English
Vědecká kooperace s Peru se v současnosti realizuje na základě dohody o vědecké spolupráci mezi Akademií věd a Národní radou pro vědu, technologie a technologické inovace (Consejo Nacional de Ciencia, Tecnología e Innovación Tecnológica – CONCYTEC) z roku 2006 (viz AB 5/2012). Konkrétní podobu jí dal prováděcí plán z roku 2009, který vyjasnil způsob financování a obsahoval dohodu o přijímání dvouletých společných vědecko-výzkumných projektů českých a peruánských badatelů. Realizace prvních dvou uzavřených na období 2011–2012 nyní v rámci prováděcího plánu končí. Pokračování spolupráce, kterou obě instituce hodnotí jako velmi úspěšnou, se ovšem předpokládá i v následujících letech. Jeden z česko-peruánských bilaterálních projektů si přiblížíme.
Všechna fota: Alexandr Rollo, Archiv autora
Říční systém řeky Amazonky (Rio Pacaya Reserva Nacional Pacaya Samiria – státní rezervace, kde se uskutečnila část sběru materiálu; původní amazonská vegetace).
Biologická diverzita původních tropických stromů v Amazonii
Ústav experimentální botaniky AV ČR ve spolupráci s Institutem tropů a subtropů České zemědělské univerzity v Praze a peruánskou Universidad Nacional Agraria de La Selva sídlící v Tingo María řeší od roku 2011 mezinárodní projekt Biologická diverzita původních tropických stromů v Amazonii – modelová studie druhu Inga edulis Mart. v peruánské Amazonii. Cílem je prohloubit vědeckou spolupráci mezi Českou republikou a Peru v oblasti výzkumu biodiverzity, ochrany přírody a zavedení účinných, avšak k životnímu prostředí šetrných zemědělských systémů na území peruánské Amazonie. Důležitým faktorem pro iniciaci projektu bylo, že Institut tropů a subtropů ČZU působí v peruánské Amazonii již téměř deset let v rámci řešení rozvojových projektů a disponuje užitečnou znalostí místní infrastruktury.
Zleva: Bohdan Lojka na pozemcích univerzity UNAS. V tomto agrolesnickém systému se pěstuje kakao (Theobroma cacao) společně s druhem Inga edulis, který zde zajišťuje jeho stínění. Alexandr Rollo při sběru divokých forem Ingy edulis v Národní rezervaci Pacaya Samiria (Rio Pacaya). Alexandr Rollo při sběru divokých forem Ingy edulis v Národní rezervaci Pacaya Samiria (Rio Pacaya)
Proč právě původní amazonské stromy? V Amazonii se dosud nalézají dvě třetiny světových tropických lesů na Zemi. Peruánská Amazonie představuje kvůli poloze v blízkosti And a tím dané různorodosti nadmořských výšek a přírodních podmínek pestrou mozaiku ekosystémů. Populace živých organismů se v těchto společenstvech dynamicky přizpůsobují neustálým změnám, což je jednou z příčin jejich neobyčejné rozmanitosti. Proti tomu však stojí postupný a prakticky nezastavitelný rozvoj průmyslu a obchodu spojený s osídlováním dosud neobydlených či jen velmi řídce zalidněných oblastí na severních svazích And a v blízkosti páteřních říčních toků. Hlavní systém zemědělského hospodaření, tzv. metoda „slash-and-burn“, je pro biodiverzitu velice nešetrný. Připomíná i u nás historicky dobře známé žďárové zemědělské hospodaření. Alternativou se zdá využití agrolesnických systémů, které zajišťují kontinuální produkci na témže pozemku. Jak je to možné? Základem je celkem jednoduchá úvaha. Agrolesnické systémy využívají přirozenou strukturu lesního porostu, jehož základní stavební jednotkou je strom. Právě stromy jsou základem udržitelnosti celého produkčního systému, neboť mj. chrání půdu před vysušením a v podobě opadu listů jí opět vracejí potřebné živiny. V agrolesnických systémech se proto tradiční ekonomicky významné plodiny pěstují společně se stromy, jež se v místě přirozeně vyskytují, což přispívá k ochraně půdy a jejímu dlouhodobému využívání. Nevýhodou těchto systémů je však často nižší výnos, zejména v počátečním období, neboť stromy obecně dosahují produkční fáze pomaleji. Nižší produkci tradičních zemědělských plodin ovšem následně doplňuje sklizeň ovoce z přítomných stromů; případná ztráta je tím kompenzována. Výhodou je, že tak dochází k diverzifikaci zemědělských produktů, které se sklízejí několikrát do roka, a sezónní práce se tak stává prací kontinuální. Popsané úvahy musí samozřejmě podložit precizní výzkum.
