Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Kongres o ochraně orchidejí

Orchideje jsou druhově nejbohatší čeledí rostlinné říše. Vzhledem ke specifickým nárokům je však dnes většina druhů ohrožena vyhynutím. V tropech vymírání obvykle způsobuje zánik jejich stanovišť, především tropických deštných lesů, zatímco v našich podmínkách jde často navíc o nadměrné hnojení a obecně příliš intenzivní zemědělskou výrobu, které způsobují, že z naší krajiny původní druhově bohaté orchidejové louky nenávratně mizí.

9_1.jpg
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

S ohledem na atraktivitu a vysoké ohrožení této čeledi diskutují o otázkách ochrany a přežití jednotlivých druhů orchidejí vědci na celém světě. Jejich vrcholným setkáním bývá jedenkrát za tři až čtyři roky Světový kongres o ochraně orchidejí. První se konal v australském Perthu v roce 2001, následovaly neméně úspěšné kongresy v Sarasotě na Floridě – USA (2004) a v San José – Kostarika (2007). České republice se podařilo získat pořadatelství kongresu čtvrtého, který se konal v malebném prostředí hotelu Štekl v Hluboké nad Vltavou ve dnech 30. května až 3. června 2011 pod záštitou Centra pro výzkum biodiverzity, Centra pro výzkum globální změny AV ČR a Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK. Zúčastnilo se ho na 80 delegátů z 26 zemí celého světa, především z USA, Velké Británie, Austrálie a Kanady. Zástupce na kongres vyslaly i mnohé exotické země, jako jsou Kolumbie, Indonésie, Singapur či Papua-Nová Guinea. Mezi hlavní témata patřily faktory, které ovlivňují biodiverzitu orchidejí, jejich světové rozšíření a populační dynamiku, ochranářská genetika a fylogeneze této čeledi, symbiotické vztahy mezi orchidejemi a mykorhizními houbami, strategie opylování orchidejí, způsoby množení orchidejí ze semen na stanovišti i v laboratoři, fyziologie semenáčků a samozřejmě i taxonomie této rozsáhlé čeledi.

9_2.jpg
Všechna fota: Archiv autora
Součástí kongresu byly také terénní exkurze.

O pořadatelství čtvrtého kongresu se ucházeli tři kandidáti: Čína (Peking), Velká Británie (Královská botanická zahrada v Kew) a Česká republika, která jej získala zřejmě proto, že naše skupina zabývající se především populační dynamikou, ochranou a rozšířením orchidejí je celosvětově známá. Již v minulosti jsme úspěšně uspořádali konferenci o populační dynamice orchidejí. Letos jsme nabídli atraktivní exkurze, např. na jižní Moravu a na Šumavu, při nichž jsme předvedli naše nejlepší lokality včetně louky, na níž žije 12 druhů orchidejí. Na různých příkladech jsme také ukázali správný management středoevropských orchidejí.
S kolegy ze zahraničí nás spojuje i dlouhodobá spolupráce na společných projektech; např. s badateli z Portorika, prof. Raymondem Tremblayem a Jamesem Ackermanem, spolupracujeme na vyhodnocení faktorů určujících druhovou diverzitu orchidejí v rámci celého světa. Karibské ostrovy, mezi něž Portoriko patří, jsou pro podobné úvahy ideálním modelem. Dá se na nich jednoduše sledovat vliv velikosti území, rozmanitosti jeho biotopů a izolovanosti na počet druhů, které se zde vyskytují. Vyšli jsme z cenných dat o počtech druhů orchidejí na jednotlivých ostrovech, která nasbírali kolegové z Portorika, a nyní je analyzujeme našimi prostorovými modely šíření druhů. Ambicí je pomocí těchto modelů nahradit a vylepšit stávající „axiom“ – vztah mezi počtem druhů a velikostí území, jenž nebere v úvahu jeho izolovanost. Tyto a podobné úvahy tvoří teoretický základ pro zásady navrhování přírodních rezervací, chráněných území či národních parků.

9_4.jpg9_5.jpg
Terestrické orchideje v naší přírodě rapidně ubývají.

