English
Program Strategie AV21 „Potraviny pro budoucnost“ obrací pozornost pracovišť Akademie věd, řady spolupracujících mimoakademických výzkumných ústavů, českých a zahraničních univerzit i dalších institucí a firem k jedné z nejdůležitějších výzev blízké budoucnosti: totiž k odvrácení hrozby celosvětového nedostatku potravin. Těch musí být nejen dostatečné množství a měly by obsahovat všechny potřebné živiny, ale nesmí v nich zároveň být přítomny škodlivé organismy a sloučeniny, včetně látek vyvolávajících nežádoucí reakce organismu. Uvedený program se proto věnuje i nejrůznějším aspektům vlivu potravin na zdraví člověka. Právě na tento bod se 23. listopadu 2015 v budově AV ČR na Národní třídě soustředil seminář „Bezlepková dieta: léčebné využití a nové potravinové zdroje“, který organizovali pracovníci Mikrobiologického ústavu AV ČR prof. Tlaskalová-Hogenová a dr. Daniel Sánchez.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
V úvodu představil dr. Pavel Horčička ze společnosti Selgen šlechtění pšenice na jakost. Oponoval obavám, že současná pšenice má mnohem více lepku než původní odrůdy. Naopak, v důsledku tlaku na zvýšení produkce současná pšenice obsahuje více jiných bílkovin a méně lepku. Ing. Václav Dvořáček z Výzkumného ústavu rostlinné výroby se zaměřil na kvalitu bílkovin pšeničného zrna z pohledu šlechtění, pěstitelské a zpracovatelské praxe.
Profesor Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky AV ČR (koordinátor programu Potraviny pro budoucnost) poté objasnil posluchačům původ pšenice, na jejímž vzniku se podílely postupně tři různé druhy planých trav, a nesnadný výzkum její nesmírně složité dědičné informace (podrobnosti fylogeneze pšenice seté viz AB 12/2014). Upozornil přitom, že při postupném křížení tří druhů trav – předchůdců dnešní pšenice – si kříženci ponechávali kompletní dědičnou informaci obou rodičů, tedy nikoli jako obvykle pouze jednu kopii dědičné informace od otce a druhou od matky. Výsledkem je, že dnešní pšenice setá či pšenice špalda mají vlastně tři sady dědičné informace, někdy označované jako subgenomy, A z předchůdce jednozrnky, B z neznámého druhu a D z trávy Aegilops tauschii. „Pokud se tímto způsobem zachovávala jejich dědičná informace a de facto se sčítala, muselo logicky dojít k tomu, že se genom zvětšoval, takže pšenice setá a špalda mají obrovskou dědičnou informaci, kterou tvoří 17 miliard písmen dědičného kódu – bází DNA, což je přibližně šestkrát více než u člověka. Má zhruba 124 tisíc genů, což je opět asi šestkrát více než má člověk, přičemž tyto geny tvoří pouze malou část dědičné informace – její zbytek je tvořen různými, tzv. nekódujícími, rozptýlenými, opakovanými sekvencemi genomu. Předpokládáme, že právě tento jev, to znamená ono sčítání dědičné informace, hybridizace, poskytly pšenici obrovskou plasticitu: toleruje různá prostředí a pěstuje se na největší ploše na Zemi; nikdy nemůžeme pěstovat rýži nebo kukuřici tam, kde pšenici,“ vysvětlil prof. J. Doležel. Dále připomněl, že vzhledem k široké paletě genů má pšenice v jednotlivých odrůdách i mnoho různých variant zásobních bílkovin, včetně lepku. Lepek neboli gluten byl hlavním tématem dalších referátů. Velká část přednášek se totiž týkala chorob charakterizovaných nesnášenlivostí lepku, tj. hlavně celiakie.
Pozornost byla věnována vysoké incidenci této choroby u dětí i dospělé populace, nedostatečnému využití možností její diagnostiky i jediné dosud známé léčbě, tj. celoživotnímu dodržování bezlepkové diety.
