Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Abicko  > 2010  > říjen  > Osobnosti

Rozloučení s prof. Jiřím Niederlem

Poslední rozloučení s jednou z nejvýznamnějších osobností české i světové vědy, vynikajícím vědeckým politikem a diplomatem prof. Jiřím Niederlem se konalo 2. září 2010 v pražském krematoriu ve Strašnicích. Na jeho charakter lidský i vědecký zavzpomínali kolegové, studenti i přátelé. Se svolením zveřejňujeme vzpomínky na prof. Niederla, jak je jménem fyzikální komunity přednesl Ing. Jiří Hošek.

16_1.jpg
Foto: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Loučím se s přítelem Jiřím Niederlem, teoretickým
fyzikem, a neodbytně se mi vybavuje Nezvalův verš ze Signálu času, panychidy za Edisona:

V knihovně je tisíc nedočtených stránek
aniž zavřels knihu překvapil tě spánek…

A tak jen střípky vzpomínek a asociací pomáhají zmírnit zármutek z Jirkova předčasného odchodu.

Vzpomínám, s jakým nakažlivým nadšením se jako mladíček vrátil ze svého prvního, velmi úspěšného zahraničního pobytu v mezinárodním centru pro teoretickou fyziku v Terstu, kde svými pracemi položil pevné základy své vědecké kariéry. Pozdější laureát Nobelovy ceny, Abdus Salam, se tam stal jeho celoživotním mentorem a přítelem.

Jako teoretik tíhl k abstrakci. Jirkovou celoživotní láskou byly symetrie. Jejich systematickým studiem také dosáhl výsledků, které mu zajistily mezinárodní věhlas. Teorie, založené na konformní symetrii, supersymetrii či supergravitaci, které miloval, jsou po diracovsku krásné a velmi obecné. Jejich cílem je pochopit přírodní zákony na nejhlubší úrovni. Klub teoretiků, do kterého Jirka patřil, je elitní: Míří přes překážky rovnou ke hvězdám. Sní totiž o teorii všeho – o jednotném popisu jevů na nejmenších vzdálenostech, na nichž svět je nepochybně kvantový, ale současně i na vzdálenostech kosmických.

Afinita k abstrakci a elegance jsou postoj. Vzpomínám, s jakou velkorysostí a elegancí po léta organizoval řadu mezinárodních konferencí na zámcích Akademie věd v Bechyni či Liblicích. Vzpomínám na Jirkovy konference, jako se vzpomíná na krásný letní den.

Jako člověk byl z jednoho kusu; na Moravě by se řeklo, byl to chlap. Byl autentický, vyzařoval bezpečí, spolehlivost a optimismus. Diskutovat s ním o čemkoli, co bylo hodno diskuse, bylo potěšení. V tu chvíli jste měli pocit, že je to pro něj ta nejdůležitější věc na světě. V kontextu rodinného života by o jeho opravdovosti mohli nejlépe vypovědět jeho nejdražší. Z jeho cudných vyjádření bylo jasně cítit, že jsou jeho pevný bod. Jsem si jist, že významně přispívali po celou dobu k Jirkově vnitřní síle. V kontextu společenského života byla integrita Jiřího Niederleho nepřehlédnutelná: V dobách temna si nikdy nezadal, a když se rozsvítilo, stal se přirozeně, díky své vědecké a lidské reputaci, vůdčím představitelem vědy i její organizace.

Vzpomínám, s jakým vnitřním přesvědčením po celou dobu kariéry prezentoval nové vědecké výsledky, jiných i své. Také proto byl po léta mimořádně úspěšný v popularizaci vědy, kde se dá, při necitlivém přístupu, nadělat víc škody než užitku. Neúnavně přednášel. Kurzovní přednáška na matematicko-fyzikální fakultě o teorii grup pro fyziky je po mnoho let spojována se jménem Jiřího Niederleho. Vedl diplomanty, doktorandy a zval zahraniční kolegy k pobytům u nás. Díky jeho osobním kontaktům a nevyčerpatelné iniciativě jsme mohli u nás doma vyslechnout a hostit celou řadu prominentních kolegů ze zahraničí.

Vzpomínám také na stovky schůzí komise pro spolupráci České republiky s CERN či na desítky závěrečných oponentur vědeckých projektů, které řídil. Díky jeho velkorysosti, nezávislosti a intelektuální poctivosti byla jeho autorita velmi přirozená.

Byl jedním z mála, které světské pocty a vysoké pos-ty nijak nepoznamenaly. Mluvil s králi, s prezidenty i s laureáty Nobelových cen. Ale současně vždycky věděl o existenci a kvalitách i toho nejmladšího českého teoretika. Věděl totiž a nikdy na to nezapomněl, kde jsou prameny jeho síly: že jsou v komunitě fyziků, teoretických i experimentálních, z níž vzešel, do níž nikdy nepřestal patřit a která na něho také nikdy nezapomene.

Když zemřel Michele Besso, Einsteinův nejbližší přítel po více než padesát let, vyjádřil Albert Einstein svůj žal v kondolenčním dopise Bessově sestře po svém: „Nyní odešel z tohoto podivného světa o chvíli přede mnou. To nic neznamená. Lidé jako my, kteří věří ve fyziku, vědí, že rozdíl mezi minulostí, pří-tomností a budoucností je jen tvrdošíjně přetrvávající iluze.“

Pro nás, kteří zatím zůstáváme, představují život a dílo profesora Ing. Jiřího Niederleho, DrSc., krásný, mnohovrstevnatý a vzácný standard člověka a vědce.

JIŘÍ HOŠEK,
Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.