Atraktivní je také náš „orchidejový“ projekt v rámci většího projektu prof. Vojtěcha Novotného na Papui-Nové Guinei, zahájený v loňském roce. Obyvatelé na Papui praktikují stěhovavé zemědělství – vykácejí kus pralesa, pahýly ponechají a okolo nich pěstují zeleninu. Když pole přestane plodit, vykácejí další část pralesa. Prof. V. Novotný se s lidmi z jedné vesnice domluvil, že sice budou kácet, ale pomalu, jeden strom po druhém, a přitom umožní výzkumníkům analyzovat veškerou biotu, která se na stromě vyskytuje. Badatelé tak mohou prozkoumat každý strom po všech biologických stránkách: strom se pokácí, seberou se všechny listy, vše se změří, zváží a sesbírá všechen hmyz a také orchideje.
V tamním orchidáriu nyní máme stovky orchidejí. Když se můj přítel Dave Roberts, bývalý orchidejový kurátor z královských botanických zahrad v Kew, dozvěděl, jak rozsáhlou sbírku orchidejí vlastníme, chtěl se za námi ihned rozjet. Nakonec nám doporučil odborníka na papuánské orchideje – Eda de Vogela, orchidejového kurátora z nizozemského Leidenu, který na Papuu přijel, na místě determinoval 150 druhů a odhadl, že v údolí, kde výzkum provádíme, se vyskytuje okolo 300 druhů orchidejí. Na kongresu referoval o prvních výsledcích. Nyní tedy máme v plánu na Papuu opakovaně jezdit, v projektu pokračovat a prozkoumané exempláře postupně navracet do přírody. Získáme tak unikátní data o biodiverzitě orchidejí, která mají šanci proniknout např. do Nature nebo Science.

9_8.jpg

Pochopitelně se ale zabýváme i jinými tématy, nejen orchidejemi. Ve světě je asi nejznámější spolupráce s prof. A. F. G. Dixonem, která trvá již několik desítek let. Vyústila v mnoho publikací o biologii mšic a jejich predátorů. Jde především o predikční modely populační dynamiky obou těchto skupin a jejich vzájemných interakcí, a zároveň o výzkum a vysvětlení selekční výhodnosti strategií, které se u těchto skupin vyvinuly. Ukazuje se tak například, že hmyzí predátoři jsou mnohem méně efektivní při regulaci početnosti své kořisti, než by se čekalo. Za dvouleté cykly v populačních hustotách mšic jsou zodpovědné spíše mšice samy než jejich přirození nepřátelé apod. Tyto poznatky jsou velice důležité pro strategické přístupy při designu krajiny, aby co nejlépe umožňovala využití dnes tak módního termínu – ekosystémových služeb. V rámci tohoto oboru vědci asi nejvíce diskutují o problému invazního slunéčka Harmonia axyridis. Pochází původně z jihovýchodní Asie, je velice agresivní a žravé, a proto se poměrně často používá k biologické kontrole ve sklenících. Když ovšem unikne, může se neobyčejně rychle šířit a někteří vědci se dokonce domnívají, že je tento jinak exotický invazní druh schopen negativně ovlivnit početnosti domácích druhů slunéček. Ukazuje se totiž, že pokud je mšic málo, při vzájemném styku spolu larvy různých druhů slunéček bojují, přičemž agresivní invazní H. axyridis obvykle vyhrává. Jestliže by se následkem těchto soubojů skutečně snížil počet domácích slunéček, mohlo by invazní slunéčko dokonce negativně ovlivnit i biologickou kontrolu mšic tím, že následkem jeho invaze by se celkový počet hmyzích predátorů snížil. Tímto tématem se bude zabývat konference, kterou pořádáme letos v říjnu. Detaily naleznete na www.axyridis.cz.

9_6.jpg

Stranou našeho zájmu nezůstávají ani vyšší živočichové. Základní principy, jimiž se řídí populační dynamika všech organismů, jsou totiž velice obdobné, což se pokoušíme dokázat s kolegou Alanem Berrymanem v knize Population Systems – Populační systémy (v roce 2008 vyšla v holandském nakladatelství Springer). U člověka zabývajícího se matematickými modely jde hlavně o spolupráci s odborníky na skupinu, kterou modeluje. Pokud se týče třeba savců, připravili jsme s našimi nepálskými doktorandy po mnoha letech studia a sběru dat v místních podmínkách knihu Himalayan Biodiversity in the Changing WorldHimalájská biodiverzita v měnícím se světě, která právě vychází (Springer). Paralelně publikujeme i několik článků na podobné téma; například s bolivijskými kolegy.

PAVEL KINDLMANN,
Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i.