Profesorka Helena Tlaskalová-Hogenová z Mikrobiologického ústavu AV ČR připomněla, že patogenetický mechanismus byl dříve vysvětlován poruchou enzymatického zpracování lepku epitelovými buňkami střeva. Později bylo prokázáno a dnes je obecně přijato, že tato choroba je autoimunitní, kde rozhodující úlohu v patogenezi hrají imunologické mechanismy.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Zleva: Helena Tlaskalová-Hogenová, Jaroslav Doležel a Jiří Nevoral
Profesor Jiří Nevoral z Fakultní nemocnice Motol, který spolu s prof. Přemyslem Fričem patří k zakladatelům klinického výzkumu celiakie, upozornil, že jde o celoživotní onemocnění, přičemž ještě nedávno byli internisté léčící zejména dospělé pacienty přesvědčeni, že se jedná o onemocnění dětí, které časem ustoupí. V tomto směru došlo k pokroku v chápání celiakie jakožto vrozeného onemocnění vznikajícího u geneticky disponovaných jedinců, kteří se setkají s lepkem. Počet nemocných se zvýšil i v důsledku dokonalejší diagnostiky, nicméně stále zůstává 70–80 % nemocných, především dospělých, nediagnostikováno. Vyplývá to ze skutečnosti, že projevy celiakie mohou být velice rozmanité, nemusí postihovat pouze trávicí ústrojí, ale různé orgány v těle, kde lékaři souvislost s celiakií nepředpokládají. „Klinická manifestace se v posledním desetiletí změnila a je podstatně rozmanitější, než tomu bylo dříve. Odhaduje se, že pouze jeden ze tří až sedmi dospělých pacientů s celiakií má zjevné klinické příznaky.
A) Umělá výživa – změny střevní sliznice (zkrácení až atrofie klků) u nekojených potkaních mláďat dlouhodobě krmených lepkem
B) Ochranný efekt kojení – zachovaná střevní sliznice u kojených potkaních mláďat dlouhodobě krmených lepkem
Často se hovoří o fenoménu ledovce, protože v jeho případě je poměr části nad vodou k části pod vodou 1 : 7. V souvislosti s celiakií to znamená, že dříve jsme byli schopni diagnostikovat klinicky manifestní formy choroby, avšak atypické a tiché formy jsme diagnostikovat nedokázali.“ To se naštěstí změnilo. Informovanost lékařů ohledně možných příznaků se zvyšuje, takže je naděje, že diagnóze bude unikat stále méně nemocných, doufá profesor Nevoral. Upozornil dále posluchače na neobvyklé projevy celiakie subklinické, latentní, asymptomatické, potenciální atd. Připomněl, že tato choroba je spojena i s řadou autoimunitních onemocnění, především s autoimunitní thyreoitidou a diabetem mellitus 1. typu. Obecně diagnostika a vyhledávání pacientů s celiakií pokročily mj. kvůli tomu, že „[…] Dříve jsme měli k dispozici pouze detekci protilátek proti nativnímu glutenu, ale koncem 90. let a na začátku tohoto století se začaly prokazovat protilátky proti endomysiu a proti tkáňové transglutaminase, které mají vysokou specificitu a senzitivitu.“ Podle prof. J. Nevorala byl také pozorován časový posun začátku projevu této nemoci. Vysvětlení se spatřuje v prodloužení doby kojení, v pozdějším zavádění a menším množství lepku ve stravě kojenců a batolat. Celkově se dá říci, že se zlepšilo všeobecné povědomí o celiakii a jejích možných projevech, časněji se provádějí vyšetřování, ale ve hře mohou být i dosud nerozpoznané faktory. Celiakie je pro svou velkou prevalenci jedním z nejdůležitějších onemocnění trávicího ústrojí. Příznaky, zvláště v dospělosti, jsou tak variabilní, že často ani lékaři na její diagnózu nemyslí. Jedinou léčbou je zatím celoživotní bezlepková dieta.
Dalším diskutovaným tématem semináře se stal nově popsaný symptom zvaný neceliakální glutenová senzitivita. MUDr. Iva Hoffmanová z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady podala přehled o jiných onemocněních spojených s intolerancí k pšeničným proteinům, než je celiakie (např. alergie a neceliakální glutenová pšeničná senzitivita). Senzitivitu vyvolávající složky pšenice jsou doposud neznámé: může to být sám gluten, ale i neglutenové součásti obilného zrna či určitý typ sacharidů, které nejsou zcela fermentovatelné naším zažívacím traktem.
Odborníci konstatovali, že se dnes stalo trochu módou držet bezlepkovou dietu i lidmi, u nichž celiakie ani neceliakální glutenová senzitivita nebyly zjištěny. Upozornili, že bezlepková dieta kromě finanční náročnosti pacienty poněkud ochuzuje o řadu pozitivních součástí obilního zrna, včetně některých bílkovin, vitaminů a také o vápník, což může být problém zejména u dětí. Varovali proto, aby si lidé nenasazovali striktní bezlepkovou dietu sami, bez řádného vyšetření lékařem. Zatím totiž nebyla publikována žádná vědecká studie, která by prokazovala prospěšnost bezlepkové diety u zdravých jedinců. Těm, kteří ji však dodržovat musejí, by se v brzké budoucnosti mohl rozšířit sortiment vhodných potravin díky zavedení nových potravinářských technologií a nových potravinových zdrojů, jak ve své prezentaci doložil Ing. M. Doležal. O detekci glutenu v potravinách a nových legislativních opatřeních hovořila Ing. Dana Gabrovská z Potravinářské komory ČR.
JANA OLIVOVÁ