Descartesovy ceny 2004

Programu prvního dne předcházelo setkání v oválné studovně Knihovny AV ČR.
U stolu zprava A. Taylor, V. Lamy a H. Jacobs, zcela vlevo stojí G. Vlandas.
©Zdeněk Tichý, Archiv KNAV

 

 

Slavnost byla sice oficiálně zahájena 1. prosince odpoledne, ale jednání a přípravné práce vedoucí ke zdárnému uskutečnění této mimořádné události začaly pro organizační tým již mnoho měsíců předem. Po náročných koordinacích a kompromisních řešeních hostila úvodní část programu a výstavu překrásná a vskutku reprezentativní prostora Knihovny AV ČR, v níž se také všichni domácí i zahraniční hosté nejprve sešli. Jak již Akademický bulletin č. 12/2004 informoval v aktuálně zařazené fotoreportáži, podařilo se pro tuto příležitost zapůjčit obraz od výborného portrétisty Josefa Ženíška (současníka svého známějšího jmenovce Františka), který důstojně vévodil dvoraně a budil u všech hostů nelíčený obdiv. Genezi objevení a zapůjčení tohoto obrazu nám popsal člověk nejpovolanější, předseda Jednoty českých matematiků a fyziků, jíž umělecké dílo patří, doc. Štefan Zajac: Olejový obraz René Descartesa o rozměrech 61,5 × 79,5 cm si Jednota zadala u akademického malíře Josefe Ženíška při příležitosti oslav 300. výročí narození René Descartesa. Na slavnosti uspořádané 6. prosince 1896 Jednotou ve spolupráci se Spolkem filosofickým ve velké zasedací síni Staroměstské radnice byl obraz centrem pozornosti. Podruhé se tato olejomalba představila veřejnosti na obálce časopisu Vesmír č. 8/1996 při příležitosti 400. výročí narození René Descartesa.

 

Wolfgang Heckl při prezentaci v AV ČR
©Zdeněk Tichý, Archiv KNAV

 

První den slavnostního udílení Descartesových cen za rok 2004 zahájila v přednáškovém sále 205 předsedkyně AV ČR prof. Helena Illnerová, která poté předala slovo moderátorovi obou dnů Alexu Taylorovi z Velké Británie. Program byl rozdělen do dvou částí podle oceňovaných oblastí, první byla věda a výzkum, druhou popularizace vědy. Úvodní blok zahájila projekce snímku Descartesova cena aneb Věda ve službách lidstva, který představil zkušenosti a úspěchy dosavadních laureátů Descartesovy ceny. Následovala debata se zástupci dosud oceněných týmů, v nichž působili také čeští vědci: prof. Veronique Desantovou z Královské observatoře v Belgii s Ing. Janem Vondrákem z Astronomického ústavu AV ČR a prof. Janem Balzarinim z Rega Institutu pro lékařský výzkum v belgickém Leuven s prof. Antonínem Holým z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a pozvanými hosty.

Po krátké přestávce začal druhý blok projekcí filmu Věda představovaná obrazy, v němž se prezentovaly projekty ucházející se o Descartesovu cenu za komunikaci. S velkým zájmem očekávanou a nesmírně zajímavou debatu s finalisty nově udělované Descartesovy ceny za komunikaci, Sirem Davidem Attenboroughem, prezidentem Královské společnosti pro ochranu přírody, prof. Peterem Csermelym z univerzity Semmelweis v Budapešti a prof. Wolfgangem Hecklem z Institutu Maxe Placka v Německu, ukončil neúprosně plynoucí čas. Večer však pokračoval společenskou částí věnovanou neformálním rozhovorům při společné večeři na ochozu nad Knihovnou, a zde se také načaté debaty mohly dál rozvíjet v užších kroužcích. Atmosféra i prostředí bylo tak báječné, že se čas pomalu protáhl až do noční hodiny a všichni se jen neradi rozcházeli.

