Československá biologická společnost

Rada vědeckých společností ČR sdružuje dnes 22 samostatných vědeckých společností o živé přírodě, 17 z těchto společností pokrývá specializované vědní obory (botanika, zoologie, mikrobiologie atd.). Jsou však oblasti, které jsou všem těmto oborům společné, vědy zobecňující a integrující to, co je pro všechny živé systémy společné a co je i základem věd aplikovaných (zemědělství, lékařství atd.). Je to dnes zcela zřetelně molekulární a buněčná biologie, genetika, nauka o regulacích v živých systémech, ekologie, nauka o evoluci. Právě z potřeby integrace poznatků z dílčích biologických disciplín vznikla před 80 lety Biologická společnost, dnes Československá biologická společnost. Je zcela přirozené, že tato společnost je počtem členů ze společností biologicky zaměřených největší.

Dne 18. ledna 1922 se sešla v posluchárně Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy university ustavující valná hromada Biologické společnosti. Hlavní aktivita vzešla od prof. Eduarda Babáka, tehdejšího přednosty Fyziologického ústavu, a prof. Františka Studničky, přednosty Ústavu histologie a embryologie. Dle zápisu z této valné hromady bylo přítomno 29 řádných členů, 14 členů mimořádných, mezi nimi dodnes známí biologové a lékaři, např. K. Chodounský, A. Hamzík, O. Volker, B. Krajník, V. Úlehla, L. Drastich, J. Kříženecký, Š. Soudek a O. Hykeš. Předsedou byl zvolen prof. E. Babák, který významně přispěl k vybudování biologických ústavů na Vysoké škole veterinární a na Lékařské fakultě Masarykovy university v Brně. Na obou školách byl také v této době jejich rektorem. Biologická společnost se stala půdou pro odborné přednášky a referáty vědců z brněnských škol, nemocnic i zemědělských výzkumných ústavů z biologie, fyziologie, anatomie, histologie a biochemie, nechyběla ani témata z humánního a veterinárního lékařství a výživy člověka a hospodářských zvířat. Přednášel zde antropolog Aleš Hrdlička (byl zvolen prvním zahraničním členem), Leoš Janáček tu nastínil otázky možnosti vyjádření hudby pomocí matematiky, Vilém Laufberger presentoval svoje představy o buněčné mřížce, Jan Bělehrádek mluvil o vztahu teploty a živé hmoty a Ferdinand Herčík o kvantové biologii. Postupně přibyly i přednášky z genetiky, biofyziky, teorie a historie vědy i diskuse o klasifikaci věd a o organizaci vědeckých pracovišť. Schůzi provázely diskuse, které často trvaly déle než sama přednáška a zpravidla v nich dominoval svým přehledem Vladimír Úlehla.

Novými stanovami z 2. dubna 1924 se Biologická společnost přetvořila v Československou biologickou společnost se sídlem v Brně s možností vytváření poboček v dalších univerzitních městech. V roce 1934 se konstituovala pobočka v Praze. Biologové na Slovensku byli zpočátku členy v brněnské společnosti, ale již v roce 1938 založili pobočku v Bratislavě. V době německé okupace muselo zmizet z označení "Československá", ale tehdejší předseda společnosti prof. Drastich, přednosta Biologického ústavu Lékařské fakulty, v omezené míře uvážlivě zajišťoval činnost společnosti během celé války. Proces univerzálního dohledu nových politických orgánů po roce 1948 spolu s ideologizovaným pojetím biologie a informační izolací od poznatků světové vědy poznamenaly i některé obory biologické, zejména genetiku. Nejpostiženější byly vysoké školy a ústavy akademie, relativně nejsvobodnější zůstala půda některých vědeckých společností. Archiv společnosti uchovává zajímavé doklady o odborných diskusích v tomto kritickém období.

