Oficiální časopis Akademie věd ČR

 


Z monitoringu tisku

 

Akademický bulletin 2010–2015

Plakat_obalky_web.jpg



Stopy AB v jiných titulech

Stopa AB v dalších médiích a knižních titulech

Vědecká spolupráce se Španělskem

Navzdory nemalé vzdálenosti mezi Českou republikou a Španělskem existovaly kontakty mezi obyvateli obou zemí od pradávna. Historici dokládají, že je lze datovat již do 10. století. Ve středověkých Čechách byl velmi oblíben španělský národní světec – svatý Jakub, před založením pražské (Karlovy) univerzity r. 1348 se čeští studenti často vzdělávali na univerzitě v Salamance, do Španělska odjížděli na zkušenou čeští šlechtici před bitvou na Bílé hoře. V Praze se v té době začala výrazně prosazovat tzv. španělská strana. Česko-španělské vztahy se různým způsobem prolínaly i dále; zmiňme třeba vliv jezuitů, kteří do Čech přišli v době pobělohorské. Tehdy se rovněž rozšířil kult Pražského Jezulátka, sošky původně ze Španělska, za níž přijíždějí poutníci z celého světa dodnes. Ve 20. století obě země zažily několik desítek let politické nesvobody a obě se jí také nenásilně zbavily.

7_1.jpg
Foto: www.caha.es
Astronomická observatoř Calar Alto, která se nachází v pohoří Sierra
de Los Filabres (Andalusie, jižní Španělsko), je společným projektem Andaluského ústavu pro astrofyziku CSIC a Max-Planck institutu pro astronomii.


Věda se ve Španělsku vyvíjela celá staletí, ale ve 20. století nezažila takový růst jako v některých jiných zemích (Německo, Velká Británie). Granty byly nízké a výzkumný systém sužovala byrokracie a nadbytek úředníků bez jakékoli iniciace k excelenci. Situace se ale v posledních letech změnila. Po roce 2000 vznikly nové výzkumné ústavy, řízené a financované regionálně. Nové instituce způsobují výraznou změnu: roste počet zahraničních stipendistů a stále více španělských vědců se vrací ze stáží v zahraničí. Vzniklo také Ministerstvo pro vědu a inovace (Ministerio de Ciencia e Innovación; http://www.micinn.es), v jehož čele stojí Cristina Garmendia.
Práci v oblasti výzkumu lze rozdělit do dvou skupin – výzkumná centra a vysoké školy. První skupina, kam spadá Španělská národní rada pro výzkum (Consejo Superior de Investigaciones Cientificas, CSIC), partner Akademie věd ČR, je charakteristická tím, že pracovníci výzkumných center nemusejí vyučovat a svůj čas věnují výhradně výzkumu. Na univerzitách je povinností kombinovat výzkum s výukou.
Mezi španělské partnery AV ČR patří, jak jsme již zmínili, Španělská národní rada pro výzkum, v současnosti je součástí Ministerstva pro vědu a inovace. Jedná se o největší veřejnou instituci orientovanou na výzkum ve Španělsku a jednu z největších v Evropě. CSIC je nástupcem JAE (Rady pro pokročilá studia a vědecký výzkum), která vznikla 11. ledna 1907 a byla nezávislou institucí s cílem vzdělávat a navazovat kontakty s evropskou vědou a kulturou. Prvním prezidentem byl Santiago Ramón y Cajal. Ukončení její činnosti vyhlásila Frankova vláda, ačkoli Rada měla stále otevřenou kancelář ve Valencii (později přenesenou do Barcelony). Během druhé světové války muselo navíc mnoho vědců JAE opustit zemi. V roce 1939 za Frankova nově nastoleného systému se JAE transformovala na již zmíněnou CSIC; prezidentem nového orgánu se stal ministr školství José Martín Ibáñez. Příslušný zákon o vzniku CSIC vláda schválila 24. listopadu 1939. V úvodu se zmiňuje vznik stromu vědy a nutnost podporovat jeho harmonický vývoj, aby se zabránilo nadměrnému růstu některých větví (odvětví) a naopak atrofii jiných částí. Tuto alegorii stromu vědy představuje granátovník, jenž zůstal v logu CSIC dosud.
Smyslem CSIC bylo rozvíjet a podporovat výzkum, vědecký a technologický pokrok ve spolupráci se španělskými a zahraničními subjekty. Význam této instituce vychází také z postavení v hierarchii vnitrostátních orgánů; v počátcích byl prezidentem CSIC ministr školství.
V současnosti stojí v čele CSIC prezident (Rafael Rodrigo Montero), dále tři viceprezidenti – pro vědecký a technický výzkum, pro organizaci a vztahy s institucemi a pro mezinárodní vztahy (Jose Juan Sanchez Serrano). Výzkum sestává z osmi hlavních vědecko-technických oblastí, které pokrývají většinu lidského poznání, od základních aspektů vědy až po nejsložitější technologické aspekty vývoje (Humanitní a sociální vědy, Biologie a biomedicína, Přírodní zdroje, Zemědělské vědy, Fyzikální vědy a technologie, Materiálové vědy a technologie, Potravinářské vědy a technologie, Chemické vědy a technologie). Byť má každá oblast vlastní identitu, složité vědecké procesy pomalu překonávají hranice ve prospěch mezioborového výzkumu.
CSIC tvoří síť center a institutů rozmístěných po celé zemi včetně středisek, která fungují ve spolupráci s univerzitami, regionálními vládami a dalšími organizacemi. Centra se nacházejí ve všech autonomních oblastech Španělska, jedno sídlí v Itálii (Escuela Española de Historia y Arqueología v Římě).
CSIC spolupracuje s mnoha význačnými evropskými institucemi, např. s Max-Planck-Gesellschaft – MPG (Německo) a Centre national de la recherche scientifique – CNRS (Francie), i institucemi na jiných kontinentech, např. s Čínskou akademií věd a kanadskou National Research Council (NRC). V současnosti CSIC spolupracuje se subjekty z 50 zemí.
Rozsáhlá síť mezinárodních vztahů se neomezuje pouze na realizaci dvoustranných dohod, nýbrž často zahrnuje i účast na mezinárodních fórech (ESF, EUROHORCS) a reprezentaci Španělska v mezinárodních programech. CSIC tak spolupracuje i s dalšími specializovanými subjekty (Centrum pro rozvoj průmys-lových technologií, Cervantes Institute), aby dosáhla většího zastoupení španělských vědců v zahraničí. CSIC poskytuje služby celé vědecké komunitě prostřednictvím řízení mimořádné vědecké a technologické infrastruktury (ICT), kterou podporuje Ministerstvo pro vědu a inovace.
Zvláštní význam v oblasti mezinárodní spolupráce má vytváření společných výzkumných center s ostatními zahraničními institucemi – např. mezi Andaluským ústavem pro astrofyziku CSIC a Max-Planck Institute for Astronomy – Calar Alto Astronomical Observatory; Mezinárodní laboratoří pro globální změny (LINCG) – virtuální institucí, která zahrnuje různé ústavy CSIC – a Pontifikální katolickou univerzitou v Chile. V přípravné fázi je spolupráce Convivencia: representations, knowledge and identities (500–1600 ad) mezi centrem CSIC a Max-Planck Institute, které bude studovat soužití židů, křesťanů a muslimů v 6.–17. století.
Mezi velké projekty s podporou EU, na nichž se CSIC významně podílí, patří kromě výše uvedené Calar Alto Astronomical Observatory (otevřena v roce 1979) rovněž i Doñana Biological Station (založena v r. 1964 jako útočiště pro druhy ohrožené vyhubením – mezi nimi i iberského rysa; v r. 1994 byla vyhlášena jako bezpečný průchozí koridor pro migraci ptáků, přírodním světovým dědictvím a biosférickou rezervací UNESCO). Dále European Synchrotron Radiation Facility (laboratoř v Grenoblu ve Francii sdílená 18 zeměmi provozuje nejvýkonnější zdroj synchrotronového záření v Evropě), Hespérides Ocean Research Vessel (výzkumné plavidlo španělského námořnictva sídlící v Cartageně, v provozu od r. 1990), Sarmiento de Gamboa Ocean Research Vessel (výzkumné plavidlo se od r. 2006 používá pro výzkum ve vodách Atlantského oceánu, základ operací v přístavu Vigo v Galicii), Juan Carlos I Antarctic Base (antarktická základna založená v r. 1988 se používá pouze během jižního léta – od poloviny listopadu do začátku března, automatické záznamy se dělají po celý rok), Institut Laue-Langevin (ústav se sídlem v Grenoblu ve Francii spolufinancuje 11 zemí; provozuje největší zdroj neutronů na světě stejně jako dalších 40 vyspělých technologických prostředků pro molekulární a nukleární výzkum struktury hmoty), Microelectronics White Room (vybaven pro R&D&I projekty vyžadující speciální zařízení a technologie).

