Úvodník

Foto: Archiv VŠCHT

„Můj čas ještě přijde,“ reagoval prý na nezájem učenců o výsledky svých pokusů dnes uznávaný otec dědičnosti Johann Gregor Mendel, od jehož narození uplynulo letos 190 let. Žádná převratná myšlenka se neprosazuje snadno a názory na Mendelovy výzkumy se po dlouhý čas různily. I když pak byla před 100 lety založena výzkumná stanice Mendeleum (dnes Mendeleum – ústav genetiky) v Lednici a před 85 lety dostalo Česko-slovensko prvního profesora genetiky v osobě Arthura Brožka, stále nebyla věda o dědičnosti přijímána snadno. Vítězný únor ’48 pak otevřel náruč mičurinskému učení a teprve až polovina šedesátých let minulého století umožňuje volný genetický výzkum, který je v současnosti jednou z nejpřekotněji se rozvíjejících vědních disciplín (o zakladateli vědní disciplíny zvané genetika se dočtete zde).
Úplnou dědičnou informaci bakteriálního viru přečetl před 15 lety jako jeden z prvních na světě výzkumný tým letošního sedmdesátníka prof. Václava Pačesa. Ve svém domovském Ústavu molekulární genetiky je vědeckým koordinátorem společného projektu Biotechnologického a biomedicínského centra Akademie věd a Univerzity Karlovy BIOCEV, jehož zahájení se letos očekává ve Vestci u Prahy.
Své říjnové entrée završuji dvěma aktuálními informacemi. V první den tohoto měsíce obdrželi profesoři Václav Pačes a Pavel Hobza, v chemii jeden z nejcitovanějších českých vědců, čestný doktorát Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (na snímku). Titul doctor honoris causa VŠCHT se uděluje výjimečně a naposledy jej obdržel před šesti lety prof. Antonín Holý.
Půlstoletí existence slaví v říjnu Evropská jižní observatoř, do jejíchž řad vstoupila před pěti lety také Česká republika jako první z postsocialistických zemí (reportáž zde).

MARINA HUŽVÁROVÁ