V padesátých letech, po ustavení Československé akademie věd, vznikala nová pracoviště orientovaná na biologický výzkum. Pro jejich pracovníky poskytovala Čs. biologická společnost komunikační prostředí pro badatele akademických ústavů, vysokých škol a ústavů resortních. Od r. 1954 byla společnost organizačně podřízena prezidiu ČSAV. Tento stav přinášel výraznější politickou kontrolu, ale současně určitou finanční podporu. Nové pobočky vznikaly v Olomouci (1950), Ostravě (1955), později v Hradci Králové (1966) a Pardubicích (1975) a jsou součástí společnosti dodnes. Na Slovensku byla v r. 1964 ustavena Slovenská biologická společnost v Bratislavě jako součást Československé biologické společnosti (tzv. asymetrický model). Měla dobře fungující pobočku v Košicích.

Již v tomto období vznikaly na půdě společnosti podněty k zakládání nových vědeckých společností. Prof. V. Kruta, přednosta Fyziologického ústav LF MU, navrhl v r. 1953 ustavení Komise pro studium vědeckého díla J. E. Purkyně, která později vedla ke vzniku samostatné Společnosti pro dějiny věd. V r. 1953 prof. K. Žlábek, přednosta Anatomického ústavu LF MU, inicioval vznik antropologické sekce v rámci Čs. biologické společnosti, jejíž členové později přešli do samostatné Antropologické společnosti.

Šedesátá léta znamenala specializaci v biologických vědách a přesnější profilaci nových oborů. Tento trend se odrazil v životě společnosti vznikem nových celostátních specializovaných odborných sekcí. Sté výročí publikace Mendelovy vědecké práce bylo podnětem pro ustavení cytogenetické sekce v r. 1967, o čtyři roky později sekce pro obecnou genetiku, dále sekce pro mutagenezi zevním prostředím a sekce evoluční biologie. Vývoj zřetelně ukazuje tehdejší potřebu komunikace v genetických oborech do této doby u nás silně utlumených. Legislativa, poplatná ideologickému dohledu tehdejšího režimu, nepřála zakládání nových samostatných vědeckých společností, a proto v rámci Čs. biologické společnosti postupně vznikly další velmi početné odborné sekce - imunologická (1974), sekce pro elektronovou mikroskopii a sekce ekologická (1975). Vznikaly také další specializované odborné sekce s menším členstvem - sekce pedagogická, pro kinematografii v cytologii, pro výživu, pro biologii nízkých teplot, pro kosmickou biologii a medicínu, pro reprodukční biologii, pro ultrazvuk v biologii a lékařství, sekce biofyzikální a sekce buněčné biologie. Organizačním zastřešením oborů imunologie, ekologie a elektronové mikroskopie do biologické společnosti dosáhl počet členů v polovině osmdesátých let svého maxima - přes 2200. Některé velké sekce se začátkem devadesátých let staly samostatnými vědeckými společnostmi, nyní spravovanými Radou vědeckých společností, např. Čs. společnost pro elektronovou mikroskopii a Česká společnost imunologická. Řada sekcí již svou činnost ukončila. Nyní pracuje 9 odborných sekcí.

Koncem padesátých let začaly být na půdě společnosti prezentovány přednášky z molekulární biologie a genetiky a z buněčné biologie. Objevily se nové podněty pro realizaci integrující funkce společnosti, které v r. 1963 vyústily v návrh na pořádání Biologických dnů. První byly uspořádány v Praze v r. 1964. Biologické dny, jež ve dvou- tříletých intervalech zachycovaly integrující hlediska co nejširšího spektra biologických oborů zahrnutých v biologické společnosti a ležících i mimo ni, mají nejen komunikační funkci pro aktivní vědecké pracovníky, ale i významnou funkci vzdělávací pro širší odbornou veřejnost. Hlavní výbor společnosti rozhodl, že XVII. biologické dny budou uspořádány v září 2002 v Brně na téma "Pokroky genetického a buněčného inženýrství" a předpokládá se, že do programu budou zařazeny informace o současných technikách genových manipulací, jejich aplikace v biotechnologiích, zemědělství, lékařství, problematika klonování, využití embryonálních kmenových buněk, možné ekologické důsledky a ostatní rizika včetně aspektů etických a vše co do genetického a buněčného inženýrství spadá nebo s ním souvisí.

