Viktor Dvorský (1882–1960)
Foto: Archiv MÚA
Takto získal i podklady pro disertační práci Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory, s níž r. 1907 ukončil studia na filozofické fakultě. Pokračoval ročním studiem na univerzitě v Berlíně a poté nastoupil jako asistent do Geografického ústavu UK.
Na právech nabyté znalosti národohospodářské problematiky však uplatnil i v novém oboru. Jako první se totiž začal systematicky věnovat sociální, sídelní a hospodářské geografii. Již v roce 1910 publikoval v Machátově Ilustrovaném zeměpise syntetickou studii Všeobecný životopis člověka. Ve stejném roce se habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru geografie se zvláštním zřetelem k zeměpisu člověka.
Druhou a třetí dekádu 20. století můžeme považovat za vrchol Dvorského odborné kariéry. Nejen že se v této době úspěšně habilitoval jako docent hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole technické v Praze (1912), účastnil se mezinárodního kongresu geografů v Římě (1913) a podnikl několik dalších cest na Balkán, ale po vypuknutí války a několika neúspěšných pokusech o emigraci z Rakousko-Uherska se vrátil do Prahy, kde se stal členem sdružení Národ a navázal kontakt s domácím odbojem. Začal sám vytvářet svou představu o ideální podobě samostatného československého státu.
Poprvé ji zveřejnil r. 1917 ve formě mapy Československa, kde jako základ pro určení hranic použil přirozené kotliny. Jeho návrh byl v mnoha směrech smělejší než pozdější reálná hranice; především co se týče Maďarska, kde navrhoval posunutí jihovýchodní hranice až k pohoří Mátra. Stranou však nechával Podkarpatskou Rus, na kterou tehdy čeští politikové ostatně ani v nejmenším nepomýšleli. V září 1918 odjel z pověření Národního výboru do Lvova jednat s polským geografem E. Romerem o otázkách Těšínska, Oravy a Spiše.
Odtud byl už jen krok k nominaci mezi členy československé delegace pro mírovou konferenci v Paříži, v níž Dvorský patřil k nejpracovitějším. Během prvního měsíce svého působení v Paříži odevzdával denně tři až čtyři referáty, celkem vypracoval samostatně na 41 prací. I díky nim se podařilo na zástupcích velmocí vyzískat hranice v podobě blízké tomu, co považoval za ideální – tedy včetně Českých Velenic, Valtic a levého břehu Dyje před soutokem s Moravou a Dunaj od ústí Moravy až k ústí Ipeľu.
Do Paříže se vrátil již začátkem r. 1920 jako zástupce předsedy československé sekce delimitační komise pro Těšínsko a následně působil i přímo v terénu. Stejnou funkci měl i později při projednávání československo-rakouské hranice. V létě 1921 vedl odbočku delimitační komise v Ľubochni.
Viktor Dvorský zároveň nezanedbával ani pedagogickou činnost. Prezidentským dekretem z května 1919 byl jmenován mimořádným profesorem geografie na FF UK a v listopadu 1920 řádným profesorem hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole obchodní v Praze (ve školním roce 1922–1923 byl jejím děkanem). Téhož roku se mu dostalo i jmenování řádným profesorem přírodovědecké fakulty UK a o rok později se habilitoval v oboru hospodářské geografie na ČVUT v Praze. V letech 1924–1928 přednášel vojenskou geografii na válečné škole a ve školním roce 1928–1929 zastával funkci ředitele Svobodné školy politických nauk. Byl jmenován členem Slovanského ústavu a dopisujícím členem Srbského geografického družstva v Bělehradě. Patřil také mezi zakládající členy zednářské lóže Národ a stal se jejím Velkým tajemníkem.
Pracovní vypětí, kterému byl v posledních několika letech života vystaven, bylo nejspíš příčinou těžké mozkové mrtvice, kterou Dvorský prodělal v březnu 1929 na sjezdu politických škol v Londýně. Ochrnul na pravou část těla a nemohl mluvit. Tím mu byla znesnadněna další vědecká práce a byl nucen zanechat i činnosti na vysoké škole. Teprve na začátku 30. let po absolvování dlouhodobé léčby začal opět alespoň souvisle mluvit. I přes tento handicap byl, coby nezpochybnitelná kapacita ve svém oboru, jmenován roku 1952 řádným členem II. sekce ČSAV.
JAN CHODĚJOVSKÝ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.