 

Slavnostního udělení Descartesových cen na Pražském hradě se zúčastnili představitelé politického i vědeckého života.
Zprava předsedkyně Grand Jury Ene Ergma, prezident ČR Václav Klaus, evropský komisař pro vědu a výzkum Janez Potočnik, předsedkyně AV ČR Helena Illnerová, ministryně školství Petra Buzková a další.
©Alan Pajer, Archiv TiO

 

Impozantní velikost a prostředí Pražského hradu, lesknoucí se věže Svatovítské katedrály, či snový pohled z Hradčanského náměstí na pražskou kotlinu zbarvenou do růžova ranním sluníčkem, zkrátka genius loci tohoto historického místa musí uchvátit snad každého – vždyť většina účastníků mimořádné slavnostní události přicházela do sídla hlavy státu Matyášovou branou. Po vstupu do paláce hosté stoupali po schodišti lemovaném příslušníky hradní stráže, aby se vzápětí uchváceně rozhlíželi po vznosných prostorách Rothmayerova sálu, kde na ně čekala ranní káva a zákusky. Společně se pak vydali Klínovou chodbou okolo monumentálních sloupů (viz titulní stranu AB 5/2004), mohli nahlédnout do Španělského sálu, ale jejich cílem byla bíle-zlatě-červená Rudolfova galerie jako stěžejní bod celé události. Plný sál s napětím očekával hradní fanfáry, jež doprovodily příchod prezidenta České republiky Václava Klause po boku s předsedkyní estonského parlamentu Ene Ergma, následované evropským komisařem pro vědu a výzkum Janezem Potočnikem a předsedkyní AV ČR Helenou Illnerovou a dále ředitelem S@S Rainerem Geroldem a zástupcem EU v Česku Christianem Bourginem.

 

Rothmayerův sál byl po celý den svědkem neformálních debat.
©Alan Pajer, Archiv TiO

 

Po úvodních projevech prezidenta ČR Václava Klause a evropského komisaře Janeze Potočnika uvedla předsedkyně poroty Descartesových cen Ene Ergma nejprve šest finalistů následovaných dvěma vítězi, kteří se zařadí do síně slávy tohoto prestižního ocenění. Cenu za své mezinárodní týmy převzali prof. Howard T. Jacobs z univerzity ve finském Tampere a prof. Anders Karlsson z Royal Institute of Technology ve Stockholmu.

Výzkum vedený prof. Howardem T. Jacobsem v projektu MBAD přinesl pokrok v mapování, identifikaci a stanovení funkcí klíčových genů, které jsou zapojeny do péče o mitochondriální DNA a její vliv na stárnutí a choroby. Poslední objevy totiž naznačují, že mutace mitochondriální DNA, které se během života člověka nashromáždí, mohou také vést ke změnám typickým pro stárnutí. Prof. Jacobsovi se podařilo sestavit řadu spolupracujících výzkumných týmů na mnoha institucích, které získaly finanční podporu v rámci 3. a 5. rámcového programu Evropské unie.

Evropské výzkumné týmy spolu s týmem v americkém Los Alamos pod vedením prof. Anderse Karlssona vyvíjejí v projektu IST-QuComm globální komunikační systém s bezpečnější infrastrukturou využívající částice světla. Tento úplně nový komunikační systém bude velmi těžké, ne-li nemožné „hacknout“, jak to nyní lze na internetu. Týmy demonstrovaly mnoho zajímavých aplikací kvantové fyziky: od teleportace k bezpečnému přenosu zašifrované informace přes spojení prostřednictvím optických kabelů nebo volným prostorem. Zvláště se zabývají jevem zvaným „quantum entanglement“. Fotony mohou být propojeny do dvojic, trojic nebo větších skupin. Když jsou takto propojené částice geograficky rozděleny a vzdálenost mezi nimi vylučuje normální fyzikální vlivy, modifikace jedné z nich automaticky způsobí změny v ostatních, a právě ty pootevírají cestu k teleportaci. (Všech osm finalistů včetně dvou laureátů bylo představeno v AB 11.)

Po hudebním předělu vynikajícího českého houslisty Jaroslava Svěceného následovaly děkovné projevy obou vedoucích osobností vítězných týmů. Přestávka patřila pohoštění připravenému do Široké chodby – další úžasné prostory s výhledem na druhé hradní nádvoří.

Evropský komisař pro vědu a výzkum Janez Potočnik  v úvodním projevu zdůraznil potřebu základního výzkumu pro další rozvoj vědy.
©Alan Pajer, Archiv TiO

 

