English
Při příležitosti Dne otevřených dveří Archeologického ústavu AV ČR, v. v. i., v Brně se veřejnosti zpřístupnila také jeho detašovaná pracoviště. Zájemci mohli začátkem září 2007 navštívit archeologicky cenné lokality v Mikulčicích a Dolních Věstonicích. Střediskem pro paleolit a paleontologii v Dolních Věstonicích a Střediskem pro dobu římskou a dobu stěhování národů v Dolních Dunajovicích Vás provedeme v příštím čísle Akademického bulletinu, nyní se zastavíme v Mikulčicích.
Největší detašované pracoviště brněnských archeologů se rozkládá uprostřed malebné krajiny lužních lesů a nivních luk, v bezprostřední blízkosti řeky Moravy, která zde tvoří státní hranici se Slovenskem, v areálu Národní kulturní památky Slovanské hradiště v Mikulčicích.
Pracoviště založil v roce 1954 Josef Poulík, když byl zahájen terénní výzkum na nově objeveném velkomoravském hradišti "Valy" u Mikulčic. Čtyřicet let trvající velkorysý velkoplošný terénní výzkum lokality se zapsal mezi největší akce podobného charakteru v Evropě. Byla prozkoumána plocha téměř 5 ha, odkryty pozůstatky nejméně 10 kostelů, knížecího paláce, dílen, bran, mostů i domovní zástavby. Nálezový fond čítající statisíce předmětů vysoké vypovídací hodnoty a zahrnující početnou kolekci šperků a ozdobných předmětů špičkové umělecko-řemeslné kvality proslavil Mikulčice doma i v zahraničí. Odborná i laická veřejnost sledovala s napětím úžasné objevy v Mikulčicích; každá nová sezona přinášela nové pozoruhodné nálezy. K věhlasu Mikulčic a brněnského Archeologického ústavu přispěla významnou měrou také výstava Velká Morava, jež ve 2. polovině 60. let obešla řadu evropských metropolí.
Pracoviště bylo během celé první etapy bádání 1954–1992 především základnou terénního výzkumu. Od roku 1975 byly odsud při neztenčených terénních aktivitách na hradišti vedeny rozsáhlé výzkumy raně středověkých nalezišť v okolních obcích.
Zásadní změna v zaměření pracoviště nastala po roce 1989, kdy byly přerušeny velkoplošné odkryvy a hlavní pozornost se zaměřila na zpracování výsledků celé předchozí etapy odkryvů. Původní základna terénního výzkumu se transformovala v pracoviště teoretického výzkumu. Byly založeny nové publikační řady a zahájena tradice vědeckých konferencí k vybraným teoretickým problémům studia raného středověku – tzv. mikulčických mezinárodních kolokvií. Terénní výzkum se v této "nové etapě" omezil na záchranné a nejnutnější zjišťovací práce. Postupem času, zejména počínaje rokem 2004, se však archeologové v Mikulčicích stále více vraceli k novým terénním výzkumům. Hlavním důvodem byla potřeba řešit aktuální otázky vyplývající ze zpracování starých odkryvů.
Součástí zpracování byla digitalizace terénní dokumentace a budování informačních systémů výzkumu. Prostřednictvím celé řady projektů se postupně zpracovával rozsáhlý nálezový fond. V rámci největšího ("nivního") projektu v letech 1996 až 2001, jenž se zaměřil na studium Mikulčic a dalších významných velkomoravských center středního Pomoraví v ekologických a hospodářských souvislostech, byla v Mikulčicích založena dendrochronologická a paleoekologická laboratoř. Byla získána první exaktní chronologická data pro Mikulčice i další raně středověké archeologické památky v České republice. Široce pojatý interdisciplinární výzkum se v té době koncentroval na řešení celé škály sídelně-archeologických otázek.
Novou kvalitu mikulčického výzkumu přinesly objevy na slovenské straně řeky Moravy po roce 1994. Osídlení v katastru slovenských Kopčan totiž v 9. století patřilo k mikulčické aglomeraci a nové překvapivé datování dosud stojícího kostela sv. Markéty Antiochijské v Kopčanech do velkomoravského období století v roce 2004 znamenalo nový podnět pro studium celé raně středověké aglomerace, pro mezinárodní vědeckou spolupráci i pro přeshraniční prezentaci památkového areálu. Nově předložená vize archeologického parku Mikulčice-Kopčany se stala v posledních třech letech jedním ze základních ideových podkladů pro přípravu nominace "Památek Velké Moravy: Slovanského hradiště v Mikulčicích – Kostela sv. Margity Antiochijské v Kopčanech" k zápisu na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Nečekaným zlomem v "nové" etapě bádání v Mikulčicích se stal požár hlavní budovy pracoviště v září 2007. Archeologové ztratili střechu nad hlavou, vzaly za své depozitáře, pracovny, laboratoře, archiv i veškeré vybavení pro výzkum.
V současné době se rozpracovávají vize a záměry budoucího výzkumu v nových podmínkách mikulčického archeologického pracoviště. Je zřejmé, že těžištěm zájmu bude řešení základních teoretických otázek mikulčického centra. Hlavní změna oproti předchozímu období se projeví zejména tím, že se toto bádání bude více opírat o nový moderní terénní výzkum lokality. Pracoviště bude současně aspirovat na pozici mezinárodního středoevropského centra výzkumu raného středověku se zvláštním zaměřením na problematiku Velké Moravy. Brněnský Archeologický ústav AV ČR bude usilovat o celkovou přestavbu a modernizaci mikulčického pracoviště tak, jak to bylo již dříve proponováno v urbanistické studii Archeologického parku Mikulčice-Kopčany.
Lumír Poláček,
Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., Brno