Plody různých druhů rodu Inga v prodeji na místním trhu (Inga edulis vlevo)
Projekt se zaměřuje na původní produkčně využitelné stromy tak, aby do ekosystémů nemusely být zavlékány stromy nepůvodní, a tedy pro přirozená společenstva potenciálně konkurenčně nebezpečné. Projekt navíc navazuje na disertační práci člena našeho týmu Ing. Alexandra Rolla, který se zabývá biologickou variabilitou agrolesnicky využitelného druhu inga jedlá (Inga edulis Mart.; Fabaceae) v domestikovaných i planých populacích vyskytujících se v peruánské Amazonii. Jde o původní druh stromu, jenž je pro své vlastnosti domestikován již po tisíciletí. Pro využívání ingy jedlé v agrolesnických systémech hovoří zejména skutečnost, že v přirozeném prostředí tropického deštného lesa jde o tzv. „pionýrský druh“ osídlující extrémnější lokality. Semenáče tohoto druhu jsou totiž oproti jiným místním druhům schopné přežít přímé sluneční záření, jehož síla je pro mnohé další druhy likvidační. Právě pro tuto vlastnost se hojně využívá pro pěstování na obnažených půdách. Inga navíc nosí velice chutné plody a podobně jako další bobovité rostliny má schopnost symbiotické fixace vzdušného dusíku. Cílem výzkumu je rovněž zjistit struktury genetické variability a zhodnotit polymorfismus v rámci tohoto druhu, tedy zda v populacích dochází ke genetickým posunům a jakým způsobem se druh vypořádává s inbrední depresí. Řešení těchto témat mohou značně přispět k dalšímu úspěšnému pěstování, šlechtění a začleňování ingy jedlé do agrolesnických systémů či k jejímu využití pro zalesňování již degradovaných pozemků, které je momentálně v dané oblasti velmi aktuální. V současnosti je sběr materiálu již ukončen; celkem jsme získali 201 domestikovaných kulturních jedinců z 21 zeměpisně různě situovaných populací a 62 jedinců planých, divoce rostoucích, z pěti různě rozmístěných populací v chráněných krajinných oblastech, a tudíž původních porostech peruánské Amazonie. Pro doplnění celkového obrázku jsme nasbírali i několik dalších divoce rostoucích, blízce příbuzných perspektivních druhů: Inga ingoides (Rich.) Willd.; Inga vera Willd. subsp. affinis (DC.) T. D. Penn.; Inga oerstediana Benth. a několik jedinců Inga sp., kteří nebyli blíže taxonomicky identifikováni. Celková studie doposud čítá přes 400 jedinců; nyní se zaměřujeme na morfologický popis nasbíraného materiálu a molekulární charakterizaci jeho genetické struktury pomocí metody tzv. mikrosatelitů neboli Single Sequence Repeats – SSRs a statistickou analýzu získaných dat.
Těší nás, že během působení česko-peruánského vědeckého týmu se původní záměr projektu rozšířil o nové potenciálně využitelné druhy. Jedním z nich je původní druh Mauritia flexuosa L. f. (Palmae), jímž se v rámci disertační práce zabývá další členka našeho týmu, Ing. Hana Doležalová. V rámci projektu a dílčího výzkumu jsme navázali kontakty i s jinými peruánskými institucemi (Univerzidad Nacional de Ucayali, Pucallpa; Universidad La Molina, Lima; Univerzidad Nacional de la Amazonia Peruana, Iquitos; Ministerio del Ambiente, Lima), stejně jako řadu cenných kontaktů osobních.
DANUŠE PAZOURKOVÁ,
Kancelář Akademie věd ČR,
DAVID HONYS,
Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i.,
BOHDAN LOJKA, ALEXANDR ROLLO,
Institut tropů a subtropů, Česká zemědělská univerzita