Druhou část slavnosti, předávání cen za komunikaci ve vědě, uvedla francouzská zástupkyně Asociace vědeckých novinářů Evropské unie Sofie Coisne. Nejprve představila 14 finalistů této nově zřízené ceny, jejímž cílem je pomáhat rozšiřovat vědu mezi veřejnost. Poté vyhlásila pět vítězů, jimiž se stali:

v kategorii profesionálních vědců zabývajících se komunikací s veřejností – Sir David Attenborough za Život v přírodě Davida Attenborougha. Tento muž patří k prvním filmovým dokumentaristům života v přírodě. Stále zdokonalovanými metodami a postupy přináší scény z přírody, které běžný pozorovatel nemůže spatřit. Některé z prací mohl uskutečnit jen za enormní pomoci dalších vědců a jeho dokumenty vždy obsahují množství vědeckých údajů. – Prof. Wolfgang M. Heckl přednáší experimentální fyziku na Ludwig Maximilian univerzitě v Německu a pravidelně vystupuje v televizi, publikuje populární články v časopisech a novinách, vydává monografie, poskytuje rozhovory. Že nejlepší způsob, jak vysvětlit komplexní vědecké myšlenky je umět je srozumitelně představit publiku, dokázal ve svém oboru u nanotechnologií.

V kategorii inovativního přístupu ve vědecké komunikaci – Prof. Peter Csermely, úspěšný mikrobiolog přednášející na Semmelweisově univerzitě v Budapešti, si všiml, že ve výzkumu jsou málo angažovány ženy, minority a lidé pocházející z nízkopříjmových skupin obyvatelstva. Tyto skupiny obyvatel, především v malých městech a na venkově neměly vůbec šanci vstoupit do světa vědy. Prof. Csermely začal v r. 1996 tento stav měnit, nejprve se stovkou středoškolských studentů, kterým se věnovalo 300 školitelů a 50 středoškolských profesorů. Vytvořil síť, již v současnosti tvoří 5000 studentů, 700 školitelů a 600 středoškolských profesorů. Někteří z prvních účastníků projektu už dosáhli hodnosti PhD. a sami pokračují jako školitelé. – Profesormetalurgického a materiálového inženýrství na Katolické univerzitě v belgickém Leuven Ignaas Verpoest za vytvoření mobilní výstavy Kompozity na cestách, která během roku 2002 navštívila 40 měst v osmi evropských zemích. Svých 30 000 návštěvníků tak seznámila s kompozitními materiály, které jsou kombinací známých materiálů, jsou však silnější, lehčí a méně poškozují životní prostředí. Ale moc o nich nevíme!

V kategorii vědecký/rozhlasový pořad francouzský filmový producent Vincent Lamy za dokument Face a phasme (Tvář hmyzu). Seriál složený z půlhodinových pořadů obsahuje fakta a zajímavosti o 2500 druzích bodavého hmyzu, který žije především v tropické části světa. Tento cyklus je součástí dlouhodobého projektu vědecko-populárních filmů C’est pas sorcier (To nejsou čáry).

 

Radost a uvolnění čišela z tváří oceněných vědců na tiskové konferenci po slavnostním ceremoniálu.
Zleva A. Karlsson, H. Jacobs, evropský komisař J. Potočnik, Sir D. Attenborough a W. Heckl.
©Marina Hužvárová, Archiv TiO

 

Zatímco v Rothmayerově sále měli hosté připraven oběd, novináři směřovali do Nové galerie, kde bylo k dispozici také press centrum, na tiskovou konferenci. Odpolední Kulatý stůl na téma Evropská vědecká spolupráce z pohledu vědců ze třetích zemí moderoval Rainer Gerold. O své zkušenosti s mezinárodní spoluprácí a především o významu těsné součinnosti ve vědě a výzkumu se zeměmi Evropské unie se podělili představitelé vědecké obce zemí třetího světa. Zastupovala ji trojice vědců: Surendra Laxminarayan Rao, ředitel Institutu pro sociální a ekonomické změny z indického Bangalore, Dhesigen Naidoo, náměstek ředitele Departmentu pro vědu a technologii z jihoafrické Pretorie a Shaoqui Wang, zástupce čínského velvyslanectví ve Francii.

 

Nezapomenutelný pohled na věže Svatovítské katedrály v nočním osvětlení
©Marina Hužvárová, Archiv TiO

 

Všechny, komu zbýval po dvou náročných dnech čas a elán, čekalo závěrečné překvapení. Téměř dvouhodinová prohlídka chrámu sv. Víta a části Starého královského paláce včetně Vladislavského sálu, Sněmovny a kostela Všech svatých v podvečerním přítmí. Komorní prostředí bez jindy všudypřítomných turistů bylo až neuvěřitelně emotivní i pro časté návštěvníky Hradu. Neoficiální loučení anglické, francouzské a české skupinky na náměstí před bazilikou sv. Jiří po skončení prohlídky definitivně zakončilo dvoudenní descartesovský maraton.