7_2.jpg
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

 Španělský národní park Doñana se rozprostírá na jihozápadě Pyrenejského poloostrova. V roce 1994 byl park zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. V parku se nachází především bažiny, kde hnízdí velké množství různých druhů ptáků. Jedna ze studií španělských výzkumníků se například zabývala tím, jak barevnost opeření plameňáků zvyšuje jejich šance u opačného pohlaví.
(Ilustrační snímek pochází ze ZOO Praha.)


V roce 2010 zahájila CSIC nový program mezinárodní spolupráce – i-LINK, jehož cílem je podněcovat mezinárodní výměny, nikoli však realizovat výzkumný záměr a pokrývat jeho náklady. Naopak: základní financování programu musí být zabezpečeno a doloženo jako předpoklad podání přihlášky do i-LINK. Získané prostředky lze využít pouze na „vzájemná setkávání“ – organizování společných akcí vědeckých týmů. Témata spolupráce musí odpovídat tematickým prioritám CSIC. Koordinátorem projektu je vždy španělská strana; vedoucím musí být vědecký pracovník některého z ústavů či center CSIC. Zahraniční účastníci mohou být zaměstnanci či spolupracovníky univerzit, veřejných výzkumných institucí či neziskových výzkumných institucí. První výzvu na období 2011–2012 program vyhlásil 24. září 2010; badatelé předložili celkem 183 žádostí, vybráno bylo 15 návrhů zaměřených na spolupráci se Severní Amerikou, Evropou a Asií včetně spolupráce s prestižními institucemi jako University of California, Scripps Research Institute, Cambridge University, McGill University. Uzávěrka následující výzvy (i-LINK 2011) je koncem září t. r.
Prvotní smlouva o spolupráci s CSIC existovala již před rokem 1989 jako dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi CSIC a Ministerstvem pro strategické plánování ČSFR s tím, že kvóta na výměnné pobyty se dělila na dvě poloviny: jedna polovina příslušela resortním ústavům ministerstva a druhá Československé akademii věd. Na tuto dohodu navazovaly další smlouvy. V současné době je platná dohoda o vědecké spolupráci mezi AV ČR a CSIC ze 6. března 2002, ke které se podepisovaly prováděcí protokoly vždy na dva roky. Spolupráce se nyní realizuje v rámci 10 společných projektů na období 2011–2012.
MILUŠE VYHNANOVSKÁ,
Kancelář Akademie věd ČR

7_3.jpg