Kutnohorská iluminace dobývání a zpracování stříbra

Reportáž z těžby, skupinový portrét či teologická metafora?

Středočeský kraj zakoupil 8. prosince 2009 na aukci londýnského aukčního domu Sotheby’s iluminaci Dobývání a zpracování stříbrné rudy v Kutné Hoře pro Galerii Středočeského kraje. Ta se chystala v nově rekonstruované Jezuitské koleji v Kutné Hoře otevřít expozici. Iluminace byla do té doby odborné veřejnosti známa pouze z černobílé fotografie, poprvé publikované v roce 1929. Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., věnoval iluminaci hojně navštívenou přednášku, která se uskutečnila 11. března 2010 v budově Akademie věd na Národní třídě v Praze.

 
Reprofota: Archiv ÚDU AV ČR
Zleva: Iluminaci s motivem těžby a zpracování stříbra si mohli zájemci prohlédnout na výstavě v Galerii Středočeského kraje, kterou připravil Ústav dějin umění AV ČR.

Kutnohorská iluminace byla patrně úvodním foliem rozměrné chorální knihy některého z kutnohorských kostelů, jak dokládají vyobrazení obdobného tématu dochovaná v Kutnohorském antifonáři (NK ČR XXIII A 2, fol. 1r) a Kutnohorském graduálu (Wien, Österreichische Nationalbibliothek, Mus.Hs.15.501, fol. 1r). Nejbližší analogii z hlediska námětu, kompozice i způsobu malířské práce představuje vstupní vyobrazení Kutnohorského graduálu z doby kolem roku 1490 z dílny iluminátora Matouše, jehož jméno známe z tzv. Smíškovského graduálu (ÖNB, Suppl. mus. 15.492 ) z let 1490–1495. Karel Chytil malíře identifikoval s iluminátorem usazeným na Starém Městě pražském (± mezi 30. 4. 1495 a 11. 1. 1496). Autor Kutnohorské iluminace, jehož dílem je též výzdoba bordury nedochovaného rukopisu z muzea v Siegenu, se v Matoušově dílně patrně vyškolil. Pracoval podle stejných dílenských vzorů, což dokládá množství kompozic shodných s vyobrazením v Kutnohorském graduálu. Liší se ztvárněním architektury, pojetím krajiny, lidské postavy a detaily oděvů, které odpovídají o něco mladší době vzniku.

Na rozdíl od vyobrazení v Kutnohorském graduálu nezachycuje iluminace jen těžbu rudy, její drcení, promývání a následný prodej rudokupcům, ale i postup jejího dalšího zpracovávání, kdy se z ní pomocí hutnění získává stříbro, z něhož se razí mince. Jde o nejstarší dochované vyobrazení, které ve zkratce zachycuje celý technologický proces soustředěný od 13. do 17. století v Kutné Hoře.

V pravé části je zobrazena práce horníků při dolování, přičemž podzemí dolu je podáno jako homogenní prostor, bez jasnějšího rozčlenění na šachty, štoly či náraziště. Iluminátor znázornil jednotlivé profese, havíře a pomocný personál, které se liší nejen prováděnými pracemi, ale i oděvem. Vytěžená ruda byla před svým prodejem různým způsobem vypírána, prosévána a přebírána, což je na iluminaci vyobrazeno v blízkosti důlních prací. Vše se dělalo ručně a s výrazným podílem práce žen, jak to odpovídalo přelomu 15. a 16. století. Dominantním motivem v horní části je zobrazení prodeje rudy u dvanáctirohého stolu, jež je kompletně převzato z Kutnohorského graduálu – u stolu sedí rudokupci, kteří rudu nakupují, aby ji hutnili ve svých pecích. Vlevo od tohoto výjevu se nachází velký důlní žentour neboli trejv poháněný koňmi, jímž se vytahovaly z dolu těžké náklady, pod ním vidíme pece určené k hutnění kutnohorských rud. V pravé části vyobrazení tavby iluminátor zachytil dvě kamenné šachtové pece kryté střechou s širokým komínem, do nichž vháněly vzduch dva velké měchy. Rudy s vyšším obsahem stříbra byly v těchto pecích taveny spolu s olovem, do něhož stříbro přešlo, a toto tzv. hutní olovo vyteklo z nístěje do předpecí. Meziprodukt byl následně zpracováván ve sháněcí peci, která je vyobrazena vlevo. Spodní pás iluminace schematicky zachycuje kutnohorský Vlašský dvůr, v němž byla umístěna královská mincovna. Do jednotlivých otevřených „šmiten“ iluminátor umístil nejdůležitější provozy: ve druhé šmitně zleva je zobrazena prubířská dílna, kde se stříbro čistilo přepalováním. Drahý kov byl následně předáván úředníkovi mince, znázorněnému v centrální části Vlašského dvora, který jej vážil a zapisoval. Vážení stříbra je významovým těžištěm iluminace a úředník mince mohl patřit k hlavním donátorům rukopisu. Ve šmitně vpravo je následně stříbro slité s mědí odléváno do tzv. cánů, tj. prutů mincovní slitiny. Jde o unikátní zachycení tohoto technologického procesu, které se v jiných dokumentech nedochovalo. Ve šmitně zcela vpravo se cány dále řežou na tzv. střížky, ty jsou zakulacovány do tvaru mincí a následně čištěny. Teprve poté dospělo stříbro do závěrečné fáze svého zpracování, k ražbě mince, kterou provádějí ve šmitně zcela vlevo bohatě oblečení pregéři.

Iluminace v kontextu liturgické knihy nebyla čistě profánním vyobrazením. Důl byl jednou ze středověkých metafor obtížné cesty vedoucí ke spáse duše. Starozákonní verše (Jób 28, Přísloví 2,4) připodobňují dobývání drahých kovů pod povrchem země k hledání Moudrosti, jež je lidstvu skrytá, dosažitelná jen skrze Krista. Zpracování rudy drcením a rafinace kovu ohněm pak bylo biblickým příměrem očišťování duše od hříchů. Metafory nabyly podoby konkrétní činnosti v Kutné Hoře. Objednavatelé rukopisu, které lze patrně hledat v okruhu pregéřů, mincířů, prubířů či úředníka mince, jsou znázorněni při vykonávání činností, jež mají soteriologické konotace. Obraz má memorativní charakter a vyjadřuje prosbu o spásu duše členů profesně vymezené obce věřících.

MILADA STUDNIČKOVÁ a IVO PURŠ,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.