English
V září a říjnu roku 2011 provedl Archeologický ústav AV ČR, Praha, výzkum v trase výkopu pro tepelný napáječ přes Městskou památkovou zónu města Bíliny. Akce přinesla jedinečnou možnost poznat raně středověké osídlení v podhradí přemyslovského správního hradu. Trasa výkopů rovněž zasáhla bezprostřední okolí kostela sv. Petra a Pavla, který uvádí k roku 1061 ve své kronice kanovník Kosmas.
Všechna fota: Archiv ARÚP AV ČR
Řez konstrukcí srubu
Výzkum komplikovala skutečnost, že jej archeologové realizovali v podzimních měsících. Stavba přitom měla být dokončena do zahájení topné sezóny. Badatelé proto pracovali 10 hodin denně včetně sobot, nedělí i svátků. Lokalitu tak prozkoumali během 35 dnů (od 15. září do 19. října 2011); bádání se zúčastnili dva archeologové, čtyři terénní technici a 20 dělníků. Trasa výkopu měla čtyři úseky, v nichž byl postupně strojově odstraněn povrch komunikace a nadložní vrstvy. Následně byl začištěn povrch a vytyčeny okolo dvou metrů dlouhé sektory. Celková délka archeologicky dozorovaného a v případě potřeby zkoumaného výkopu činila 420 metrů; archeologové prozkoumali okolo 600 m2.
Půdorys hranolové bašty z první fáze zděné městské fortifikace zpevněné v druhé fázi vývoje předsazenou zdí
Výsledky výzkumu lze shrnout do tří základních skupin poznatků: počátky vrcholně středověkého opevnění města a změna jeho půdorysu v 15. století; raně středověký kostel sv. Petra a Pavla – pohřbívání a sídlení v jeho okolí; unikátně zachovaná raně středověká srubová stavba.
Průběh výzkumu
Dochované části městského opevnění jsou pozdně středověkého stáří, byť archeologové předpokládali, že stojí na místě staršího opevnění. Překvapením byl nález mohutných zděných konstrukcí jen 20 metrů jižně od kostela sv. Petra a Pavla. Výzkum postupně odkryl pět fází městské fortifikace. Jako nejstarší se ukázala dovnitř otevřená hranolová bašta, nejmladší bašta půlkruhová přisazená dodatečně k hradbě. Stavitelé postavili všechny hradby z místní ruly spojované světle hnědým vazkým jílem. Jak ukázal výzkum stojící hradby na východní straně města z období někdy kolem roku 1470, nešlo o nic neobvyklého, jelikož i tato hradba byla stavěná na jíl; vápenná malta byla použita jen v mladších vysprávkách. Starší městská fortifikace postupně zanikla kvůli pohřbívání. Poněvadž byl hřbitov plný kosterních pozůstatků, navážela se na něj zemina a do ní se opakovaně pohřbívalo; proces trval až do 1. pol. 18. stol. Za tu dobu vznikl jižně od kostela umělý pahorek, který v současnosti převyšuje povrch Seifertovy ulice o tři metry. Zahlubování hrobů poškodilo zřejmě ještě starší opevnění, které mělo podobu dvou paralelních zdí s meziprostorem vyplněným spraší přemístěnou z podloží. Kvůli značné hloubce archeologického výkopu nad rámce stavby nebyly situace dokopány až na podloží.
Dokumentace výzkumu
V souvislosti s nástupem Vratislava II. na knížecí stolec roku 1061 zmiňuje kronikář Kosmas bílinského správce Mstiše, který se snažil usmířit si knížete za své těžké prohřešky vůči jeho první manželce pozváním do Bíliny při příležitosti vysvěcení kostela sv. Petra a Pavla v bílinském podhradí. Vysvěcení se zúčastnil i biskup Šebíř, který poté zůstal se Mstišem v jeho dvorci před kostelem, zatímco kníže se odebral nahoru na hrad. Současná podoba kostela je výsledkem přestavby v letech 1573–1575 po požáru z roku 1568. Je pravděpodobné, že zařazení Bíliny mezi arcijáhenství pražského biskupství na počátku 13. století přineslo přestavbu v pozdně románském slohu, jelikož takovému významu starší, raně románský kostel nemohl vyhovovat.
Otisk páteře a žeber na kameni dokládající uložení přímo na tělo
Trasa výkopu před západním průčelím kostela a v jeho jižním sousedství skýtala naději, že se podaří odkrýt něco z Kosmových údajů o Bílině z počátku 2. pol. 11. stol. Výzkumem odkryté raně středověké pohřbívání respektovalo mohutný zahloubený objekt, zřejmě sklep nebo komoru, s tzv. vstupní šíjí. Ve výplni sklepa/komory a v okolních hrobech archeologové nalezli opracované kvádříky z opuky – oblíbeného stavebního materiálu na sakrální stavby raného středověku (do Bíliny musela být přivezena přes České středohoří z Poohří). Ke sklepu směřoval mělký žlábek vyplněný zlomky opuky, malty a bílé hlazené omítky, zřejmě pozůstatek kamenné architektury, která byla rozebrána na stavební kámen; žlábek a jeho okolí byly zaplněny nepoužitelným stavebním odpadem. Do těchto vrstev se nadále pohřbívalo od sklonku raného středověku až do 40. let 18. stol.
Podle keramiky ve výplni se sklep/komora zaplnil na sklonku 11. století. Vzhledem k poloze, rozměrům a typu komponenty, přítomnosti stavebních článků a kvádříků a použití kamenné nekostelní architektury je pravděpodobné, že jde vskutku o pozůstatky dvorce hradského správce Mstiše. Vzhledem k přesné lokalizaci Kosmou – ante ecclesiam (před kostel) – lze předpokládat, že dvorec znal z vyprávění a možná jej i navštívil.
Na východní straně Mírového náměstí výzkum dále odkryl situaci, jakou známe z nížinného Polska nebo z břehů Baltského a Severního moře. Na povrchu naplavenin řeky Bíliny se dochovaly zbytky dřev, které překryly sídlištní vrstvy z 9.–11. století s velkým obsahem organického materiálu. V 11. století vznikla v severozápadním rohu současného náměstí srubová stavba o třech prostorách, zřejmě jádro usedlosti. Díky vysoké vlhkosti se sice jedinečná konstrukce (střídaly se v ní kulatiny a prkna, vše k sobě sesazeno kolíčky stavby) dochovala, jednotlivé dřevěné prvky ovšem nebyly v takovém stavu, aby archeologové provedli datování podle letokruhů.
PETR ČECH,
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.