenčního centra pro vědu a technologie Evropské unie JRC v relativně nedaleké Ispře.

Press Trip to Ispra


Fota: Marina Hužvárová, Akademický bulletin

Původně zde u romantického jezera Lago Maggiore vzniklo v roce 1959 středisko jaderného výzkumu, nicméně reaktor dnes „nepracuje“; zato se zdejší téměř 170hektarový kampus rozrostl o desítky jiných pracovišť. Naším cílem se staly laboratoře s aktuálním zaměřením např. na strukturu a pevnost staveb včetně mostů, na měření škodlivin v životním prostředí, ale i na jejich uvolňování třeba z dětských plastových lahviček, různé typy solárních panelů jako by předpovídaly blízkost problémů, které vyvolala nedomyšlená rozhodnutí českých politiků ruku v ruce s podobně špatnými ekonomickými propočty. Zajímavé jsou laboratoře na měření motorových spalin (a to včetně pil, sekaček a jiných malých zařízení), systém krizového řešení při různých katastrofách apod. Zdejší servisní centrum, podobně jako jeho sedm dalších ­evropských „kolegů“ v pěti členských státech (Belgii, Itálii, Německu, Nizozemsku a Španělsku) poskytuje vědeckou a technickou podporu a podklady pro koncepci, rozvoj a sledování politik Evropské unie. Společné výzkumné centrum zaměstnává více jak 2500 vědců a jeho roční rozpočet 330 milionů eur pochází převážně ze 7. rámcového programu.

MARINA HUŽVÁROVÁ