Transfer technologií ve veřejném zájmu

Duchovní otec projektu, prof. Josef Lazar k tomu dodává:

Založili jsme Centrum transferu znalostí a technologií AV ČR, které má tyto nesnadné cíle naplnit. V případě Akademie se nejedná o první pokus tohoto typu a navíc jsme dnes výrazně bohatší o cenné zkušenosti z řady pracovišť Akademie věd, kde podobná centra vznikla díky účelové podpoře z projektů strukturálních fondů, nebo Technologické agentury. Nyní se snažíme jejich práci koordinovat a podpořit na úrovni Akademie jako celku, což je užitečné mj. proto, abychom směrem k aplikačním partnerům dosáhli kritického objemu a lepší vyjednávací pozice.

Významnou inspiraci jsme čerpali v zahraniční a modelem nám nejbližším je centrum Max-Planck Innovations při Společnosti Maxe Plancka v Německu. Tato společnost je naší Akademii v mnohém blízká posláním i strukturou. Nesmírně zajímavá je historie tohoto centra i poznání, jak dlouhá a strastiplná cesta vedla k funkčnímu modelu, který se nyní může chlubit řadou úspěchů. Poskytuje poučení, že nelze očekávat skvělé výsledky ze dne na den, ovšem tak tomu je ve vědě vždy, takže se vlastně nejedná o nic nečekaného.

A co od centra očekáváme, jaké má priority, cíle, či moderněji řečeno strategii, nebo poslání? Přestože u obdobných center, včetně zmíněného Max-Planck Innovations, jde jen o co nejlepší zpeněžení výsledků výzkumu, aby se přineslo do vědy více peněz, my cítíme, že to v dnešní době nestačí. Transfer znalostí a technologií do praxe by měl být chápán jako služba společnosti v nejširším smyslu. Je-li věda financována z veřejných prostředků, potažmo daní nás všech, prostřednictvím jejího transferu tyto náklady vědecká komunita společnosti vrací v podobě zvýšení míry blahobytu, kvality života a životního prostředí. Zvýšení konkurenceschopnosti národní ekonomiky s finančním efektem pro vědce je pak jen podmnožinou těchto cílů. Transfer znalostí a technologií je i jinou, než finanční službou vědě. Kdo z vědců by si nepřál vidět výsledky svého výzkumu využité ku prospěchu společnosti. Neváhám tady říci, že transfer znalostí a technologií k vědě nedělitelně patří, je její součástí. V širokém smyslu je také naší odpovědí na imperativy, které před nás staví nově se rodící evropský koncept Zodpovědného výzkumu a inovací (Responsible Research and Inovations). Toto pojetí se snaží znovu definovat cíle a poslání vědy v kontextu vývoje dnešní společnosti, přičemž zohledňuje kritéria, jakými jsou společenská inkluzivita, vyhodnocování technologických rizik, společenská relevance výzkumu, udržitelnost rozvoje a mnohá další.

Překvapivou zahraniční zkušeností je, že transfer znalostí a technologií v podobě obchodu s patenty funguje pouze ve velmi úzkém oboru biologických a biochemických věd a zákazníkem je toliko farmaceutický průmysl. Toto zjištění, možná nikoli překvapivé pro odborníky z oboru, není pro nás v České republice příliš povzbudivé. Znamená totiž, buď se snažit proniknout na vysoce kompetitivní mezinárodní trh s patenty a rezignovat na transfer znalostí a technologií směrem k domácím podnikům, nebo se pokusit dokázat to, co se našim západním kolegům nedaří. Páteř českého a moravského průmyslu tvoří bezpochyby strojírenství a elektrotechnika, takže by se pozornost měla zaměřit na tento sektor. Jedná se o nesnadný a ambiciózní cíl, kterého bychom se ale neměli apriori vzdát.

 

Centrum transferu technologií Akademie věd, které vzniklo jako jedno z  pracovišť Střediska společných činností AV ČR, najdete na strategicky výhodném místě Wiehlova domu na Václavském náměstí, kde už pracuje na svých prvních projektech. Navštívit jej můžete také prostřednictvím naší fotoreportáže ze zahajovací slavnosti i na webových stránkách AV ČR.