Podle slov pamětníků tak velký dav ještě na podpisovou akci do prodejny Academie nepřišel. Autogramiáda amerického psychologa Philipa Zimbarda, proslulého Stanfordským vězeňským experimentem a čerstvého držitele našeho nejvyššího vědeckého vyznamenání – zlaté medaile Akademie věd ČR, zcela zaplnila literární kavárnu i uličky prvního patra prodejny. Někteří čtenáři přijeli až z Moravy. Zimbardova kniha Luciferův efekt: Jak se ze slušných lidí stávají lidé zlí, byla záhy vyprodána a zájemci se pro ni rozbíhali do knihkupectví i značně vzdálených od Václavského náměstí.
Foto: Foto: Eva Vokatá; Profesor Zimbardo se svou čtenářkou, Mgr. Šárkou Kysilkovou.
Po stručném uvedení se slova ujal sám pan profesor a vtipně přítomné seznámil se svou cestou za poznáním a vzděláním. Jeho příběh, historie dítěte z chudé emigrantské rodiny nevzdělaných Siciliánů, které se dostalo až na vědecký Olymp, pro mnohé rezonoval se současnou přistěhovaleckou vlnou v Evropě. Nikdo si nežádal překladu. Přítomní profesoru Zimbardovi rozuměli.
Foto: Eva Vokatá
M. Klicperová uvádí čerstvého laureáta Zlaté medaile AV ČR, profesora Zimbarda, po její levici
je manažerka marketingu, Marie Böhmová.
Pondělí 21. září byl pro pana profesora rušným dnem. Dopoledne strávil náročným 2,5 hodinovým
maratónem před televizními kamerami na Kavčích Horách (záznam z Hyde Parku civilizace bude pro
zájemce přístupný na televizním webu v anglické i české verzi). Potom následovali novináři, kteří
se střídali po hodině se svými rozhovory (ten den se mj. zrodil velký rozhovor pro Lidové noviny
Psycholog Zimbardo: Nikdo si nemyslí, že páchá zlo. I Hitler psal, že koná Boží dílo
a také interview pro
Psychologii dnes). Pak už byl čas na autogramiádu. Ač měl prof. Zimbardo už nárok na to
být unavený a mohl podpisuchtivý dav odbýt, učinil něco neobvyklého. Hned na počátku si
vyžádal jednu židli navíc. Ta židle byla pro ty, kdo za ním pro podpis přišli. Panu profesoru
záleželo na tom, aby spolu poseděli alespoň chviličku jako rovný s rovným. Každému srdečně podal
ruku, s každým prohodil pár milých slov. Zajímal se, kdo co studuje, odkud je, komentoval nápisy na
tričkách, všímal si zajímavých detailů, se zájemci se vyfotografoval, s mnohými se srdečně
objal.
Foto:
Martina Klicperová-Baker
Ač je Zimbardo americky výkonný, systematický a spolehlivý, prozrazuje zároveň své italské
kořeny svou vřelostí, emocionálností a expresivitou. V srdečné atmosféře utíkaly hodiny rychle. Jen
co dav s knihami opadl, opět se přihlásili žurnalisté s prosbami o interview, jiní o fotografické a
filmové záběry. Pan profesor všem vyhověl, nedával na sobě znát únavu. Opět hbitě a bez přípravy
skvěle formuloval moudré věty, které by bylo možné tesat do kamene.
Foto: Šárka Kysilková
Pan profesor měl radost z očtených a záložkami hojně opatřených knih.
Těšíme se na další vydání Zimbardových děl a na jeho návštěvy. Příští Zimbardova kniha by ale
měla být o tom, jak si udržet až do deváté věkové dekády tu neuvěřitelnou svěžest, racionálnost a
hlavně humanismus, kterým pan profesor vyniká.
Martina Klicperová-Baker,
Psychologický ústav AV ČR, v. v. i.
5 Oct 2015