Břehyňský rybník ukrýval prales

Archeologický ústav AV ČR v Praze dlouhodobě spolupracuje s Botanickým ústavem AV ČR a Jihočeskou univerzitou na přírodovědném a archeologicko-historickém výzkumu přírodně i kulturně unikátní oblasti Dokeska (viz AB 5/2010). V rámci tohoto projektu byly na dně vypuštěného Břehyňského rybníka objeveny plochy pokryté zdaleka nápadnými kořenovými soustavami a spodními částmi kmenů stromů. Jedná se o pozůstatky pralesa datované do 14. století.


obr. 1 – Vypuštěný Břehyňský rybník s původním korytem potoka. Tmavé tečky na sněhu jsou pařezy stromů původního porostu na březích potoka (foto ARUP).
obr. 2 – Detail pozůstatků původního lesa (foto ARUP).

Břehyňský rybník u Doks byl podle písemných pramenů založen někdy mezi lety 1366–1460. Zdánlivě nezajímavý terénní detail – pařezy na dně rybníka – ukázal původní druhové složení a vzhled pralesa a jeho první těžbu při středověké kolonizaci Bezdězska. Osídlení se v krajině mezi dnešními Doksy a Bělou pod Bezdězem objevuje ve 12. století, teprve ve druhé polovině 13. století se zde uskutečnil kolonizační boom a v nevelké vzdálenosti byla založena tři královská města – Doksy, Kuřivody a Bezděz se stejnojmenným hradem. Zatímco většina jiných měst byla zakládána už v osídlené kulturní krajině, v této oblasti se museli kolonisté vypořádat s blízkostí velké plochy neobydlených, zemědělsky nevyužitelných lesů sahajících až k Mimoni a Českému Dubu, které tady rostou dodnes.


Odběr vzorků umožnilo až dostatečné promrznutí dna vypuštěného rybníka (foto ARUP).

Teprve když vypuštěný bahnitý rybník částečně zamrzl, bylo možné po ledě překonat hlubokou rašelinu a dostat se ke stromům. Z tloušťky kmenových bází badatelé odhadli velikost stromů, podle mikroskopické stavby vzorků dřeva určili jednotlivé stromy druhově.

Z těchto zjištění se podařilo rekonstruovat celou historii někdejšího lesa, jeho původní prostorovou strukturu a druhové složení. Ukázalo se, že jde o pozůstatky stromů, které zde rostly těsně před vybudováním rybníka. Kmeny samotné během staletí uhnily a rozpadly se, přetrvaly jenom jejich nejspodnější části, protože je naimpregnovaly látky z rašelinné půdy. Porost měl až do stavby rybníka ráz pralesa, tedy přírodního lesa bez většího ovlivnění člověkem. Převládala v něm borovice, vzácně byl zastoupen smrk. Před prvním napuštěním rybníka byl les částečně vytěžen. Slabší stromy byly ponechány, silnější pokáceny. Stopy po zásecích sekery se zachovaly vzácně, ale způsob těžby prozradila poloha pařezů. Velké silné stromy byly totiž většinou zachovány v původní poloze, zatímco tenčí stromy mají kořeny často překocené. Před napuštěním byly silné stromy pokáceny a jejich pařezy zůstaly stabilní, kdežto slabší stromy byly ponechány na místě a po napuštění ztratily v rozmočené rašelině stabilitu a vyvrátily se. Terénní část výzkumu vědci v současné době dokončují a výsledky zpracovávají.

PETR MEDUNA,
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.,
JIŘÍ SÁDLO,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i.