V době vzniku společnosti a v počátečním období její existence se veškerá činnost odehrávala v pobočkách obvykle formou přednáškových schůzí. Nyní má většina práce těžiště v akcích odborných sekcí. Vedle přednáškových schůzi a seminářů jsou pořádány konference a sympozia a každým rokem se uskuteční i několik mezinárodních vědeckých setkání. Sekce evoluční biologie byla kolektivním členem International Society for the Study of the Origin of Life. Sekce biofyzikální je kolektivním členem Asociace evropských biofyzikálních společností. Sekce pro ultrazvuk je kolektivním členem Federation of Societies for Ultrasound in Medicine and Biology. Sekce buněčné biologie byla členem Europian Cell Biology Organization. Cytogenetická sekce je přidružena k Evropské cytogenetické asociaci. Tato skutečnost se logicky odrazila v množství akcí mezinárodních či s mezinárodní účastí. Jmenujme alespoň Second International Symposiun on Yeast Protoplasts konané v Brně 20-22. srpna (!) 1968, nejvýznamnější akcí společnosti byl Fourth Europian Congress of Cell Biology v Praze v r. 1994 uspořádaný ve spolupráci s ECBO. Kongres se konal v Paláci kultury pod záštitou AV ČR, SAV a universit Karlovy, Masarykovy a Komenského. Přes tisíc účastníků zde předneslo přehled všech aktuálních poznatků v současné buněčné biologii.

Čs. biologická společnost je organizačně i pracovně svázána s četnými vysokými školami a ústavy Akademie věd ČR. Historicky významný a přínosný je vztah s Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity v Brně trvající, jak bylo již zmíněno, od vzniku společnosti, což potvrzuje i přehled všech dosavadních předsedů společnosti. Během své existence se společnost setkávala s maximálně vstřícným postojem vedení Lékařské fakulty i Masarykovy university.

V předválečné době byly souhrny přednášek přednesených na půdě společnosti otiskovány pravidelně v C. r. de la Société de Biologie v Paříži. Od r. 1926 se tiskovým orgánem společnosti staly Biologické listy, později však tato vazba zanikla. Některé ze sekcí vydávaly vlastní zpravodaje. Z konferencí vzešla řada sborníků, často v angličtině. Od r. 1990 vychází pro členy společnosti Zpravodaj, který vedle pravidelných zpráv o jednáních hlavního výboru, valných shromážděních, výročních zpráv otiskuje také informace o akcích Čs. biologické společnosti i ostatních oborově příbuzných institucí. Příležitostně obsahuje také přehledy plánovaných akcí, recenze nových publikací, personálie a krátké odborné zprávy nebo zajímavosti např. z oblasti věda kontra iracionalita.

Vnitřní život Čs. biologické společnosti v současné době odráží celkovou situaci ve vývoji vědy a její organizaci. Od doby, kdy se z Čs. biologické společnosti vyčlenily 4 samostatné, relativně velké společnosti, měl počet členů společnosti klesající tendenci. Úbytek vědeckých pracovníků odcházejících do důchodu převyšuje zájem mladých vědeckých pracovníků. V posledních dvou letech se tento trend nepatrně zmírnil, ale všeobecná převažující tendence výchovy k maximální specializaci zřejmě nevede studenty a mladé vědecké pracovníky k potřebě hlubšího a systematického zájmu o problémy obecnějšího charakteru a k nutnosti integrovaného pohledu na nejnovější objevy. Výrazným novým rysem ve vnitřním životě společnosti je stoupající zájem o kolektivní členství ve společnosti, které se stává oboustranně prospěšným jak pro prosperující firmy, tak pro činnost společnosti. Osmdesáté jubileum společnosti je příležitostí k ohlédnutí. Vzpomeneme-li na podmínky, za nichž se činnost společnosti odvíjela, na množství uspořádaných konferencí, sympozií, seminářů a diskusí, je třeba vyslovit obdiv nad prozíravostí zakladatelů společnosti v r. 1922 a vyzvednout zanícenost, píli a systematičnost, která práci členů Čs. biologické společnosti provázela. Pokroky vědy a lidského poznání jsou podmíněny nejen individuální prací vědeckých osobností, ale i jejich začleněním do vhodného institucionálního prostředí, jakým se stala i Čs. biologická společnost. Její úloha v budoucnu, ve věku pokroku molekulární a buněčné biologie, by neměla být zanedbatelná.

Roman Janisch, Oldřich Nečas